Demografické rozdíly se propisují i do českého školství, upozorňuje nezisková organizace EDUin. Vzdělávací systém čelí historicky nejnižší porodnosti, zároveň v některých, zejména velkých městech kapacity škol nestačí. To jen prohlubuje nerovnosti mezi regiony. Pomoci by mohlo slučování či zakládání svazkových škol, shodli se účastníci kulatého stolu pořádaného organizacemi SKAV a EDUin. Zaznělo rovněž, že pokles počtu dětí by také mohl být příležitost pro zkvalitnění výuky.
Zatímco některé regiony zaznamenávají výrazný úbytek dětí, jiné – zejména ekonomicky atraktivní oblasti v okolí velkých měst – čelí opačnému problému, tedy nedostatku kapacit ve školách. Hlavním faktorem je migrace obyvatel. Mladí lidé se stěhují za prací a studiem do větších center a často se tam usazují natrvalo. To vede k postupnému vylidňování venkova a růstu městských aglomerací.
„Nerovnosti vznikají už na samotné dostupnosti, kde dlouhodobě řešíme v některých místech nedostatek kapacit mateřských škol,“ uvedla v rámci kulatého stolu analytička neziskové organizace EDUin Nikola Šrámková. Naopak odlehlé a strukturálně postižené regiony se potýkají s úbytkem dětí a žáků a ekonomickou neefektivitou malých škol.
Šrámková je autorkou analýzy zabývající se výzvami demografie pro české školství, která byla součástí Auditu vzdělávacího systému za rok 2025, který byl zveřejněn na začátku března. Analýza mimo jiné ukazuje, že tuzemský vzdělávací systém čelí historicky nejnižší porodnosti, která v kombinaci s vnitřní a zahraniční migrací dramaticky prohlubuje regionální nerovnosti.
„Řešení výzev demografického vývoje by mělo patřit k nejzásadnějším agendám současné politické reprezentace a jako prioritu by si ji měla zvolit i nová vedení obcí, která vzejdou z komunálních voleb v roce 2026,“ stojí v úvodu analýzy.
Podle analýzy naráží současný systém plánování kapacit na několik problémů, které obcím jako zřizovatelům ztěžují práci. Jednou z nich je podle Šrámkové práce s daty, obce potřebují odborníky, kteří je umějí analyzovat a interpretovat. Zároveň jsou data dostupná za příliš velká území. Obce a města zřizují především mateřské a základní školy, střední školy spadají zpravidla pod kraje.
Analýza zároveň připomíná novelu školského zákona, která počítá v příštích třech letech se slučováním menších škol jedné obce. Pokud jich zřizuje více, musí mít každá alespoň jednou za poslední tři roky minimálně 180 žáků. Pokud podmínku nesplní, bude mít obec povinnost školy sloučit. To neplatí pro obce, které mají jen jednu školu. Požadavek na minimální počet 180 dětí mají školy plnit nejpozději od 1. ledna 2029.
Podle modelu výzkumné organizace PAQ Research bude muset navyšování kapacit MŠ řešit asi 343 obcí. Největší nároky na počty míst ve školkách budou ve velkých městech, například Praze, Brně, Plzni. Naopak úbytek dětí a udržení provozu těchto zařízení bude muset řešit asi 486 obcí. Výkyvy v počtu dětí nejvíce zasáhnou obce s malými školkami, do kterých chodí do 24 dětí, tedy mají asi jednu třídu, nebo 25 až 48 dětí, tedy asi dvě třídy. U základních škol ovlivňují lokální kapacity například spádová turistika, migrace, odklady povinné docházky či pověst zařízení.
Nedostatek dětí
Pokles porodnosti se nyní začíná promítat především do mateřských škol, které se v některých obcích poprvé potýkají s nedostatkem dětí.
