Pro děti jsou stále nejdůležitější rodiče. Platí to však obráceně?

Nahrávám video

Pro vývoj dětí jsou stále nejdůležitější rodiče. Platí to však obráceně,  když rodiče vlastně mnohdy nemají na své potomky čas, i když by třeba chtěli? Pak je logické, že z různých průzkumů plyne, že ideální den očima dítěte, je den s počítačem. Myslí si to již každé druhé. Dětem totiž vůbec nejvíce chybí prostor na nicnedělání a na to, aby si s rodiči jen tak mohly povídat, shodli se hosté Fokusu Václava Moravce na téma Bezstarostné dětství.

Tradiční křesťanské hodnoty. V současnosti se o nich mluví v souvislosti s tím, jak svět zachvátila uprchlická krize.  Když se však zeptáte lidí, které to jsou, tak moc nevědí, upozorňuje psycholog Pavel Říčan. „Fakt je, že tradiční hodnoty byly solidarita, zejména solidarita silného se slabým, život jako poslání a dodržování určitých pravidel. To tady bylo. Co se z toho zachovalo, to je ale otázka,“ zamýšlí se. 

Stejné hodnoty platily i pro svět dětí. „Jenže s příchodem svobody zde zavanul ostrý vítr made in USA a ten s sebou přinesl velkou vlnu konzumní mentality. A také velkou vlnu ctižádostivého myšlení a chtění vyniknout, být lepší než druzí a užívat si života. To jsou nyní dominantní hodnoty, které tady máme,“ dodává Říčan.

Prvek soutěživosti a individuality mění dětský svět

Právě tento prvek soutěživosti však podle mnohých psychologů narušuje přirozený svět dětí a mění ho.  I podle Říčana je to  jedna z nejhorších věcí. Soutěží se už od prvních krůčků – rodiče se baví, kdy je právě ta jejich ratolest udělala a pokud náhodou ne, tak zda není nějak opožděná. Posléze se jejich úsilí přesune na známky ve škole a pak se soustředí na to, aby vydělali třeba na značkové dětské oblečení. A to není dobře, míní Říčan.

Děti se tím vším tak často stávají účastníky světa dospělých mnohem dříve, než by měly. Dostávají například předčasně informace o sexu nebo jsou konfrontovány s existenčními problémy dospělých. Ale také platí podle Říčana i to, že dospělí jim jdou naproti v tom, že nechtějí brát život jako nějaké poslání. „Chtějí si hrát, chtějí být celý život přerostlými dětmi, takže to zase sbližuje dospělost s dětstvím,“ dodává. 

S tím, že jsou děti příliš často a brzy vtahovány do světa dospělých, souhlasí i filmový a divadelní herec Jaroslav Dušek. A začíná se jim to vnucovat v době, kdy o to nemají vůbec zájem. „Příliš brzy přicházejí dospělí s nějakým řešením, kdy vědí, jak to má být, v jakém věku má dítě něco dělat a pak jsou nervozní z toho, že dítě tomu neodpovídá. Některé je rychlejší, jiné pomalejší a skoro žádné není přesně v průměru. A připadá mi, že to je zbytečný problém. Je dobré nechat dítě v tázání, bylo by dobré, kdyby si dospělý vzpomněl, jaké to bylo, když jako dítě naslouchal užasle rozhovoru dospělých, a snažil se pochopit o čem je řeč,“ vysvětluje.

obrázek
Zdroj: ČT24

Zásadním faktorem je ale čas. Pokud bychom se zaměřili na maminky, tak z průzkumu například plyne, že polovina z nich  by si se svými dětmi chtěla hrát několik hodin denně, daří se to ale jen necelé čtvrtině. Stejně tak by každá druhá maminka chtěla svému dítěti denně alespoň hodinu číst, zvládne to ale jen necelá čtvrtina maminek. A dvě třetiny by si se svými dětmi chtěly denně několik hodin povídat, daří se to zhruba polovině z nich. 

„Toho času je zapotřebí podstatně více, než se všeobecně soudí. Za starých časů, když mělo  dítě štěstí, tak vyrůstalo v domě, kde měl táta třeba kovářskou dílnu a maminka tam hospodařila, děti se pohybovaly volně a byly celou dobu v kontaktu s rodiči. Dnes ale utečou oba za svou kariérou a děti jsou ponechány na pospas televizi a počítači. To je špatné. Dítě potřebuje, aby se jim individuálně rodič věnoval. Dříve se třeba utíralo nádobí a děti se mohly s rodičem bavit. To ale dnes díky myčkám není,“ konstatuje herec Jaroslav Dušek. 

