Praha - Jaroslava Brabce znají lidé spíše jako kameramana a filmového režiséra než fotografa. Přitom už od dob studií na FAMU zachycuje na černobílých snímcích české výtvarné umělce. Soubor jeho dokumentárních portrétů vydalo knižně nakladatelství Torst pod názvem Orbis Artis.
Snímky do knihy vybral grafik Aleš Najbrt společně s kritikem fotografie Josefem Chuchmou. Zachytit některé své „modely“ trvalo prý Brabcovi i několik let. „Třeba u Kateřiny Šedé trvalo tři roky, než se mi podařilo se s ní setkat, totéž s Miroslavem Tichým. Až jsme nakonec přišli na to, že je to docela příjemné. Je to o neobtěžování,“ říká o setkáních Brabec. A jen z jeho dvou příkladů je znát, že portrétuje rozmanité výtvarné osobnosti - oceňovanou představitelku současného konceptuálního umění i fotografa, který se vymyká svou svérázností.
Jeho prvním objektem byl malíř Jan Zrzavý. „Bylo to něco mimořádného, něco takového, jako když se vstoupí do chrámu,“ vzpomíná na setkání ve výtvarníkově ateliéru. „Zavedl mě tam pan profesor Dvořák, který mě učil na FAMU a u kterého jsem neudělal zkoušku, tak asi proto, abych se na něj tolik nezlobil, mě vzal potom k Janu Zrzavému. Strávili jsme tam několik hodin, které byly nesmírně krásné.“
V Zrzavého ateliéru se tedy zrodil základ cyklu Orbis Artis, který Brabec rozšiřuje více než třicet let, některé z portrétovaných zachytil i kamerou (třeba Zdeňka Sýkoru v dokumentu Krajina). A přestože jeho objektem jsou výtvarníci, není záměrem nutně jejich osobnost propojovat na snímcích s tvorbou. „Nearanžuju,“ upřesnil Brabec. „Snažím se spíš o momentkový záznam, ale tak, aby byl co nejintimněji jejich podobou.“
