Ústavní soud vyhověl stížnosti ženy, která odmítla vypovídat proti kamarádce a jejímu manželovi a dostala za to od policie pokutu. Rozhodnutí policie nezměnil ani okresní soud. Podle Ústavního soudu Listina základních práv a svobod umožňuje každému odepřít výpověď, pokud by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké, a soudy tuto skutečnost musejí bedlivě a individuálně posuzovat.
Žena dostala od policie pokutu za to, že odmítla vypovídat v případu, kdy její kamarádka oznámila policistům znásilnění vlastním manželem, se kterým se rozváděla. Žena se obávala se toho, že by výpovědí mohla způsobit nebezpečí trestního stíhání jak kamarádce, tak jejímu manželovi. S oběma jezdila na dovolenou a s poškozenou byly dlouholeté kamarádky.
Policie to označila za maření vyšetřování a dala ženě pokutu deset tisíc korun. Rozhodnutí policie nezměnil ani okresní soud. Vzhledem k tomu, že měla být klíčovou svědkyní, byl případ nakonec odložen.
„Intenzita přátelského vztahu může být dána celou řadou aspektů. Okolnost, že se dané osoby delší dobu nevídají, nicméně nemůže být interpretována jako měřítko, z něhož by bylo možné dovodit, že se již nejedná o blízký vztah, jak chybně dovodil okresní soud,“ řekl soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček.
Přátelé na celý život nemusejí být jen v románech
Pojem blízké osoby je tedy podle soudu třeba vnímat jako takzvaný typový pojem, kdy nedostatek intenzity jednoho znaku může nahradit vyšší intenzita znaku jiného.
„Z reálného života a koneckonců třeba i z krásné literatury jsou ostatně dobře známy velmi pevné přátelské vztahy, byť se dané osoby z rozličných důvodů třeba i řadu let či desetiletí neviděly,“ vysvětlil soudce zpravodaj.
Stěžovatelka podle soudu uvedla odpovídající okolnosti, ze kterých vyplynul její velmi intenzivní vztah k poškozené. Ústavní soud napadená rozhodnutí policie a okresního soudu zrušil.
- Podle § 22/1 občanského zákoníku je osobou blízkou:
a/ příbuzný v přímé řadě
b/ sourozenec
c/ manžel nebo partner (podle zákona o registrovaném partnerství)
d/ jiné osoby, které jsou v poměru rodinném nebo obdobném, se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní (osoby, které jsou k sobě vázány přátelstvím o určité intenzitě)
e/ osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí (není-li v tomto případě prokázán opak)