Lenka Matějová ze Sdružení místních samospráv ČR poukázala na to, že jde o problém posledních pěti či deseti let. „Demografický pokles v určitých místech zaznamenáváme dlouhodobě. (…) Vím o obcích, kde měli před pěti lety dvacet dětí u vítání občánků, teď mají tři za minulý rok, což je prudký propad,“ dodala s tím, že se diskutuje o tom, co dělat s budovami a jak řešit to, aby například škola zůstala zachována.
Podle Šrámkové zároveň nejde jen o pokles počtu dětí a územně nerovnoměrné zastoupení v daných lokalitách. „Ať už obce zvolí jakékoliv řešení, tak je potřeba myslet i na specifika, na lokality. A aby tím opatřením, které zvolí, neprohloubily nebo neztížily dostupnost škol,“ uvedla Šrámková.
Zástupce ministerstva vnitra z odboru strategického rozvoje a koordinace veřejné správy Václav Jaroš v této souvislosti upozornil, že Česko nemá pouze jeden venkov. „Venkov v zázemí velkých měst je úplně jiný než na jižní Moravě a úplně jiný než v Podkrušnohoří. Tyto oblasti budou čelit rozdílným výzvám,“ podotkl. Zmínil, že v některých oblastech budou ubývat mladí lidé, naopak populace bude stárnout, tedy bude potřeba posílit sociální služby. Dalším problémem je podle něj také nejen úbytek žáků ve školách, ale také zaměstnanců.
„V obcích už to pomalu nemá kdo dělat, zejména na těch malých. Zcela upřímně. Veřejná správa není úplně nejatraktivnějším zaměstnavatelem, nemá šanci konkurovat privátní sféře. Takže ve veřejném sektoru bude velký tlak zejména na nejmenší obce, kde veřejné služby zajišťuje v lepším případě jeden neuvolněný starosta a účetní na půl úvazku,“ dodal.
Martina Běťáková z ministerstva školství také zmínila, že s poklesem dětí a zmenšováním škol, nebo dokonce jejich rušením, bude také problém zajistit kvalifikovaného učitele. Ministerstvo ale připravilo strategický dokument do roku 2030, který podle ní pomýšlel spíše na nedostatek míst ve školách, ale je aktuální i na opačný problém. „Všechna opatření, která tam jsou, pokud by se nám dařila plnit, budují systém nebo mají šanci budovat systém, který bude odolný vůči těmto výkyvům,“ uvedla.
Zatímco v některých školách bude kvalifikovaných učitelů, tedy těch s pedagogickým vzděláním, dostatek, jinde budou chybět. Stát podle EDUinu potřebuje registr pedagogických pracovníků, aby mohl na změny včas a cíleně reagovat. Registr chtěla zavést již minulá vláda, ministr školství Robert Plaga (za ANO) dříve uvedl, že si chce zákon o registrech ve vzdělávání osvojit.
Podle Jaroše je zásadní, aby lidé měli v docházkové vzdálenosti či ve vedlejší obci alespoň malotřídku v prvních letech povinné školní docházky. „Každý rodič potřebuje pro dítě minimálně první čtyři roky až pět, aby tu školu měli co nejblíže,“ uvedl s tím, že starostové, kraje i centrální orgány státu budou muset zajistit, aby dané zařízení bylo ideálně v docházkové vzdálenosti. „Ať už budou tvořit svazkové školy, nebo školské právnické osoby, které aspoň odlehčí školám, tak to jedině vítáme a budeme pro to vytvářet podmínky,“ podotkl.
Obce podle něj mohou na dobrovolné bázi zakládat svazky nebo společenství obcí a sdílet mezi sebou například pedagogy nebo jiné zaměstnance. Malé školy mají problém zajistit podpůrné pedagogické pozice, jako je například psycholog či speciální pedagog. „Takže pokud by bylo možné ty pedagogy sdílet, je to ideální,“ poukázal.
