Byl vždycky poslední, ale nejvíce oslavovaný a jeho jedinou kvalifikací bylo, že byl dostatečný magor, aby se vyšplhal na skokanský můstek, odrazil se a letěl. Tak trochu i za všechny, kteří se se svými sny drží zatím při zemi. Olympijský outsider Orel Eddie vletěl 14. dubna v životopisném filmu Dextera Fletchera i do českých kin.
Je dobré mít sny. V zásadě jakékoli. Ty nenaplněné vám dávají naději a směr. A ty splněné radost, že jste to dali, a důvěru, že na to máte. Ale jen málokdo dokázal snít tak tvrdošíjně a vytrvale, jako rodák z britského Cheltenhamu, jistý Michael Edwards, jenž byl od dětství posedlý zaťatou touhou stát se olympionikem.
Není důležité vyhrát, ale bojovat
A sotva mu sundali strojky z nemocných nohou, začal na tom vytrvale, neúnavně a zdánlivě beznadějně pracovat. Přestože mu svět sportu dával výmluvně najevo, že o něj nestojí, z každého týmu, kam se procpal, ho vyhodili dřív, než mohl něco ukázat, a členové britského olympijského výboru z něj měli kopřivku, tak to tenhle brýlatý a lehce obézní šílenec nevzdal. Vytrval a nakonec, nesen frenetickým aplausem nadšených davů – vzlétl k olympijským kruhům.
Po mnoha beznadějných pokusech pochopil, že klíčové pro něj je najít ten správný sport. A bingo trefil ve chvíli, kdy zjistil, že poslední britský skokan na lyžích byl registrovaný v roce 1929 a platný britský rekord v této disciplíně je „úžasných“ dvacet dva a půl metru. Kdo by do toho nešel? Kdo by takovou výzvu nezvedl? A tak si řekl, že bude svoji zemi reprezentovat na zimních olympijských hrách jako jednočlenný skokanský tým, před nímž stál jediný (zato zásadní) úkol - naučit se fofrem skákat, protože zimní olympiáda v Calgary už byla za rohem.
Chvála dojemného klišé
Životopis se netočí o neúspěšných, ale režisér Dexter Fletcher do toho šel a natočil svižnou, vtipnou i dojemným feelingem kolorovanou sportovní komedii o tom, jak to zarputilý štukatér Eddie nevzdal a splnil si svůj olympijský sen. Tíhu téhle feel good story nese Taron Egerton v titulní roli, do které musel od Kingsmana pořádně přibrat. Ubrat ale mohl na přebouchlém pitvoření, jež ho posouvá k hranici nechtěné parodie, oscilující mezi pacientem na prahu rané psychiatrické diagnózy a vydřeně se culícím klaunem, který předvádí své parádní číslo.
Parťákem je mu tady sympaticky jetý Hugh Jackman, který ho ve společných sekvencích přehrává a staví tenhle příběh podle skutečného života na reálné nohy. Zahrál si Bronsona Pearyho, kdysi největší talent a v důsledku holek, chlastu a nedisciplinovaného přístupu i největší zklamání skokanského sportu. Na jeho frajerský skok s cigárem, po kterém se jde kalit, jen tak nezapomenete. Ale je to právě on, kdo dá ostudě sportu Eddiemu jeho životní šanci. Jako trenér si myslí, že je to magor, jako kámoš zavřel oči a řekl mu – leť!
Orel Eddie je zábavná a milá pohodovka, která má tempo a spád. A také je to chvála dojemného klišé a čistá zábava a tryskající příval euforie, orámovaný zajímavým osmdesátkovým soundtrackem. Řítí se v ledové stopě mentálně spřízněných Kokosů na sněhu a rozdává pohodu, radost a stejně banální jako věčné pravdy o životě. Lidé chtějí znát jeho příběh. Tak tady ho máte - a užijte si ho!
