Tel Aviv - Spisovatel Max Brod nesplnil poslední přání svého přítele Franze Kafky - po jeho smrti spálit všechny rukopisy - a v roce 1939 s nimi přicestoval do Tel Avivu. Před smrtí v roce 1968 pak dokumenty svěřil své sekretářce, jejíž dcery pravděpodobně Kafkovy písemnosti stále uchovávají. Stát Izrael na ně ale tlačí, aby vzácné rukopisy vydaly nebo prodaly. Izraelští znalci Kafkova díla zase tvrdí, že by spisy neměly opustit Izrael.
Ester Hoffeová byla Brodovou sekretářkou a po jeho smrti pak pozůstalost uchovávala v přízemním telavivském bytě. Ještě před tím, než loni ve věku 101 let zemřela, prodala rukopis Procesu za dva miliony dolarů. Protože naposledy dovolila historikům do spisů nahlédnout v 80. letech, dnes nikdo neví, co z pozůstalosti Hoffeova rodina stále vlastní.
Podle všeho se o rukopisy teď stará jedna z dcer Hoffeové - Hava, jíž je 74 let a žije sama. Odmítá hovořit se sousedy, s tiskem i s historiky. Do Izraele přišla v 10 letech z Prahy a označuje se za osobu přeživší holocaust. Řekla, že je bez prostředků a že nemá důvod zbavovat se jediného majetku, který má - Brodova odkazu. Tlak, který prý na ni vyvíjí zejména izraelský stát, považuje za nepřiměřený. Cítí se prý jako chycená do sítě a situaci označila za „kafkovskou“.
Nejde výhradně o dílo Kafkovo, ale také o písemnosti, které po sobě zanechal plodný spisovatel Max Brod. Od prvních dní pobytu v Izraeli si určitě psal deník, který zřejmě rovněž zůstal u Hoffeové.
Izraelský profesor srovnávací literatury a znalec Kafkova díla Mark Gelber se domnívá, že písemnosti by měly zůstat v Izraeli. „Brod se stal sionistou před první světovou válkou, tady žil, pracoval a je zde pohřben. Méně známé je, že také Kafka byl angažovanou židovskou osobností a spisovatelem s mnoha důvěrnými vztahy k sionismu a Židům,“ tvrdí Gelber.
Mnozí s ním ale nesouhlasí. Louis Begley, který u příležitosti 125. výročí Kafkovy smrti vydává knihu s názvem The Tremendous World I Have Inside My Head: Franz Kafka: A Biographical Essay (Strašný svět v mé hlavě: Franz Kafka: Biografická esej) poukazuje na Kafkův rozpolcený vztah k židovství a vůbec k jakékoli kolektivní identitě. „Obdivuji sionismus a zároveň se mi hnusí. Co mám já společného s Židy? Mám sotva něco společného se sebou samotným a měl bych zůstat tiše v rohu, spokojen s tím, že mohu dýchat,“ cituje Begley Kafku.
Gelber však argumentuje tím, že se Kafka učil hebrejsky, bral vážně plány sionistů a chtěl se prý dokonce do tehdejší Palestiny vystěhovat. Opírá se o tvrzení poslední Kafkovy přítelkyně Dory Diamantové, která prý řekla Brodovi, že Kafkův životní sen byl „vystěhovat se do Izraele“.
Podle odborníků nemohou být Brodovy ani Kafkovy spisy z Izraele vyvezeny bez toho, aby je aspoň nezdokumentoval a neokopíroval izraelský národní archiv. Ofer Aderet, který často o Kafkovi píše, se ale domnívá, že se Esther Hoffeové podařilo izraelský zákon obejít.