Svazkové školy umožňují buď vytvořit jednu společnou školu pro více obcí, nebo administrativně spojit několik menších škol pod jedno vedení, aniž by se rušily jednotlivé budovy.
Příklad dobré praxe
Takovou zkušenost má právě Anna Chvojková (za ESO Chýně), která působí jako starostka Chýně na severozápadě Prahy a je také předsedkyně svazku obcí Chýně–Hostivice. Před několika lety se obce spojily, aby vytvořily společnou svazkovou školu, která byla podpořena ze strany ministerstva. „Byli jsme k tomu víceméně dotlačeni skrze finanční nástroj, takže to určitě fungovalo,“ podotkla. „Je to o tom vysvětlovat. Starosta sám nemá, nebo alespoň velká část z nich, to odborné zázemí k tomu, aby to lidem byl schopen vysvětlit. (…) My jsme se už od začátku co dva až tři měsíce scházeli s veřejností a vysvětlovali jim, proč to tak je, proč ten projekt takhle funguje a je potřeba s tím extrémně pracovat,“ poukázala.
„(Svazková škola) může být cestou, jak i při nižším počtu dětí udržet dostupné kvalitní vzdělávání a zároveň hospodařit s veřejnými financemi efektivněji. Zvolené řešení však nesmí výrazněji snížit dostupnost mateřských a základních škol a musí brát ohled na charakter osídlení a být ekonomicky udržitelné,“ navrhuje Šrámková.
Matějová vysvětlila, že stát by měl spíše podporovat než přímo regulovat, protože obce často samy rozhodují o spojování škol. „Obce ve chvíli, kdy dojdou samy k tomu, že školy má smysl spojit, tak je spojí. Dlouhodobě se to děje, my to pozorujeme,“ poukázala s tím, že je pro dobrovolnou spolupráci, nikoliv povinnou.
Pokud podle ní starosta cítí, že je dobré se spojit s další obcí a začít spolupracovat, nechť spolupracují. Oblasti, kde ale cítí, že to ještě zvládnou, nebo nechtějí, tak ať nespolupracují, protože i to má svoje negativní stránky, dodává. „Některé svazky se rozpadají a teď po volbách se zase uvidí, jestli se nerozpadnou. To znamená, diskutujeme, vnímáme ten problém, ale v tuhle chvíli zatím není tak citelný, protože nízká porodnost je v posledních dvou, třech letech,“ upozornila.
Podle Běťákové z ministerstva školství začíná velké množství zřizovatelů situaci se slučováním řešit. „Máme přibližně sto dvacet lidí v celé České republice, metodiků v terénu, a řekla bych, že asi není žádný z nich, který by se zřizovatelem, kterého má ve svém regionu, neřešil úvahy o tom, jak spolupracovat a slučovat,“ podotkla.
Zmínila, že někde se také s rozhodnutím čeká po volbách, ale jsou i obce, které nyní přijímají usnesení a chtějí, aby „to bylo v procesu“. Nejsou to také podle ní jen malé obce, ale i větší města, která pomáhají malotřídkám, nebo jde o vesnice v těsném okolí města, případně školní jídelny. „Různé formy spolupráce jsou nyní hlavním tématem. Až mě samotnou překvapilo, jak velkým tématem to mezi starosty je.“
Poukázala rovněž, že v politické rovině je pro samosprávy je těžké dělat rozhodnutí, která jsou nepopulární. „Samospráva je tím, kdo si jde poté ve volbách pro další hlasy občanů,“ uvedla. Toto opatření je také podle ní těžké vykomunikovat, protože bude například znamenat propouštění i to, že děti budou muset dojíždět do vedlejší obce. Pokud ale základní linie či minimální velikosti škol či standardy budou určeny z pohledu státu, tak to může být paradoxně pro samosprávu jednodušší. „Je to k diskusi a ministerstvo by se k tomu mělo postavit čelem,“ zmínila.
