Odvolací soud potvrdil rozhodnutí o zastavení vleklého trestního stíhání osmi lidí, kteří bývali čelnými představiteli hnutí Národní odpor považovaného vnitrem za neonacistické. Vyplývá to z justiční databáze. Případ, který začal rozsáhlým zatýkáním, se vlekl deset let, policisté a žalobci hovořili o údajné propagaci nacismu. Podle soudů jednak nelze lidi spojené s Národním odporem pokládat bez výjimky za neonacisticky smýšlející, jednak byla délka stíhání nepřiměřeně dlouhá.
Stíhání osmi lidí spojených s hnutím Národní odpor se vleklo deset let, většinu té doby si případ přehazovaly soudy. První osvobozující rozsudek padl u Obvodního soudu pro Prahu 1 v říjnu 2012 s tím, že policie nezajistila dostatečné důkazy, odvolací městský soud ale verdikt zrušil. Loni obvodní soud rozhodl o zastavení trestního stíhání a odvolací soud – v tomto případě krajský – rozhodnutí nyní potvrdil.
„Zamítl stížnost státního zástupce proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 o zastavení trestního stíhání,“ řekla mluvčí Krajského soudu v Praze Hana Černá pro deník Právo. Podle usnesení obvodního soudu, které nyní odvolací tribunál zaštítil, „program Národního odporu a všechny jeho přívržence nelze a priori pokládat za neonacisticky smýšlející osoby“.
Zároveň přirovnala obviněnou skupinu k oběti justiční vraždy z 50. let Miladě Horákové – členky České strany národně socialistické. „Dovoluje si ji snad někdo z tohoto titulu označit za (neo)nacistku?“ konstatovala soudkyně Dana Šindelářová. V neúspěšné stížnosti označila státní zástupkyně Zdeňka Galková takovou paralelu za urážlivou. Mínila, že se rozhodnutí příčí zdravému rozumu. Soud ale argumentoval také nepřiměřeně dlouhou dobou trestního stíhání.
Na počátku stála razie. V roce 2009
Policie osm lidí, které zadržela při rozsáhlé razii v roce 2009, vinila z propagace neonacismu – konkrétně například pochodu za uctění padlých vojáků německého wehrmachtu se vzdáním cti příslušníkům SS nebo organizování koncertu takzvané white power music. Všichni obvinění svou vinu od začátku odmítali.
Soudkyně však míní, že Národní odpor propagoval spíše nacionalismus a národní socialismus než neonacismus a docházelo pouze k „občasným excesům“ a pár „extempore“. „Politický extremismus není možné bez dalšího postihovat,“ konstatovala také.
