O závislosti na digitálních technologiích, rizikovém chování dětí, ale i dospělých a vlivu technologií na mozek debatovali odborníci v rámci kulatého stolu v Poslanecké sněmovně, který se konal pod záštitou poslanců z řad koalice i opozice. Odborníci hovořili o tom, že sociální sítě jsou problematickým fenoménem nejen z hlediska času, který děti na mobilech či sociálních sítích stráví, ale jsou s tím přidruženy další problémy – například bezpečnost či rizikový obsah.
Roman Gabrhelík z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy upozornil, že digitální závislosti jsou specifické v tom, že nabízejí prostor pro uspokojování přirozených psychických potřeb, jsou plné odměn, tedy vyvolávají příjemné pocity a snadno zaujímají pozornost a vyčerpávají naše mentální kapacity. „Ne vždy je to o vůli a rozhodnutí, ať už se bavíme o dětech, či dospělých. Určitě nebudou fungovat způsoby typu: ‚Tak už se na to nedívej, nebo to nepoužívej,‘“ poukázal.
Zmínil, že v této oblasti je spousta odlišností – riziková může být podle něj například strávená doba, ale také obsah, který daný uživatel konzumuje. „Někdo s obrazovkou tráví hodně času, ale pořád to nemusí být tak závažné, že dojde k závislosti, kterou musí řešit odborník,“ vysvětlil a dodal, že naopak při sledování škodlivého obsahu zas nemusí dotyčný trávit u obrazovky tolik času.
Hlavním klinickým příznakem je podle něj ztráta kontroly. „Neumím si odepřít obrazovku mobilního telefonu, držím jej nadměrně dlouho. Je to děláno na úkor jiných činností a děje se to v takové intenzitě, že to způsobuje problémy. Následuje syndrom odnětí, tedy jsem rozladěn, když to nemám, a také bagatelizuji daný problém,“ uvedl.
Stránský: Digitální technologie mění strukturu mozku
Neurolog Martin Jan Stránský upozornil, že digitální technologie mění nejen mysl, ale i strukturu mozku, což souvisí s nárůstem psychiatrických chorob. Mozek se podle něj učí nápodobou, kontaktem a řešením problémů, což chytré telefony nenabízejí. „To, jak se mozek učí, je důležitější než to, co se učí,“ zmínil s tím, že mozek například integruje informace lépe, když je čte z papíru.
„Mozek evolučně přemýšlí tak, že vše rámuje do určitého vzoru. Když informace vidí v zarámované stránce, může je vytáhnout z mozku snadněji,“ podotkl s tím, že pokud se porovná výuka z knihy versus obrazovky za stejných podmínek – tedy stejný vyučující, stejná třída – ti, co se učí z papíru, mají o třicet procent lepší výsledky. „Jestli chcete zlepšit české školství, vytiskněte všechno z počítače a dejte to na papír, to není názor, to je fakt,“ dodal.
Zmínil, že čím dříve dají rodiče dítěti telefon, tím je vyšší šance deprese v pozdějším věku. „Když jej dostane v šesti až deseti letech, tak má „jen“ šedesátiprocentní šanci, že bude mít depresi. Když v osmnácti, tak jen čtyřicetiprocentní. (…) Je přímá souvislost mezi depresí a počtem hodin, které tráví na mobilním telefonu,“ poukázal.
Výzkumy podle něj také ukazují, že je pokles intelektuálních schopností v přímé souvislosti s tím, jak se dítě kouká na obrazovku. „Existuje mnoho studií z pohledu neurologie, které jednoznačně dokazují anatomické a fyziologické změny v jejich mozcích,“ podotkl s tím, že jde vidět, jak se některé spoje v mozku doslova rozpadávají úměrně tomu, kolik minut tráví koukáním na obrazovku.
Dopaminová smyčka
Poukázal, že nadnárodní organizace, například Světová zdravotnická organizace (WHO), už vydaly stanovisko, podle nějž by neměly být žádné obrazovky u dětí do dvou let, do pěti let jen se supervizí a do patnácti let maximálně dvě hodiny denně, rovněž jen se supervizí. To jsou doporučení lékařů. Zmínil, že nyní některé děti používají mobil až 4,5 hodiny denně, a to zejména kvůli sociálním sítím, které mají za úkol člověka zachytit.
„Děti čekají například na tramvaj, něco tam pošlou, čekají na reakce a tak je to pořád dokola,“ vysvětlil s tím, že sítě fungují přes dopamin, který je jedním z hlavním nosičů signálu v mozku a souvisí s očekáváním a získáváním odměny. Opakovaná aktivace pak vede k tomu, že dopamin jde nahoru.