Pro něho spočívá základní otázka v tom, zda dítě potřebuje tak brzy do školy či školky, proč už ve třech letech má být mimo rodinu. „Jediný důvod je práce rodičů. My bychom se potřebovali dostat k něčemu, čemu se říká vědomé početí. Zda rodiče tvoří dítě s tím, že s nimi bude a ne že se vylíhne a pak se s ním něco bude dělat. Ta věc tkví v tom, proč vůbec lidé mají děti. Že už je čas? A když už tam dítě je, zda je vítano 24 hodin denně, nebo se stává obtíží, kterou je potřeba vyřešit, tak mu strčíme tablet a vzápětí se na ně zlobíme, že jsou pořád na počítači a nechtějí se s námi bavit,“ upozorňuje Dušek.

Podle něho problém spočívá jednoduše v tom, že žijeme v roztříštěném typu vědomí a pozornost je strhávaná na mnoho stran. Na partnerskou problematiku,  pracovní problematiku, politickou problematiku. „Je tady spousta věcí, které se někde řeší, a nevytváříme dostatek vniřního prostoru, abychom mohli spolu sedět a povídat si. Kdybychom se chtěli něčeho dobrat, tak si musíme povídat hodiny či dny, než vyladíme terminologii, principy, jak to vidíme a pak najednou zjistíme, že si vlastně rozumíme,“ dodává Dušek.   

Musíme pochopit, že dítě, když jde něco dělat, je na to připravené. Jde jen o to, zda to psychicky vydrží ty rodiče.
Jaroslav Dušek
divadelní a filmový herec

Odstup mezi dětstvím a dospělostí se v průběhu věku měnil

Historička Milena Lenderová považuje za zásadní zlom 18. století. Je to podle ní období, kdy se mezi dětství a dospělost vložila škola, respektive období vzdělávání. „U nás je to spojeno s vládou osvícené Marie Terezie,“ říká. Dnes je vlastně podle ní dětství každopádně delší, než bývalo. „Lidé se do dospělosti moc neženou, líbí se jim dlouhé mládí. Je to pardox, že dnes fyzicky děti dospívají dříve, ale sociální mládí je o mnoho delší a je to všeobecně respektováno,“ dodává.

obrázek
Zdroj: ČT24

Říká se také, že současné dětství v mnohém ovlivňují nové technologie. 98 procent dětí starších deseti let má mobilní telefon, ve věkové kategorii 6–10 let více než polovina. Tři pětiny dětí jsou denně alespoň hodinu na internetu, dvě pětiny více než dvě hodiny. Klasická hra s hračkami je typická pouze pro děti do deseti let. V tomhle věku se jí denně anebo alespoň několikrát týdně věnuje 86 % dětí. V kategorii 11 až 15 let už ale jen pětina – ukazují průzkumy.

Co z toho plyne? Podle mnohých třeba to, že děti hůře rozlišují mezi reálným a virtuálním světem. Ne všichni s tím ale souhlasí. „Z těch několika výzkumů, co jsem četl, se zdá, že je to tochu přehnané, katastrofické a zobecňující vnímání. Záleží totiž na kontextu, prostředí, ve kterém žijí. A děti se můžou družit i přes různé hry, které provozují, a záleží nejen na tom, jaké množství hodin tomu věnují a jak jsou tyto věci filtrovány,“ soudí psycholog a vysokoškolský pedagog Stanislav Štech.

Obecně podle něho pak i u hraček platilo dříve a platí to i nyní, že důležitý je takzvaný funkční rozsah, tedy to, co vše s tím jde dělat, jakou pozornost a nároky na komunikativnost to klade.„Jinak nás to vede k mylnému závěru, že ten, kdo hraje v sobotu pár hodin hru, tak už je závislý,“ dodává Štech.

Upozorňuje také, že bohužel máme tendenci neskutečně vše pedagogizovat a psychologizovat, včetně hraček, že musí mít nějaké poselství, rozvojový potenciál. „Mluvíme o hře nebo rozvíjení, ale nemluvíme o lelkování nebo o tom, něco dělat jen tak. Lelkování je přitom velmi důležitá součást dětství.“ 

Výběr redakce

Aktuálně z rubriky Domácí

O čem plánujeme informovat ve středu 18. listopadu

Každý den ráno přinášíme přehled nejdůležitějších očekávaných událostí z domova i ze světa.
23. 3. 2024Aktualizovánopřed 2 hhodinami

VideoProměny české společnosti po 17. listopadu probrali hosté Událostí, komentářů Speciál

Česko si připomnělo Den boje za svobodu a demokracii. Význam 17. listopadu v současné době či reflexi 37 let svobody probrali ve speciálním díle Událostí, komentářů bývalá senátorka za ODS Miroslava Němcová, místopředseda hnutí ANO Radek Vondráček, předsedkyně Mladých starostů a nezávislých Zdena Kašparová a předseda Svobodných Libor Vondráček. Debatou provázel moderátor Petr Obrovský.
před 7 hhodinami

