Praha – Novelizovat služební zákon, který má chránit administrativní cech před politickou zvůlí, by mohla ještě Rusnokova vláda v demisi. V Otázkách Václava Moravce (OVM) to připustil ministr vnitra v demisi Martin Pecina. Nicméně zdůraznil, že kabinet by se k tomuto kroku odhodlal, jen pokud by hrozilo nebezpečí z prodlení. Mezi nevládními organizacemi z iniciativy Rekonstrukce státu, které na úpravu zákona a jeho uvedení v účinnost tlačí, tato eventualita ale vzbuzuje obavy. Byť totiž Rusnokův prozatímní kabinet nikdy nezískal důvěru poslanců, jen během prvních sto dní ve funkci vyměnil 122 vysoce postavených úředníků napříč všemi resorty.
Bude-li se sestavování nové vlády protahovat, předloží Rusnokova vláda vlastní novelu služebního zákona. „Když nová vláda vznikne do konce roku nebo v prvních lednových týdnech, tak budu rád, když to bude schvalovat nová vláda, protože v tom zákoně jsou i důležitá politická rozhodnutí,“ řekl Pecina s tím, že pokud by hrozilo prodlení, tak by zákon mohla předložit ještě vláda Jiřího Rusnoka, a to v lednu.
To se ale nelíbí nevládním organizacím. „Současná Rusnokova vláda nemá absolutně žádný mandát, aby takovouto legislativní inciativu řídila. Ona tvrdí, že jsou tlačeni Evropskou komisí – fabuluje ale s termínem,“ upozornila výkonná ředitelka občanského sdružení Oživení Lenka Petráková. Komise sice uvedení služebního zákona do praxe striktně doporučuje, avšak na vytvoření fungujícího státního aparátu dává Česku čas až do konce roku 2016.
„Jestli vláda schválí novelu služebního zákona v prosinci, nebo v lednu, je úplně marginální otázka. Jde o to, aby bylo vše dobře nastaveno a připraveny podpůrné mechanismy tak, aby zákon mohl začít fungovat,“ dodala Petráková. I vzhledem k čistkám, které Rusnokův kabinet provedl na ministerstvech a Úřadu vlády, by se podle ní nalinkování změn v rekordně krátkém čase podílet neměl.
Schvalování normy na ochranu úředníků ještě prozatímním kabinetem není namístě ani podle Jeronýma Tejce (ČSSD), který se před sněmovními volbami podílel na přípravě novely služebního zákona z roku 2002. Ta měla snížit finanční náročnost původní normy, uvést ji do souladu s novým občanským zákoníkem a po více než desetiletí odkladů uvést zákon do praxe. „Teď už je po obnovení sněmovny možné předložit novelu poslaneckou inciativou. Jsem proto přesvědčen, že by Rusnokova vláda neměla předkládat žádný zákon tohoto typu. Už by to měla nechat na nové vládě, nové sněmovně,“ míní Tejc. Vedení tří stran možné vládní koalice se v pondělí večer shodla na tom, že chtějí upravenou normu předložit dolní komoře ještě do konce letošního roku. (Více o jednání o vládě zde)
Zákon na ochranu úřednictva
Služební zákon má přinést do státní správy stabilitu a zabránit odvolávání úředníků na politickou objednávku tak, jako to po svém nástupu do funkce udělala Rusnokova vláda. Hlavu popelem by si ale ze stejného důvodu měla posypat i její předchůdkyně. Kupříkladu na odboru strukturálních fondů ministerstva vnitra se zhruba 55 zaměstnanci se za Nečasovy vlády každoročně obměnilo 30 % osazenstva. Jen 10 zaměstnanců z roku 2009 tam pracovalo ještě o čtyři roky později.
Výsledkem je, že se podle analýzy OECD Česko ve stabilitě státní správy a její nezávislosti na politicích řadí na úroveň Turecka. S tím souvisí i vyšší míra korupce mezi úředníky.
Generální ředitelství – metla na „politické“ vyhazovy
Zbavit politiky moci nad přijímáním a propouštěním úředníků mělo tzv. generální ředitelství státní služby. V jeho gesci by podle služebního zákona měly být veškeré personální otázky a bdít by mělo mimo jiné nad tím, aby k propouštění úředníků docházelo jen ze zákonem přesně stanovených důvodů. Dále má ředitelství dohlížet na to, aby výběrová řízení na uvolněné nebo nově vytvořené posty probíhala transparentně a bez politických zásahů.
