Dětské skupiny a předškolní vzdělávání obecně nejsou jen o „hlídání“ malých dětí, ale také pilíři, na kterých lze stavět po zbytek života, shodují se odborníci. Česko však stále patří k zemím s nejhorší dostupností dětských zařízení. Situaci mají pomoci zlepšit dotace ministerstva práce a sociálních věcí, které nyní putují obcím na zřízení dětských skupin. Obce totiž od roku 2026 čeká nová povinnost – zajistit péči o tříleté děti, pokud je nepřijme mateřská školka.
Česko patří v EU k zemím s nejnižší zaměstnaností matek malých dětí a s nejhorší dostupností dětských zařízení. Na místo ve školce mají sice nárok děti od tří let, ale nyní se do školek často dostávají se zpožděním až na začátku školního roku následujícího po třetích narozeninách. Pokud totiž dítě neoslaví třetí narozeniny do 31. srpna, nemá na přijetí do mateřské školy právní nárok.
Od ledna 2026 mají ale obce povinnost pro tříleté děti, které nebyly do mateřské školy přijaty, zajistit místo v dětské skupině. Pokud místo nezajistí, budou muset rodině platit měsíční příspěvek na hlídání tříletého dítěte ve výši jejich stanovené maximální úhrady. Pro představu by to letos bylo zhruba šest tisíc korun.
Situaci s předškolním vzděláváním se nyní resort snaží zlepšit pomocí dotací, z nichž má vzniknout zhruba 500 nových dětských skupin s více než osmi a půl tisíci míst. Některé samosprávy ale kritizují pomalý postup při vyřizování žádostí. Podle odhadů Sdružení místních samospráv nemají rozhodnutí o přidělení dotací desítky z nich.
Dětská skupina je služba péče o dítě na nekomerční bázi. Jedná se o pravidelnou péči o dítě od šesti měsíců věku do zahájení povinné školní docházky, která je poskytována mimo obydlí dítěte, ve skupině dětí (maximální kapacita 24 dětí) kvalifikovanou pečující osobou. Služba je zaměřena na zajištění potřeb dítěte, jeho výchovu a rozvoj schopností, kulturních, hygienických a sociálních návyků.
Sousedská dětská skupina je typ dětské skupiny s maximální kapacitou čtyř dětí, o které pečuje konkrétní fyzická osoba. Služba může být poskytována v obydlí poskytovatele, který je sám pečující osobou, nebo v jiných vhodných prostorách. Má zjednodušené podmínky pro provoz, ale základní hygienická a bezpečnostní pravidla musí být splněna i zde.
Zdroj: MPSV
„Musíte předfinancovat částečné etapy výstavby, to znamená, že musíte mít úvěr, protože malá obec nemá dostatek finančních prostředků, aby stavěla za své. A pokud nepřijde rozhodnutí, tak krátkodobý úvěr těžko vyřídíte,“ nastínila předsedkyně Sdružení místních samospráv Eliška Olšáková (STAN).
Podle resortu ale přišla většina žádostí na poslední chvíli a často byly špatně zpracované. Proces se tak zpomaluje a hodnocení může trvat až sedm měsíců. „Bohužel některé obce si k tomu přizvaly agentury a firmy, které to nedělají úplně dobře. Snažíme se trpělivě komunikovat a odbavovat (žádosti),“ ujistil ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL). Podle resortu je cílem nastavit systém tak, „aby podpora rodin a dostupnost péče o děti byly zajištěny ve všech regionech“.
Systém péče doplní sousedské dětské skupiny. Jejich vznik a fungování v domácnostech nejvýš pro čtyři děti umožňuje od května příslušná novela. Podle Jurečky ministerstvo rovněž plánuje, že v žádostech o rodičovský příspěvek by rodiče v budoucnu dobrovolně vyplňovali i informaci, kdy se chtějí vracet do práce, a ve kterém městě chtějí dítě umístit do předškolního zařízení. Resort by informace následně předával starostům, aby se mohli lépe připravit.