„Ať už tedy berete heroin, nebo hrajete videohru, váš dopamin jde nahoru. Když se podíváme na váš mozek a mozek někoho, kdo bere heroin, tak není poznat, čí je který. Vypadají úplně stejně,“ dodal. Poukázal na to, že v osmdesáti zemích světa zakázali používání mobilů ve školách, v Česku nikoliv, a nechápe, na co se čeká, protože na problém obrazovek upozorňují světoví odborníci. „Ten vlak už ujel,“ zmínil a podotkl, že naopak zatím nikdo neprokázal, že by digitalizace ve školství výsledky zlepšila.
Hollan: Vymyká se to kontrole
Podobně se vyjádřil i ředitel Asociace poskytovatelů adiktologických služeb Matěj Hollan (za ŽTB), který řekl, že i podle něj musí nastoupit regulace ze strany státu, protože nelze zodpovědnost házet jen na rodiče, kteří by měli své děti edukovat a varovat je například před škodlivým obsahem. Souhlasí, že není problémem „jen“ čas strávený s digitálními technologiemi či sociálními sítěmi, ale i další faktory, které jsou za tím.
„Všechny aplikace se chovají tak, aby vás za účelem zisku skrze dopaminové smyčky zatáhly, a pokud možno, abyste z nich vůbec nevylezli, protože jen tak přicházejí příjmy z reklam, ze všeho, co sítě nabízí,“ podotkl a dodal, že pomocí algoritmů dochází k velké normalizaci násilného misogynního chování.
„Velmi si toho všímají v Austrálii, severských státech. Společnost hrubne, stává se stále více nenávistnou,“ poukázal s tím, že se etabluje nová generace mužů nenávistných vůči ženám. Zmínil, že tyto věci tu v historii byly, ale internet je extrémně zrychluje a kvůli uzavřeným bublinám ztěžuje se vůči tomu vymezit. Podle něj se nyní každý den také objevují ověřené zprávy například o tom, že chatboti sexuálním způsobem komunikují i s dětmi do patnácti let a nebude fungovat, pokud rodiče budou před podobnými technologiemi děti jen varovat.
„Velmi se to vymyká kontrole. (…) Není možné, aby tyto věci, které jsou nebezpečné, měly děti v ruce,“ podotkl s tím, že není času nazbyt. „Budeme jedni z posledních na světě, kteří toto začnou řešit, to pokládám za velké selhání. (…) Musí to být jednou z priorit každé další vlády,“ dodal. Ve chvíli, kdy se podle něj zhoršují veškeré statistiky o sebepoškozování, duševním zdraví a vedle toho jsou tu samé dopaminové smyčky, tak představa, že dané jevy jsou nezávislé a stačilo by problém řešit tím, že rodiče na to dají více pozor, fungovat nebude. „Z historie to víme, a proto k tomu nyní různé státy přistupují preventivně a proaktivně,“ podotkl s tím, že když něco vypadá jako problém, tak to většinou problém je.
Daniel Galandák z Národního monitorovací střediska pro drogy a závislosti na Úřadu vlády poznamenal, že omezení ve školách v jednotlivých zemích mají různé parametry a ještě se úplně neví, jak bude fungovat australský zákaz sociálních sítí pro děti do 16 let. Tamní Národní úřad pro regulaci internetu má totiž rok na to, aby našel způsob, jak zákon uvést do praxe.
Zmínil, že se nyní diskutuje o legislativních omezeních poskytovatelů na úrovni obsahu. Zmínil, že často jsou regulace ve školách pouze na lokální úrovni, nikoliv na národní. Hovoří se podle něj v poslední době také o regulaci sběru dat zejména směrem k nezletilým. Dodal, že v Poslanecké sněmovně je ve třetím čtení Nařízení o digitálních službách (DSA), které by mohlo pomoci.
„Některé z národních implementací šly ještě dále, navrhují standardy pro poskytovatele, jakým způsobem mají zacházet s těmi daty, že na ně nesmí cílit,“ podotkl s tím, že ale „žádná sebekázeň nedokáže překonat triky velkých technologických firem, které brání armády designerů a psychologů, aby vás přilepili k obrazovce.“
Roman Petrenko z Pražského centra primární prevence zmínil, že poruchy způsobené návykovým chováním, kam spadá gambling i hraní on-line her, také pornografie, sociální sítě a on-line nakupování, jsou již zmapované. „Dnes registrujeme i odborné články na téma závislostního chování například v interakci s umělou inteligencí. Dá se tedy očekávat, že další fenomény budou čím dál tím lépe popsané,“ podotkl.
