Praha - Když začátkem roku 2007 začínala splaskávat americká hypoteční bublina, neměl zřejmě nikdo pochyby o tom, že ekonomika USA právě dostává těžkou ránu. Méně už však bylo těch, kteří si v té době dokázali představit, že by turbulence na hypotečním trhu mohly být jen pověstným prvním kamínkem obrovské laviny a že ani ne za dva roky budou titulní strany světových deníků zdobit titulky ohlašující nejhlubší ekonomickou krizi za 80 let. Ekonom Jan Švejnar nyní přiznává, že svět a především Evropa Českou republiku nevyjímaje americkou krizi podcenil. Nyní se s jejími dopady musí vyrovnávat. Chce-li při tom být Evropa úspěšná, musí se stmelit a postupovat společně, radí Švejnar.
„Podcenili jsme provázanost ekonomik,“ řekl Švejnar v rozhovoru pro ČT. „Americká ekonomika je nyní v recesi přes rok, takže ty signály byly zcela jasné. (…) Z nějakého důvodu jsme očekávali, že Česká republika, ačkoli je to velmi otevřená ekonomika, tím nebude zasažena, a to bylo dost naivní,“ míní ekonom.
Chyby bank a finanční inovace
Skutečností ovšem je, že krizi, alespoň v jejích počátcích, podcenila většina vyspělého světa. Problém, který odstartovaly americké hypoteční banky svou přehnaně expanzivní politikou, v jejímž rámci neváhaly ve velkém poskytovat úvěry i lidem, kteří si nemohli dovolit jejich splácení, se díky finančním inovacím měnícím dluhy v cenné papíry rychle přenesl k dalším bankám a burzovním obchodníkům, zprvu americkým, později světovým. Kdysi zvučně znějící jména jako Bear Stearns, Lehman Brothers, Merryl Lynch, Washington Mutal a řada dalších se staly symbolem úpadku.
Ve chvíli, kdy začal kolabovat světový úvěrový trh, už nikdo nepochyboval, že se krize neomezí jen na finanční trhy, ale bude mít dopad i na reálnou ekonomiku. Vedle padajících burzovních indexů se tak smutnou skutečností staly zavírající továrny a rostoucí zástupy nezaměstnaných. Země jako Lotyšsko, Maďarsko nebo Island se dostaly jen krůček od státního bankrotu. Jasně mluví i statistici - hůře na tom svět byl naposledy za Velké hospodářské krize ve třicátých letech.
Dno zatím v nedohlednu
Otázkou, na kterou nyní ekonomové po celém světě usilovně hledají odpověď, je, jak hluboko se ještě může ekonomika propadat, než dosáhne svého dna. „Myslím si, že se k němu blížíme, problém je, že stále ještě nevíme, kde přesně to dno je,„ míní Švejnar. Smutnou skutečností je podle něj neustále pokračující přísun špatných zpráv přicházejících z finančního světa. „Stále nalézáme nové černé díry, ve kterých se velké finanční instituce ocitají. To je samozřejmě znepokojující, protože přenos do zbytku ekonomiky je podstatný a je zpožděný. Takže tam ještě musíme očekávat další průlom směrem dolů,“ dodává ekonom.
„Ne“ protekcionismu
V léčení příznaků krize zůstává Evropa nejednotná. Po roztržce českého premiéra, toho času předsedy Rady EU, s francouzským prezidentem Nicolasem Sarkozym ohledně přesunování výroby automobilů do zemí s levnější pracovní silou, se začalo ve všech pádech skloňovat slovo protekcionismus. Zatímco Topolánek spolu s představiteli čelních evropských institucí pokládají ochranářství národních ekonomik za největší zlo, Sarkozy spolu s italským premiérem Silviem Berlusconim se mu nebrání.
Jan Švejnar
Ekonom, narozen v Praze, vystudoval ekonomii na Cornell University a Princeton University. Je spoluzakladatelem a předsedou řídícího a dozorčího výboru CERGE-EI, společného pracoviště Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky. V letech 1992-1998 působil jako zakládající ředitel Národohospodářského ústavu AV ČR, kde dosud působí jako vedoucí vědecký pracovník. Od roku 1996 je profesorem na University of Michigan, od roku 2005 řídí Centrum pro mezinárodní politiku (Gerald R. Ford School of Public Policy) tamtéž. V letech 1994-2003 působil jako ekonomický poradce prezidenta Václava Havla. V roce 2008 kandidoval na funkci prezidenta ČR proti Václavu Klausovi.