Zavedení sousedských skupin se podle ministerstva práce setkalo s pozitivní odezvou a zájmem. „K 9. červenci evidujeme 32 žádostí o vznik sousedských skupin, což je s ohledem na podmínky, které žadatel musí splnit, mírně nad našimi původními odhady. Znamená to, že nově nastavená pravidla jsou pro zakladatele a provozovatele atraktivní a současně umožňují mnohem pružněji reagovat na aktuální potřeby rodičů,“ uvedl resort.
Novela zkomplikovala situaci stávajícím poskytovatelům, zní z asociace
Podle provozní ředitelky Asociace provozovatelů dětských skupin Kateřiny Jarolínkové ale novela zákona o dětské skupině zkomplikovala situaci stávajícím poskytovatelům. „Vstoupila v účinnost v extrémně krátké době po svém schválení a poskytovatelé tedy neměli dostatek času se připravit na změny ve financování, které novela zavádí,“ podotkla s tím, že šlo zejména o neplánovaný měsíční výpadek ve státním financování, který poskytovatelé museli pokrýt z vlastních zdrojů.
„Dále šlo o změnu pravidel pro výpočet úhrady rodičů za službu péče o děti v dětské skupině v průběhu ‚školního roku‘ a s tím spojená nutnost úpravy nastavení cashflow a smluv s rodiči,“ dodala Jarolínková. Také větší míra podpory zakládání dětských skupin obcemi je podle ní pro stávající poskytovatele problematická. „Podpora státu je v tomto případě značně nekoncepční a nehledí na stávající síť soukromých dětských skupin, které dosud službu péče o dítě mladší tří let v Česku zajišťovaly,“ míní.
Podle ní také novela vstoupila v platnost v době, kdy podle ní začíná být úbytek dětí citelný i ve větších městech. „Uvolňuje se kapacita mateřských škol, které jsou nyní ochotné přijímat i děti mladší tří let, některé dokonce i děti s plenkami. Vzhledem k výrazně nižší úplatě za MŠ než za péči o dítě v dětské skupině rodiče často preferují umístit dítě v mateřské škole, a to i v průběhu školního roku,“ tvrdí Jarolínková.
Podle zprávy České školní inspekce za školní rok 2023/2024 je ale stále v některých městech a obcích míst naopak nedostatek. Problematické jsou třeba okresy Středočeského kraje, například Praha-Západ, Praha-Východ či Mladoboleslavsko, ale například také Pardubicko.
Dětské skupiny při mateřských školách
Vedle soukromých dětských skupin se stále častěji objevuje trend vzniku dětských skupin přímo při mateřských školách, což je případ například Základní a mateřské školy v Tučapech na Táborsku. Podle ředitelky Soni Hronové i starosty Pavla Nováka (nestr.) má tento přístup mnoho výhod – usnadňuje adaptaci dětí, zajišťuje plynulost v přechodech mezi stupni péče a umožňuje lepší spolupráci s rodinami. Podle Hronové je zásadní i péče o rodinu jako takovou.
„Pro maminky je neuvěřitelně náročné odloučení od dítěte v takto nízkém věku. Troufám si říct, že si s tím velice často neumí poradit. Jsem maminka čtyř chlapců a velice brzo jsem od dětí byla pracovně odvelena, (...) s maminkami vedeme dlouhodobé diskuse na toto téma,“ zmínila v rámci kulatého stolu týkajícího se zřizování dětských skupin při MŠ. Dodala, že nejdůležitější pro dítě je klid v rodině.
„Říkám, že je v pořádku, že nám dítě chtějí dát do vzdělávacího nebo výchovně-vzdělávacího procesu co nejdříve. Já jsem toho velký zastánce, ale maminky musí trochu pracovat se svým časoprostorem. Čím menší dítě je, tím by mělo být odloučení samozřejmě kratší,“ vysvětlila.