S tím souhlasil i Jaroš a zmínil, že starosta, který uzavře školu v obci, tak skončil. „Nemá šanci v tom území už cokoliv dalšího dělat,“ uvedl s tím, že škola je také jedním z faktorů, podle kterých se rozhodují mladé rodiny, když hledají místo, kam se přestěhovat. Starostové se podle něj často dostávají do složitých situací. „Znám případ starosty, který má ve své obci malotřídku, mají tam čtyři žáky a aktuálně ani jeden z těch čtyř žáků není z jeho obce,“ podotkl.
Podle Matějové je problémem také takzvaná spádová turistika, kdy rodiče účelově mění trvalé bydliště kvůli přijetí do vybraných škol. Situaci by ale podle ní mohlo změnit rozhodnutí soudu týkající se Prahy 6. Městský soud v Praze totiž letos v únoru rozhodl, že samosprávy mohou při zápisech do základních škol ověřovat, zda děti skutečně bydlí v daném školském obvodu.
Chvojková zmínila, že by podle ní rovněž pomohlo prodloužit funkční období starosty ze čtyř na šest let. „Protože než se rozkouká a zajistí si důvěru těch okolních, (…) tak ta doba je strašně krátká,“ podotkla s tím, že zároveň je problematické to, že všichni, kdo prošli základní školou, si myslí, že školství rozumí. „Všichni jsme si tím prošli, já osobně na přelomu devadesátých let,“ uvedla a dodala, že tehdy doznívala klasická frontální výuka. „Ti rodiče to vidí úplně z jiného úhlu pohledu. A odsuzují nás starosty, když uděláme nepopulární rozhodnutí, protože nemají informace,“ tvrdí.
Šrámková zdůraznila potřebu státních politik na podporu rodin, například dostupné bydlení a flexibilní pracovní úvazky, které by mohly zvýšit porodnost. Upozornila také na nedostatek odborných kapacit v některých obcích pro analýzu demografických dat, kde by stát mohl pomoci metodickou podporou.
V úbytku dětí může být i příležitost
Podle Chvojkové může být v úbytku dětí ale i příležitost v tom, že rodiče malých dětí budou mít možnost se dostat jak do mateřské školy, tak do dětské skupiny, a může se zlepšit i trh práce vzhledem k tomu, že maminky budou moci jít pracovat alespoň na částečné úvazky. „Ta vlna se někdy zopakuje a je potřeba nedělat stejné chyby, které se dělaly v devadesátých letech, kdy se některé školní instituce rušily. Je potřeba je využít nějakým způsobem i dočasně,“ míní.
Matějová podotkla, že poklesem dětí třeba poklesne i potřeba mít tolik kvalifikovaných učitelů. „A budeme mít jen ty nejlepší z nejlepších. Jak jich budeme chvilku potřebovat míň, než nám tedy zase půjde jiná vlna, budeme mít čím dál tím lepší lidi a čím dál tím lepší školy, protože najednou jich třeba bude i malinko méně, protože ty vzdálené venkovské se nenaplní,“ podotkla.
Podobně se vyjádřila i Šrámková, podle níž to může být příležitost ke zkvalitnění výuky. „Učitelé budou mít větší prostor na individualizaci a diferenciaci výuky. Může se školám podařit lépe zacílit podpůrná opatření pro potřebné děti a žáky nebo zlepšit komunikaci a spolupráci s rodinami,“ řekla.
Běťáková z ministerstva školství zmínila, že v úbytku dětí a případném slučování může být příležitost pro profesionalizaci managementu na vyšší úrovni pro daný region. „Vytváří se příležitost pro rozvoj pedagogického leadershipu,“ uvedla s tím, že například administrativní agendu, která se stává čím dál složitější, by mohl vykonávat kvalifikovaný management a učitelé by se soustředili zejména na kvalitu výuky. „To je ta příležitost, ale může se stát, že ji nebudeme umět využít,“ dodala.
