Čtyřicet procent dětí váží na konci základní školy víc, než by mělo, tvrdí lékaři z fakultní nemocnice v Brně. Počet těch, kteří s nadváhou a obezitou bojují, navíc přibývá. Důvod? Málo se hýbou a nezdravě jedí. Před dvaceti lety byla podle lékařů přitom obézní méně než čtyři procenta dětí.
Podle údajů předního dětského diabetologa Zlatka Marinova vychází ze základní školy s nadváhou 25 procent dětí a 14 procent má vyloženě problémy s obezitou. Na vině je především špatný životní styl a strava, ale způsobit to mohou i nemoci, léky, geny i psychické problémy.
- Jestli jde o nadváhu, či obezitu lze vyvodit z Indexu tělesné hmotnosti. Tento vzorec, jiný pro děti a dospělé, ale zobecňuje a zjednodušuje výpočet, a nemusí tak platit pro každého.
- Jeden konkrétní příklad – desetiletý chlapec s výškou 150 centimetrů by měl ideálně vážit 33 až 43 kilogramů. Od čtyřiačtyřiceti kil má nadváhu, nad padesát je obézní.
Radostné nejsou ani následky. „Může to způsobovat zdravotní problémy, psychické, děti mohou být šikanované a vyčleněné z kolektivu,“ konstatuje lékařka dětské obezitologické ambulance v Brně Jana Šťastná.
Ročně do ambulance docházejí desítky dětí. „Je potřeba spolupráce obezitologů, kardiologů – kvůli možným problémům se srdcem, nutričních poradců, ale také psychologů,“ vysvětluje Šťastná.
Podle ní je potřeba nastavit vhodné stravování, které by mělo být pětkrát za den ve správném poměru cukrů, tuků a bílkovin, což se určuje u každého jedince individuálně. Současně je třeba dát pozor, aby například mladé slečny s nadváhou nespadly do problémů s poruchou příjmu potravy, a nezačaly trpět bulimií nebo anorexií.
Cvičit je poteba přiměřeně
K hubnutí je nutné přidat i pohyb. Například desetiletí žáci by podle 35 let starých norem měli skočit jeden a půl metru. Když se ale v roce 1983 naposledy plošně zdatnost testovala, splnila limit polovina chlapců, dnes je to běžně mnohdy jen každý třetí.
„Myslím si, že se poměr, který byl dřív, tedy že se nás patnáct na tělocvik těšilo a pět to bralo jako nějakou nutnost, bohužel otáčí,“ konstatuje zástupce ředitele brněnské základní školy Sirotkova Lukáš Ulč.
Pokud už je dítě obézní, je potřeba tomu jeho pohybové aktivity přizpůsobit. „Děláme pacientům cvičení na míru, skupinová cvičení a další. Nejlepší je pro ně chůze, to může dělat každý, není to nebezpečné. Pro obézní lidi není příliš dobrý běh, protože tím trpí klouby. Hodí se i jízda na kole,“ řekl primář rehabilitačního oddělení brněnské fakultní nemocnice Radek Brauner.
Standardní množství tělesné výchovy, tedy v rozsahu dvě až tři hodiny týdně, podle Braunera ale rozhodně nestačí. A důležitá je podle něj také motivace, chtít s nadváhou něco dělat, a spolupráce rodičů při budování sebevědomí dítěte.
Ministerstvo školství chtělo v boji s nadváhou změnit taky stravovací návyky dětí – výsledkem je takzvaná pamlsková vyhláška. Po roce a půl fungování v praxi ji od letošního září ale zmírnilo.
Vyhlášku, která upravuje možnost prodeje potravin v bufetech na základních školách a nižším stupni víceletých gymnázií, už od začátku ale doprovázela kritika – prý je zbytečně přísná.
Majitelé kantýn i ředitelé škol argumentovali tím, že řada potravin stejně nevyhovuje parametrům, které stanovilo ministerstvo zdravotnictví. A kritici striktních limitů argumentovali i tím, že děti si stejně nezdravé potraviny chodí kupovat do obchodů či bufetů v blízkosti škol.
