Knihu amerického prozaika Cormaca McCarthyho (nar. 1933) Tahle země není pro starý, podle níž byl natočen stejnojmenný film, lze nejpřesněji charakterizovat jako depresivní. Nejenom tuhle knihu - o McCarthyho próze se tvrdí, že v ní po každém špatném dnu následuje ještě horší. O temné struně knihy by mohl vypovídat již název, verš z básně irského básníka W. B. Yeatse, ale je to naopak. Název je spíše eufemistický, země, o níž McCarthy píše, není vůbec pro nikoho a nejkrutější osud potká nevinnou mladičkou dívku, manželku hlavního hrdiny Llewelyna Mosse.
Mosse jede jednou v noci lovit antilopy do pouště nedaleko mexické hranice a narazí na výjev jako z akčního filmu - auta s rozstřílenými pneumatikami, mrtvá a polomrtvá lidská těla, mrtví psi - a také kožená aktovka plná peněz, celkem skoro dva a půl milionu dolarů v použitých bankovkách. Nálezci je jasné, že peníze souvisejí s drogami, že je někdo bude hledat a že pokud je vezme, rozloučí se tím se svým dosavadním životem a přinejmenším na čas i se svou mladou ženou, kterou miluje. Ale pokušení je příliš silné, neodolá.
Tahle země není pro starý
Z anglického originálu No Country for Old Men přeložil David Petrů
Argo 2007, 199 stran
Vezme peníze a začíná útěk, opět jako vystřižený z akčních filmů, z města do města, z jednoho motelu do druhého a dokonce až do mexické nemocnice, a do hry vstupují dva Mossovi protihráči. Tím nebezpečnějším je nájemný vrah Anton Chigurh. Má úkol najít peníze a vrátit je tomu, komu patří, ale on se s tím nespokojí. Je vylíčen tak, že spíš než lidskou bytost připomíná robota, stroj na zabíjení, protože vraždí každého, kdo se mu ne snad postaví do cesty, ale koho na ní potká, každého, kdo má tu smůlu, že se vyskytne ve špatný čas na špatném místě. Kdekoliv se Chigurh objeví, tam se vzápětí rozlehne střelba a po zdech začne stříkat krev. Druhým protihráčem je šerif Ed Tom Bell. Ten v knize zosobňuje dobro a řád, bojující (marně) se zlem představovaným Chigurhem a snaží se od něj zachránit Mosse a jeho ženu.
Šerifovy pasáže jsou v knize vytištěné kurzívou a on v nich uvažuje, co se stalo se světem. Dřív bylo podle něj zlo účelové, zločinci kradli dobytek nebo později pašovali drogy, aby měli peníze, ale teď to vypadá, jako by zlo prostě jen na světě bylo, neúčelné, bezmyšlenkovité, lhostejné. Právě šerif Bell, jeho žena Loretta a jejich každodenní život dávají naději, že někde existují řád a dobro a že stojí za to o ně bojovat.
Přes všechnu temnotu je McCarthyho kniha strhující. Přečetla jsem ji jedním dechem a držela jsem palce Llewelynu Mossovi (byť rozum neustále připomínal, že se do tragické situace dostal vědomě a dobrovolně) a říkala jsem si, jaké mám štěstí, že nežiju někde v texaské poušti, ale v idylickém Havlíčkově Brodě. Pak jsem si ale uvědomila, že přes všechno střílení a krev je v knize možná méně obětí, než jich má na svědomí „heparinový vrah“ v havlíčkobrodské nemocnici. To není dobrá zpráva pro Havlíčkův Brod, ale pro knihu ano - není to jen gangsterka z okraje americké společnosti, ale obecnější zpráva o stavu světa, i když neradostná a (doufejme) jednostranná.
