Pražský hrad opět veřejnosti zpřístupní české korunovační klenoty. A to v rámci výstavy, která sleduje osud těchto symbolů české státnosti počínaje nástupem Habsburků na český trůn před pěti sty lety.
Prezident Petr Pavel předloni rozhodl o tom, že budou klenoty na Hradě vystavovány každoročně. Letos je klíčníci vyzvednou v pondělí 14. září. Následně si je budou moci ve Vladislavském sále prohlédnout žáci a studenti, od 19. září pak široká veřejnost. K vidění zůstanou zdarma do Dne české státnosti.
Podtitul Habsburkové 500 naznačuje, že návštěvníci se dozvědí více o tom, co se dělo s korunovačními klenoty během vlády tohoto rodu. Konkrétně od nástupu Ferdinanda I. Habsburského na český trůn v roce 1526. „Už předtím jsme měli panovníky z této dynastie, ale s Ferdinandem I. začíná éra, která v podstatě trvala až do konce monarchie,“ upřesnil kurátor Štěpán Vácha.
Z habsburského mocenského působení v českých zemích zabírá výstava úsek do závěru osmnáctého století, kdy se v Praze nechal korunovat za českého krále Leopold II. „Byla to doba začátku národního obrození, kdy česká společnost začala korunovační klenoty vnímat jako opravdu symbol státní suverenity a národní identity,“ zdůrazňuje kurátor.
Do metropole byly v korunovačním roce 1791 přivezeny po mnoha letech z Vídně. Do tamní císařské klenotnice je tajně převezli v časech doznívající třicetileté války v obavách před plundrujícím švédským vojskem – a jejich navrácením panovník vyhověl žádosti českých stavů.
Žezlo, jablko, ale i pohřební insignie
„Do centra pozornosti se dostane bohatě zdobené královské žezlo a jablko, které si Ferdinand I. objednal roku 1533 u augsburského zlatníka Hanse Hallera,“ uvedl už dříve Vácha. Panovník je používal například při zasedání Zemského sněmu místo těch uložených na Karlštejně. „Původně šlo o jeho osobní panovnické insignie, v sedmnáctém století však nahradily starší gotické žezlo a jablko, a staly se tak součástí českých korunovačních klenotů,“ připomněl kurátor.
Nejstarší v souboru je Svatováclavská koruna, jejíž zhotovení inicioval v polovině čtrnáctého století Karel IV. I v následujících letech ji nechával upravovat a dozdobovat vzácnými drahými kameny. Kompletní souprava klenotů zahrnuje ještě kožená pouzdra na korunu, žezlo a jablko, podušku pod korunu a korunovační plášť s doplňky.
K dalším artefaktům na výstavě patří insignie používané při pohřbech. Nevkládaly se do hrobu, ale byly neseny v pohřebním průvodu, případně se během pohřbu vystavovaly jako viditelný znak panovnické moci. „Nejsou zhotoveny z drahého kovu, jsou ze zlacené mědi a skleněných imitací místo drahých kamenů, ale vizuální zážitek z nich byl odpovídající,“ prozradil Vácha.
Součástí výstavy budou i předměty spojené se správou a s ochranou klenotů, například historické klíče strážců, kterými se v minulosti uzamykala dvojice dveří vedoucích do korunního archivu u Svatováclavské kaple. „Sledujeme osudy i dalších osobních insignií, kterých měli Habsburkové relativně mnoho,“ doplnil Vácha.
Čeští králové bez korunovace
Českým zemím vládli Habsburkové, respektive habsbursko-lotrinská dynastie, až do rozpadu rakousko-uherské monarchie po první světové válce. Po smrti Leopolda II. se českým králem nechali korunovat ještě dva zástupci ve své době politicky mocného rodu – jeho syn František I. a vnuk Ferdinand V. Dobrotivý.
„Otázka královské korunovace byla v Čechách v devatenáctém století velice politickou otázkou,“ vysvětluje Vácha, proč další dva panovníci si českou korunu nenasadili. Kvůli česko-německým národnostním třenicím tak za více než šedesát let vládly nestihl ani František Josef I., ani Karel III., který „starého Procházku“ vystřídal v závěru války.
