Úspory jsou teď v Lidovém domě tématem číslo jedna. Poté, co stranický rozpočet utrpěl ránu v podobě více než třísetmilionového penále, které bude muset ČSSD zaplatit advokátu Zdeňku Altnerovi, hledá strana nové cesty, jak financovat svůj provoz a především kampaň k nadcházejícím krajským volbám.
I více než sto milionů korun dokázaly v minulosti některé politické strany utratit za volební kampaně. V roce 2013, kdy se volilo do sněmovny, sama ČSSD utratila v souvislosti s volbami přes 87 milionů korun a v roce 2012, kdy se konaly zatím poslední krajské volby a vrcholily přípravy na volbu prezidenta, to bylo ještě o osm milionů více.
Oproti tomu letos to v ČSSD vypadá na utahování opasků. Jak už ostatně připustil jihomoravský hejtman Michal Hašek, kampaň ke krajským volbám nečekaný výdaj citelně zasáhne. „Nebude to o počtu billboardů, nebude to o tunách rozdaných koblih. Bude to o volebním programu, o tom, jaké vize budeme mít pro kraje. Z naší strany to bude po osmi letech odpovědnosti nad kraji maximálně kontaktní kampaň,“ nastínil Hašek.
Politici až do domu
To, že sociálně-demokratičtí politici nebudou před krajskými volbami shlížet na voliče z tisíců billboardů rozesetých po celém Česku, ovšem nemusí automaticky znamenat volební neúspěch. Naopak strana by podle expertů mohla dočasnou slabost změnit v novou příležitost. Právě kontaktní kampaň v podobě přímého oslovování voličů přímo v místě jejich bydliště totiž v Česku do značné míry chyběla. V zahraničí se však osvědčila.
„Pokud by se to sociálním demokratům podařilo tak, jako se to daří sociálním demokratům třeba v Rakousku nebo v Německu, tak si myslím, že by to mohlo dlouhodobě posílit i celkovou reputaci ČSSD ve společnosti,“ míní politolog Masarykovy demokratické akademie a někdejší mediální poradce Vladimíra Špidly Lukáš Jelínek.
Že by zahraniční model mohl v Česku fungovat, naznačuje zkušenost Tomia Okamury. Ten svou cestu do politického světa, která ho přivedla až do poslanecké lavice, opřel hlavně o přímý kontakt s voliči. Zejména ve Zlínském kraji, kde jeho Úsvit přímé demokracie zaznamenal ve sněmovních volbách v roce 2013 největší volební zisky, objel sokolovny i v těch nejmenších obcí a všude si potřásal rukama přímo s občany.
Sázka na Zemanovy odpůrce
Prohra ve sporu s advokátem Altnerem by navíc mohla na určitou skupinu voličů zapůsobit také jako „vábnička“. Jde o to, že Altnera pro ČSSD v roce 1997 najímal tehdejší předseda strany Miloš Zeman. „ČSSD může být v souvislosti s rolí pana prezidenta v kauze Lidový dům vnímána jako oběť a může získávat voliče, kteří jsou výrazněji proti panu prezidentovi. V této chvíli, kdy osoba prezidenta společnost velmi silně rozděluje, bych tam viděla potenciál,“ uvedla politoložka VŠE Vladimíra Dvořáková.
Ve chvílích slabosti se může sociální demokracie opřít mimo jiné o silnou členskou základnu. Kvůli ní považují ČSSD za nelehkého soupeře i její volební rivalové.
„Pokuta může samozřejmě na chvíli sociální demokraty oslabit, z druhé strany také může vyvolat určitou vlnu solidarity. Základnou pro sociální demokraty je, že mají silné krajské organizace. Takže pokuta se sice může v kampani trochu odrazit, ale nečekala bych, že je to nějak víc oslabí,“ říká expertka na politický marketing Anna Matušková, která se podílí na přípravě volebních kampaní hnutí ANO.
Od svých členů by také sociální demokraté mohli získat peníze, které by mohly pomoci stamilionovou díru hospodaření strany zalepit. Po stejné taktice už v minulosti sáhla například KDU-ČSL, když v roce 2010 propadla ve sněmovních volbách, což se odrazilo i na výši inkasovaných státních příspěvků. A vyplatilo se. Z více než čtyřicetimilionového dluhu nahromaděného v neúspěšném volebním roce kvůli výdajům na kampaň zbývalo na konci roku 2014 lidovcům k zaplacení už jen 12 milionů korun.
Návrat ke kořenům
Ani pro sociální demokraty by tato cesta nebyla nijak novátorská. „Bylo by to v souladu s aktivistickou tradicí sociální demokracie. Ona kdysi vznikala jako hnutí odspodu, musela si vydobýt svoji pozici mezi lidmi přesvědčováním argumentováním a ne žádnými masivními placenými kampaněmi. Od nuly začínala i po roce 1989. Já si myslím, že by měla udělat z nouze cnost, to znamená vybudit členskou základnu,“ zdůraznil Jelínek.
Bohuslav Sobotka či Michal Hašek tak letos ani napřesrok před sněmovními volbami nejspíš nebudou voličům ve velkém nabízet koblihy ani je nebudou zasypávat záplavou oranžových růží. Předvolební kampaň by však s trochou snahy mohla vrátit k jádru věci – důkladně propracovanému programu.
Existuje ještě třetí cesta: Coby vládní strana by mohla ČSSD vsadit na „uplácení“ voličů státními penězi, jako je například zvyšování sociálních dávek. Na kterou notu ČSSD vsadí, se brzy v praxi ukáže.
