Ve věku 88 let zemřela v pražské Ústřední vojenské nemocnici dlouholetá předsedkyně Terezínské iniciativy a držitelka Řádu Tomáše Garrigua Masaryka Dagmar Lieblová. Ta během druhé světové války přežila pobyt v koncentračním táboře, o holocaustu se pak snažila udržovat povědomí a pomáhala jeho přeživším.
„Téměř do posledních dnů života byla zvána jako poutavá vypravěčka na mnoho besed v Česku, v Evropě, ale i v USA a v Kanadě,“ uvedl Marek Lauermann, který o rodačce z Kutné Hory napsal na základě rozhovorů vzpomínkovou knihu. Ta vyšla v roce 2014 pod názvem „Přepsali se, tak jsem tady. Příběh Dagmar Lieblové“.
Název knihy odráží náhodu, díky které internaci v nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi přežila. Tehdy patnáctiletá Lieblová byla totiž úřední chybou označena za starší a z táboru smrti se dostala na práce v Německu. V Hamburku byla nasazena na odklízení trosek nebo kopání protitankového příkopu kolem města. Svobody se dočkala v koncentračním táboře Bergen-Belsen, který 15. dubna 1945 osvobodili britští vojáci.
V osvětimském táboře však přišla o celou rodinu. „Z příbuzných zůstala naživu jediná moje sestřenice,“ vzpomínala v lednu 2015 v rozhovoru s ČTK.
V roce 2011 byla za rozvoj humanity vyznamenána řádem TGM
Po návratu domů a léčbě tuberkulózy si dodělala maturitu a vystudovala němčinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Poté působila jako učitelka na mnoha školách a mimo jiné také na katedře překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Karlově v Praze.
„Zásadním způsobem se zasadila o to, aby byla důstojným způsobem uchována památka těch, kteří zahynuli během šoa, a celý život se snažila aktivně spolupůsobit při výchově nové generace Evropanů k toleranci, proti rasismu, antisemitismu a xenofobii,“ uvedl Lauermann. Za toto své úsilí o rozvoj demokracie a humanity byla v roce 2011 vyznamenána řádem TGM.
