Londýn - Téměř čtvrtstoletí od rozpadu a šest let po smrti frontmana Joe Strummera se opět připomíná britská legenda - kapela The Clash. Vychází záznam jejího newyorského koncertu z roku 1882 - Live At Shea Stadium -, který je vlastně prvním oficiálním záznamem této kapely. K záznamu je připojeno kompilační DVD s názvem The Clash: Revolution Rock Live. Jedinečný dokument, obsahující zásadní záběry z vystoupení a nahrávacích studií, sleduje kariéru legendárních The Clash z pohledu dlouholetého spolupracovníka a držitele Grammy Dona Lettse.
Kapela The Clash hrála v letech 1976 až 1986. Spolu se Sex Pistols určovala styl britského punku 70. let. První koncerty odehráli jako předkapela právě Sex Pistols. Ale The Clash psali punkový slabikář a zároveň využívali prvky reggae, rhythm & blues a rockabilly.
Tento zájem naplno propukl na dvojalbu London Calling (1979), kde se bez komplexu a bez obav, co řekne pravověrné publikum, míchaly styly od neworleanského r&b a rockabilly přes hardrockové dunění až k reggae. The Clash tak nejen vytvořili jednu ze základních hudebních kulis pro generaci, jež dospívala v následujících letech, ale také otevřeli punk vnějším inspiracím.
Tak trochu jiná kapela
Kapela se proslavila také svými neobvykle živelnými koncerty. Od svých počátků byla trochu vzdálená ostatním podobným kapelám - ať už hudebním nadáním svých členů nebo jejich texty. Vášnivý politický idealismus v textech Joe Strummera a Micka Jonese kontrastoval s nihilismem Sex Pistols a jednoduchostí The Ramones. Album London Calling z roku 1979 je považováno za jedno z nejlepších alb historie a časopis Rolling Stone jej vyhlásil albem 80. let.
Strummera a Jonese průběžně zatýkali za přestupky od vandalismu až po krádež povlečení, zbylí dva členové zase stříleli po sportovních terčích a holubech. Vedle nátury moderních psanců začal být na The Clash rychle znát příklon k sociální citlivosti. Z první vlny britského punku to byli právě oni, kdo začal hrát na koncertech proti rasismu.