Podle ní platí, že čím menší dítě nastoupí do výchovně-vzdělávacího procesu, tím se u něj adaptace vede lépe než u dětí starších. Novák zmínil i praktickou stránku. „Každý region má jinou potřebnost z hlediska předškolního vzdělávání, z hlediska návaznosti na rodiny s dětmi,“ míní. Podotkl, že u nich v Tučapech vznikla dětská skupina z potřeby rozšířit školku. „Věděli jsme, že už zhruba tři nebo čtyři roky jedeme na maximální výjimku,“ prohlásil.
„Řekli jsme si: Pojďme vymyslet věc, kde se toto všechno promítne. Nejen dětská skupina, ale škola a vzdělávání jako celek. Vznikla studie, v níž jednou z věcí byla dětská skupina a rozšíření školky,“ podotkl Novák s tím, že ministerstvo práce před třemi lety deklarovalo, že bude připravovat projekty na financování z dotací. „Tak jsme na to byli připraveni,“ řekl.
Poukázal také na to, že jsou nyní jiné podmínky než před patnácti lety, kdy začal funkci starosty vykonávat. „Rodiče mají jiné potřeby. Lidé mají hypotéky, musejí je splácet, maminky musejí dřív do práce. To je samozřejmě první aspekt. A samozřejmě je dnes i obrovský tlak na kvalitu vzdělávání, a péče o dítě je zásadní,“ dodal.
Předškolní péče je klíčová
Lucie Plešková z UNICEF v rámci kulatého stolu zmínila, že v Česku neexistuje legislativní pojem předškolní vzdělávání a péče. „Vycházím z anglického termínu early childhood education and care. Jde o systém propojující péči a vzdělávání pro nejmenší od narození do šesti let věku. Kontinuum, které zahrnuje dětské skupiny, mateřské školy, ale i další neformální typy zařízení, které dětem a rodinám tu péči a vzdělávání v nejranějším věku poskytují,“ vyjmenovala.
Ne každé dítě v tuzemsku podle ní má ke kvalitnímu předškolnímu vzdělávání a péči přístup. „Například služby péče o děti mladší tří let u nás navštěvuje méně než sedm procent dětí,“ uvedla Plešková. Odborníci se podle ní dlouhodobě shodují, že právě doba, kdy děti do tohoto vzdělávání nastupují, je klíčová. Podle oficiálních statistik je podle ní také Česko hluboko za průměrem zemí Evropské unie, který činí 37,5 procenta takto starých dětí v předškolní péči.
„Víme, že i do mateřských škol nedochází v Česku až čtyřicet tisíc tří- až čtyřletých dětí. A často se jedná o ty, které jsou nejzranitelnější. Ty, které by z toho mohly profitovat nejvíce,“ tvrdí Plešková. Dodala, že docházka dětí do nějakého typu předškolního vzdělávání a péče je klíčovým základem pro jejich budoucí úspěch. „Nejen vzdělávací, ale vůbec životní,“ zdůraznila s tím, že obrovský význam má toto pro děti, které pocházejí ze znevýhodněného prostředí.
Na důležitosti a pozitivním vlivu předškolního vzdělávání se shodují i odborníci a o jeho významu píše mimo jiné v knize Slepé skvrny i sociolog Daniel Prokop. Hovoří mimo jiné o tom, že školka pomáhá jen tehdy, když se do ní začne chodit včas – tedy že jeden rok je málo. Roli samozřejmě hraje i kvalita zařízení.
Předškolní vzdělávání také pomáhá nejen dětem ze znevýhodněného prostředí, ale i z rodin socioekonomicky průměrných. „I těm totiž přivyknutí si na dětský kolektiv pomůže v pozdějším začlenění do školy. A některé aktivity ve školce přispějí k rozvoji předmatematických a jiných schopností. Samozřejmě cílená práce rodičů toto může nahradit, ale obecně předškolní péče šance dítěte zvyšuje,“ píše Prokop.
To, že má dítě možnost docházet do takovéto služby, má také vliv na rovné šance rodičů a jejich případný návrat na trh práce. „Víme i ze studií předních světových ekonomů, že se jedná o jednu z nejnávratnějších investic pro systém,“ dodala Plešková. I ona zmínila, že je také důležité, jak jsou služby kvalitní a jak fungují vůči dětem samotným i jejich rodinám.
