Ve věku 93 let zemřel v úterý večer dlouholetý předseda Klubu dr. Milady Horákové František Šedivý, oznámil za klub Jiří Bulan. Šedivý za války spolupracoval s odbojem, po únoru 1948 strávil dvanáct let v komunistických věznicích a lágrech. Po listopadu 1989 působil také jako místopředseda Konfederace politických vězňů ČR. O svém životě napsal také několik knih.
Šedivý podle Bulana zemřel po dlouhé nemoci. Poslední rozloučení se uskuteční v rodinném kruhu, veřejnost se bude moci se Šedivým rozloučit, jakmile to umožní situace s epidemií koronaviru, napsal ČTK.
„Mnoho let svého života se potýkal s totalitou, ale ani dlouholeté věznění v komunistických lágrech ho nezlomilo, stále si uchovával svůj cit pro spravedlnost a obdivuhodný smysl pro humor,“ uvedl Bulan.
Šedivý podle něj byl masarykovec, spisovatel, křesťan, milovník přírody a myslivec, výborný řečník a především laskavý člověk. „Patřil také k těm, díky jejichž úsilí mohla být obnovena činnost České obce sokolské. A významnou měrou se zasloužil i o vznik pražského Gymnázia Milady Horákové v roce 2009,“ dodal.
Vězení i pracovní tábory
Šedivý se narodil 2. července 1927 v Zadní Třebani na Berounsku. Podle jeho vzpomínek zaznamenaných v projektu Paměť národa byl jakožto syn legionáře vychováván v souladu s ideologií první Československé republiky. Za války musel odejít ze střední školy a byl totálně nasazen v továrně firmy Junkers v Loděnici a na opevňovacích pracích v Brně. Spolupracoval s odbojářskou skupinou v lesích kolem Křivoklátu.
Od roku 1948 studoval na Vysoké škole věd hospodářských v Praze, jako mladý národní socialista ale nesouhlasil s poúnorovým vývojem. Krátce převáděl uprchlíky přes střeženou hranici do Bavorska, poté začal s přáteli budovat podzemní organizaci, její členové ale byli zatčeni. Za velezradu a špionáž komunistický soud Šedivého poslal na 14 let do vězení, část trestu strávil v pracovních táborech na Jáchymovsku a Příbramsku. V roce 1964 byl podmínečně propuštěn.
V období pražského jara v roce 1968 se Šedivý s kolegy pokoušel o obnovu Československé strany národně socialistické, za normalizace byl znovu perzekvován. V 80. letech získal práci v ústředním nakladatelství socialistické strany Melantrich – Svobodné slovo, zúčastnil se tak demonstrací během Palachova týdne i manifestací po 17. listopadu 1989.