K tomu je ovšem potřeba, aby bylo ředitelství nezávislé na politicích. Služební zákon z roku 2002 počítal se jmenováním jeho šéfa vládou a podobné řešení prosazuje i ministr vnitra v demisi Martin Pecina. „Generální ředitel by měl být jmenován vládou, ale měl by mít pevné funkční období a jeho odvolání by mělo být možné pouze ze zákonných důvodů. Nemyslím si, že je nutný zásah prezidenta nebo parlamentu,“ konstatoval Pecina v Otázkách Václava Moravce.
Jenže podle sdružení Oživení v takovém případě hrozí, že by se ředitelství mohlo stát jen další loutkou v rukou politiků. „Jmenování pouze vládou není dobré řešení. Snahu zajistit autonomnost generálního ředitelství bych viděla v tom, kdyby jeho šéfa na návrh vlády jmenovala Poslanecká sněmovna,“ soudí Petráková. „Dále je potřeba zajistit, aby když vláda nebude konat, pravomoc jmenování přešla na jiný kolektivní orgán tak, aby i v případě, že se to vládě nebude hodit, mohl být generální ředitel jmenován a schválen,“ zdůraznila.
S nečinností vlády má v tomto ohledu Česko praktické zkušenosti. Generální ředitelství státní služby už totiž bylo jednou zřízeno. Zaváděl ho zákon o státní smlouvě, který zákonodárci schválili v roce 2002. Byť generální ředitelství fakticky fungovalo několik let, jeho šéf ani jeho zástupci nebyli v praxi nikdy jmenováni. Později došlo vlivem úspor k opětovnému zrušení tohoto úřadu.
Tajemník, strážný anděl úředníků
Kromě generálního ředitelství počítá služební zákon také se zřízením pozice tajemníka. Ten by měl být podobně jako šéf ředitelství apolitický, nepočítá se pro něj však se samostatným úřadem. Tuto funkci by měli nově zřídit na každém ministerstvu. Tajemník by fungoval jako „nárazník“ mezi politiky a úředníky. Ochránit administrativní cech by tak měl například před podobnými nestandardními příkazy, jakými pracovníky Úřadu vlády i dalších institucí častovala například bývalá šéfka Nečasova kabinetu Jana Nagyová.
„Šance na ovlivňování nebo nestandardní úkolování úředníků by díky němu byla mnohem nižší. Úředníci by mohli nestandardní úkoly odmítnout a hledat ochranu u tajemníka,“ vysvětlil význam nové funkce analytik think-tanku Good Governance Václav Velčovský.
Lustrace na scéně
Kromě ochrany úřednictva bývá zákon o státní službě v posledních týdnech politiky možné nové vládní koalice zmiňován také v souvislosti s lustracemi. Podle některých interpretací by totiž měl zbavit Andreje Babiše povinnosti mít čisté lustrační osvědčení, pokud by se měl stát ministrem.
Podle zástupců nevládní inciativy Rekonstrukce státu se ale služební zákon lustracemi vůbec nezabývá. „Služební zákon se týká jiné skupiny než členů vlády a lustračního zákona se z tohoto pohledu vůbec nedotýká. Vnímám jako fabulaci, že je účinnost služebního zákona a povinnost lustrací politiků takto spojována,“ uvedla Petráková. Snahu spojit služební zákon s omezením lustrací považuje za účelový přílepek.
Lustracemi se nezabývá ani novela zákona, kterou připravili ve spolupráci s neziskovými organizacemi sociální demokraté. „Do novely nebyla vepsána žádná pasáž, která by se týkala přímo lustrací. V době, kdy jsme připravovali tuto novelu, nebylo téma lustrací žhavé, a tak jsme ho, přiznám se, neřešili,“ řekl portálu ČT24 Tejc. Zároveň však očekává, že řešení otázky propojení služebního zákona a odbourání lustrací politiky zcela jistě vzhledem k dění posledních týdnů čeká.
Přijetí zákona o státní službě bylo jednou z podmínek vstupu Česka do Evropské unie. Čeští zákonodárci sice příslušnou normu schválili už v roce 2002, v praxi se z ní ale začalo využívat jen málo. Účinnost zákona politici celkem pětkrát odsunuli. Hlavním důvodem byla vysoká finanční náročnost změn. Zákon totiž počítal se zvýšením platů úředníků, což mělo dle propočtů Nečasovy vlády, které však Rekonstrukce státu zpochybňuje, vyjít na 8 miliard korun.