Česko si připomnělo výročí 17. listopadu

Na pražské Národní třídě lidé zapálili svíčky a připomněli si události 17. listopadu. Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva se ale slavil po celém Česku. Centrem oslav 37. výročí sametové revoluce je tradičně právě Národní třída, kde proběhl celodenní program Korzo Národní v rámci Festivalu svobody. Výročí si tam přišla připomenout i řada politiků. Vzpomínalo se však nejen na pád komunistického režimu v roce 1989, ale také na perzekuci studentů během nacistické okupace v roce 1939.
včeraAktualizovánopřed 8 hhodinami

Video17. listopad je spíš soukromý svátek, jako společnost jsme něco ztratili, míní pamětník

Ještě jako student Matfyzu byl Martin Klíma před 37 lety u akce, která se stala prvním kamínkem historické laviny. „Dnes nebudeme jen pietně vzpomínat, jde nám o přítomnost!“ pronesl tehdy na shromáždění a jeho výzvu si demonstranti vzali za svou. Klíma si myslí, že konfrontace s bezpečnostními silami byla zbytečná a kontraproduktivní, protože plánovaná akce na Václavském náměstí by nejspíš po chvíli skandování poklidně skončila. Dnes má úspěšný vývojář počítačových her 17. listopad i za promarněnou příležitost. Tím, že Češi vnímají svátek spíše jako soukromý či individuální, podle něj společnost ztratila věc, která mohla sjednocovat.
před 10 hhodinami

VideoZa členství ve Skautu lágry v Jáchymově. Pamětníci si připomněli 17. listopad

Totalitní režim zakusili skauti Jiří Lukšíček a Jindřich Valenta o něco více než ostatní. Komunistické orgány je na několik let zavřely v lágrech na Jáchymovsku. Byli členy v tehdy ilegálním skautském středisku Ostříž a účastnili se také protikomunistického odboje. Oba si během oslav 17. listopadu připomněli, co pro ně znamená svoboda. Na pražskou Národní třídu došli oba v krojích, za které by za bývalého režimu hrozil postih. Oběma je nyní přes 90 let.
před 11 hhodinami

VideoZa zásah proti demonstrantům v listopadu 1989 padlo 15 rozsudků

Přesně před 37 lety násilně zakročilo proti studentům 600 policistů a příslušníků ministerstva vnitra na Národní třídě v Praze. Obvinění si později vyslechlo jen 28 z nich, justice jich nakonec potrestala 15, z toho tři vězením. Vojenská prokuratura skončila vyšetřování až po dvou letech – v listopadu roku 1991. První rozsudek, tedy 4,5 roku nepodmíněně za zbití těhotné studentky, přitom padl už v březnu roku 1990. Nelibost vzbudilo zastavení stíhání příslušníka StB Ludvíka Zifčáka, který měl na Národní třídě sehrát roli mrtvého studenta, nakonec byl odsouzen na rok a půl do vězení až v roce 1994. Vyšetřování většinou mířilo do ztracena. Jeden z prvních polistopadových požadavků veřejnosti na potrestání konkrétních viníků tak zůstal ve velké míře nenaplněný.
před 11 hhodinami

Srážka vlaků v Praze si vyžádala přes čtyřicet zraněných

Při ranní srážce vlaků u hlavního nádraží v Praze se zranilo 46 lidí, z toho čtyři těžce. Jsou mezi nimi i dva strojvedoucí. Vlaky se střetly čelně. Ministr dopravy Ivan Bednárik (za SPD) řekl novinářům, že jeden z nich projel návěstidlo, které mu zakazovalo jízdu. Škoda přesáhne 16 milionů korun. Provoz u hlavního nádraží byl kolem 13:00 obnoven v plném rozsahu. Omezení na trati trvalo zhruba šest hodin.
včeraAktualizovánopřed 11 hhodinami

Vláda nemůže nereagovat na názory občanů, řekl Pavel

Vláda by podle prezidenta Petra Pavla měla reflektovat názory občanů a případně podle toho také upravovat svůj program. Pavel to řekl ČT při oslavách 17. listopadu na Národní třídě v Praze v reakci na nedělní demonstraci na Letné. Podle hlavy státu tam zaznělo mnoho podnětů, které si zaslouží diskusi. Nepřítomnost premiéra Andreje Babiše (ANO) na připomínkových akcích k 17. listopadu označil za jeho rozhodnutí a upozornil, že účast není povinná. K samotnému výročí Pavel uvedl, že lidé by si neměli idealizovat minulost a věřit, že před rokem 1989 bylo lépe.
včeraAktualizovánopřed 12 hhodinami

Evropský pohled

ČT24 každý den vybírá z obsahu publikovaného evropskými veřejnými médii, členy Eurovize.