Nejvyšší soud (NS) v novém rozsudku rozšířil prostor pro odškodnění lidí se zdravím poškozeným po vakcíně proti covidu-19. Právo na odškodné se nebude omezovat jen na extrémní případy, jako je bezprostřední ohrožení života nebo úplná ztráta soběstačnosti. NS zdůraznil také nutnost individuálního a odborně podloženého posouzení každého uplatněného nároku.
„Rozhodující je, zda očkování vedlo k lékařsky prokazatelné újmě, která má významný a dlouhodobý dopad na život poškozeného – tedy například omezuje jeho pracovní schopnost, každodenní fungování nebo kvalitu života. Takové posouzení přitom vyžaduje důkladné dokazování, včetně odborných znaleckých závěrů, které nižší soudy opomenuly,“ uvedla mluvčí soudu Gabriela Tomíčková.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO) po jednání vlády uvedl, že jeho úřad rozsudek zatím analyzuje, bude ho ale muset respektovat. „Jestli to bude mít nějaký dopad, to uvidíme. V tomto směru zatím nedokážu říct jaký, případně jestli vůbec,“ řekl ministr. Ministerstvo zdravotnictví, které o odškodnění rozhoduje, na dotaz agentury ČTK uvedlo, že se v současné době zabývá analýzou rozsudku a jeho závěrů. Žádostí obdrželo 167, dosud žádné odškodné nevyplatilo.
Nejvíc žádostí ministerstvo obdrželo v roce 2022, kdy jich bylo sedmdesát. Loni jich bylo šestnáct, letos zatím pět. Dvacet úřadu ještě zbývá vypořádat. Ministerstvo zdravotnictví dosud v souvislosti s očkováním proti onemocnění covid-19 nevyplatilo žádné odškodnění, uvedla na dotaz ČTK Jana Dobrá z tiskového oddělení MZd. Česká televize loni uvedla, že soud dal nepravomocně za pravdu muži, kterého po očkování upoutalo na lůžko autoimunitní onemocnění.
Stížnost na potíže po třetí dávce očkování
V rozsudku jde konkrétně o muže, u kterého se v roce 2022, dva týdny po třetí dávce očkování proti koronaviru, rozvinula myokarditida neboli zánět srdečního svalu. Léčili jej opakovaně v Nemocnici Hořovice a také v pražské Nemocnici Na Homolce. Před očkováním proti covidu-19 neměl žádné dlouhodobé problémy.
V žalobě se domáhal bezmála osmi milionů korun, šlo hlavně o náhradu za ztížení společenského uplatnění, dále o bolestné a náhradu ztráty na výdělku. Obvodní soud pro Prahu 2 žalobu zamítl. Poukázal na to, že podle lékařských zpráv muž odcházel do domácí péče v celkově dobrém stavu, není tedy naplněna podmínka „zvláště závažných“ zdravotních dopadů, což by mohla být třeba těžká invalidita nebo komatózní stavy.
Muž neuspěl ani s odvoláním k Městskému soudu v Praze. Poté podal dovolání k NS, který řízení přerušil a obrátil se na Ústavní soud. Navrhl zrušit část takzvaného lex covid a také část zákona o náhradě újmy způsobené povinným očkováním. Poukázal jednak na rozpor mezi oběma normami, dále na výkladové nejasnosti, gramaticky chybnou a nelogickou formulaci, a také na přísnost právní úpravy.
Podle NS měl Ústavní soud zrušit v obou zákonech slova „zvlášť závažné“. Soudy by pak mohly v každé věci posoudit zdravotní následek očkování a stanovit spravedlivou náhradu. Ústavní soudci však dospěli k závěru, že zásah do právní úpravy není nutný, protože ji lze vyložit v souladu s ústavním pořádkem a s ohledem na okolnosti jednotlivých případů. Návrh NS proto odmítli, ale jejich usnesení dalo šanci benevolentnější interpretaci, kterou teď NS také uplatnil. Znovu rozhodne Obvodní soud pro Prahu 2.
Záleží na intenzitě újmy
NS v rozsudku také poukázal na to, že cílem očkování je potlačovat nebezpečné choroby a prospívat společnosti jako celku. Očkovaní lidé proto musejí snést určitou míru nepohodlí, případně i mírné a krátkodobé vedlejší účinky. V takové situaci nárok na odškodné nevzniká.
„Na druhou stranu tam, kde obtíže vyvolané očkováním přivodí očkovanému lékařsky diagnostikovatelnou újmu na zdraví dosahující takové intenzity, že ji lze klasifikovat jako intenzivnější vytrpěnou bolest či závažnější trvalé následky v podobě ztížení společenského uplatnění, případně že vyvolá delší pracovní neschopnost či si vyžádá nezanedbatelné náklady léčení, nastupuje kompenzační povinnost státu,“ konstatoval soud.
Dovolání restaurace soud odmítl
Nejvyšší soud se zabýval i odvoláním firmy, která provozuje restauraci v Praze 5. Od státu žádala 357 500 korun: šlo o nájemné, leasing na auta, mzdy a odvody za zaměstnance z části roku 2021, kdy vládní opatření proti šíření koronaviru znemožňovala normální fungování restaurací.
Toto dovolání soud odmítl. Restaurace podle něj nemá nárok na náhradu nákladů, které zbytečně vynaložila na provoz v době covidových omezení.
Rozsudek je dočasně zpřístupněný na úřední desce. Mezi krizovými opatřeními a zmařenými výdaji není podle NS příčinná souvislost. Soud poukázal také na to, že pandemie ve sporném období trvala už přibližně rok. „Žalobkyně tudíž v době od 1. ledna 2021 do 11. dubna 2021 nemohla vynakládat náklady na provoz restaurace v jakékoliv důvěře v to, že jí bude umožněno ji bez omezení provozovat, a musela si být reálné možnosti zmaření účelu jejich vynaložení vědoma,“ stojí v rozsudku.