Nestačí, aby dítě „někam chodilo“
Zásadním tématem debaty během kulatého stolu byla právě kvalita péče a vzdělávání. Dětské skupiny mají od roku 2021 povinné standardy kvality, které definují požadavky na individuální přístup, plán výchovy a péče či interakci mezi dítětem a pečujícím personálem.
Podle Ireny Borkovcové z České školní inspekce tak nestačí, aby dítě „někam chodilo“. „Je to období, které je pro dítě velmi senzitivní, může ho hodně posunout, ale dá se také mnoho pokazit. Proto je strašně důležité, aby předškolní vzdělávání, i péče ve skupinách, byly kvalitní,“ sdělila s tím, že Česko má dle ní výhodu, protože rámcový vzdělávací program, který nastavuje kvalitu předškolního vzdělávání, je orientovaný na dítě.
Podle vedoucí oddělení koncepce rodinné politiky a služeb péče o děti z ministerstva práce a sociálních věcí Jiřiny Chlebovské se ukazuje, že ve většině skupin probíhá „kvalitní práce“ s dětmi. „Nenarazili jsme při kontrolách (…) na to, že bychom přišli někam, kde by bylo jenom to takzvané hlídání a nebyla tam snaha poskytovat kvalitní péči,“ podotkla.
Podle Petry Martinovské z ministerstva školství, která je zároveň předsedkyní výboru Společnosti pro předškolní výchovu by se obecně ve společnosti mělo přijmout, že dané období je základním pilířem, na kterém dítě staví celý život. „Díky tomu bude přinášet i hodnoty do naší společnosti a bude v ní umět fungovat,“ zdůraznila Martinovská. Dodala, že tím ale nemyslí to, že má být dítě celý život v instituci. „Naopak má jeho cesta být provázena tím, aby ve chvíli, kdy to potřebuje, mu bylo pomoženo,“ míní. Podle ní by se měla zachovat kontinuální návaznost milníků v životě.
„Přechody od péče do vzdělávání, do první třídy, na střední školu, na vysokou školu – pomoc je potřeba vyladit tak, aby byla cesta velmi otevřená a podpůrná, aby dítě samostatně dospělo do bodu, kam dospět má, podle jeho nastavení a podmínek,“ podotkla Martinovská.
Výhled do budoucna
Podle Martinovské by bylo skvělé, kdyby za sedm let, kdy uplynou dvě století od založení první opatrovny, byl vytvořen jednotný rámec pro děti od narození do doby vstupu na základní školu – bez ohledu na to, zda péči zajišťuje mateřská škola nebo dětská skupina. „Pokud by tam byla mezinárodní mezioborová komunikace, mezirezortní komunikace a všichni by chápali, že paradigma toho, že když postavíme pilíř, o který se děti i rodiny opřou, tak to všem nám bude ku prospěchu,“ popsala s tím, že by rovněž měl existovat ucelený a jasný strategický dokument.
Podle starosty Přerova nad Labem Jiřího Beneše (STAN) je základem úspěchu přesvědčovat a vysvětlovat. „Strašně nerad slyším slovo bojovat s někým nebo s něčím v rámci vzdělávání nebo péče. Snažím se vždy vytvářet příklad nebo nějaký projekt. A na základě toho pak pracujeme – jak s žáky, tak s pedagogy,“ zmínil s tím, že se pak rodí koncepce, na kterou se nabalují další věci a lidé se toho „chytají a vše pak jede setrvačností“.
Martinovská zmínila, že je důležité i to, co dělají dospělí. „My po dětech v rámci rámcového programu předškolního vzdělávání, v plánech péče, chceme klíčové kompetence, toleranci, chceme, aby byly skvělé, kreativní, jejich vývoj odpovídal věku. A myslím, že bychom se měli všichni zamyslet, jestli to, co chceme po dětech, děláme my sami. Nápodoba je důležitá,“ uzavřela.