Zmínil, že v Česku není žádná důsledná kontrola například věku u některých aplikací či stránek. Stejně jako u sledování pornografie či sázení. V případě on-line her či sázení podle něj existují příklady praxe, kdy si jde nastavit finanční limit, kolik mohou hráči prohrát, ale nic není stanoveno na národní úrovni. V případě některých aplikací, které mohou způsobovat závislost, je podle něj také otázkou, zda by neměly být časově omezeny. „Nejdál v zavádění časových limitů je Čína. (...) Řekli, že není důvod, aby děti byly na síti typu TikTok v noci. Ta síť je tak od 22. hodiny zavřená, nenajdete ji, protože je vypnutá,“ podotkl.
Kalman: Děti možná rozumí technologiím více než dospělí
Michal Kalman z Institutu sociálního zdraví na Univerzitě Palackého v Olomouci naopak upozornil, že děti, o kterých se debatuje, jsou ty, které se narodily do digitálního prostředí a možná rozumí digitálním technologiím lépe než dospělí, kteří se do nich nenarodili. Představil výsledky HSBC studie, která se realizuje každé čtyři roky v dalších padesáti zemích světa, přičemž poslední data jsou z roku 2022.
„Tehdy jsme zjistili, že v Česku máme osm procent dětí, které vykazují problematické rysy v rámci sociálních sítí. V roce 2018 to bylo pět procent,“ podotkl a zdůraznil, že to ale nutně neznamená, že tyto děti už jsou závislé.
Většina dětí v Česku podle něj problém nemá, co se týče pobytu v on-line prostředí a používání sociálních sítí. „Dokáží mnohem lépe identifikovat hrozby a mnohem lépe pracovat než my dospělí,“ poukázal. Zmínil také, že zásadními problematickými rysy není čas strávený na sítích, ale doprovodné jevy – abstinenční příznaky, ztráta jiných koníčků nebo zájmů.
Není podle něj pravda, že když nebudou žádné sítě, nebude žádný problém. Zmínil, že narůstá počet dětí, které trpí duševními onemocněními, ale sociální sítě za to mohou jen dílem. V mezinárodním srovnání je podle něj Česko na druhém místě s nejnižším počtem dětí s problematickým chováním či intenzivním užíváním sociálních sítí.
Kateřina Lukavská z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy upozornila, že různí odborníci řeší v souvislosti s digitálními technologiemi různé věci. „Experti na média řeší algoritmy, dezinformace, pediatři řeší nadměrnost a vliv na spánek, obezitu, pozornost, adiktologové řeší návykovost, duševní zdraví,“ podotkla s tím, že zajímavý je pohled pedagogů, kteří ale nejsou příliš slyšet.
„Klíčová otázka pro pedagogy je jednak rizikovost a kyberšikana, ale také jak rozvíjet digitální a mediální gramotnost dětí a kompetence pro to, aby děti obstály v digitálním světě,“ poukázala s tím, že podle ní digitální technologie heroin nejsou.
Vliv restrikcí
Zmínila, že jak experti na média, pediatři, adiktologové či pedagogové se shodují v tom, že velkou úlohu mají i rodiče, kteří podle nich také mají dětem sítě regulovat a omezovat čas. Často se ale podle ní také zapomíná na to, že i oni jsou znepokojeni digitálními médii. „Je to jedna z priorit, na které se zaměřit – tedy snižovat stres a úzkost rodičů z této oblasti,“ podotkla.
Zmínila rovněž analýzu, která zkoumá vztah dospívajících a rodičů a to, jak dospívající své rodiče vnímají. Z analýzy podle ní vyplývá, že u vřelé výchovy – tedy když rodič pečuje a zajímá se o dítě – je velmi malá pravděpodobnost, že dospívající rozvine problémové užívání digitálního média. „Naopak málo vřelá, takzvaná autoritářská výchova souvisí s výrazně vyšším výskytem problémového užívání digitálních médií,“ podotkla.
Zmínila, že se hodně mluví o restrikcích, ať už ze strany státu, či rodiny. Ale i z dat podle ní vyplývá, že to úspěch nepřináší. „Děti v Česku tráví průměrně 3,5 hodiny denně před obrazovkami už v mladším školním věku. Vychází nám to nezávisle ve třech studiích, které jsme realizovali v odlišných časech – před covidem, během covidu, po covidu,“ poukázala s tím, že nefungují ani dosavadní restrikce „shora“ s omezením věku na Facebooku.
A pokud by podle ní také v budoucnu bylo vymáhání pravidel sofistikovanější, tak se také může stát, že děti přejdou na jinou platformu, která bude úplně mimo kontrolu. „Pokud zakážeme dětem vstup na sociální sítě do šestnácti let, tak se tím zbavujeme našeho tlaku na provozovatele platforem, aby je dělali pro děti bezpečnější,“ dodala.
