Během pouhých deseti let začne odcházet do důchodu silná generace Husákových dětí. Přinese to zásadní demografickou proměnu, která změní celou českou společnost. Nejenže bude méně lidí na to, aby vydělávalo na penze stále rostoucí skupině, ale především bude potřeba mnohem více sociální péče pro seniory.
Že Česko stárne, není nic nového. Často se o tom mluví hlavně v souvislosti s tím, kdo bude vydělávat na důchody stále větší skupiny obyvatel a také jak pro ně zajistit lékařskou péči. Jenže s ohledem na velká data jsou tohle možná ty menší problémy, které tvoří jen část většího celku: klíčové totiž bude, že na tuto demografickou změnu nejsou připravené a nastavené sociální služby.
Vývoj stárnutí Čechů byl v minulosti mnohokrát detailně popsaný, ale co budoucnost? Každý zná asi ze školy pojem populační nebo věková pyramida. Už jen slovo pyramida v něm naznačuje, že společnost stojí na největší skupině těch nejmladších, jichž s přibývajícím věkem ubývá a skupina seniorů ve věku nad osmdesát let je jen drobnou a velmi ostrou špičkou této pyramidy. Předpověď Českého statistického úřadu ale ukazuje, že o tvaru pyramidy se už dnes nedá vůbec mluvit a do budoucnosti bude připomínat spíš pyramidu postavenou na špičce:
Velmi zjednodušeně tato grafika ukazuje, že červená, oranžová a žlutá skupina bude muset uživit zbytek pyramidy – a to nejen tím, že jim bude přispívat na důchody, ale také se o ně bude muset nějak starat. Právě kolem dvaašedesátého roku života se totiž s největší pravděpodobností horší zdravotní stav Čechů tak, že už „nežijí ve zdraví“.
Zdravotní stav Čechů v době před nástupem do důchodu je totiž o něco horší než v západní Evropě. Popisuje to údaj „naděje na dožití ve zdraví“ nebo „délka života ve zdraví“, který udává, jak dlouho žijí obyvatelé dané země bez dlouhodobého zdravotního omezení. Podívejte se, jak je na tom Česká republika ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi:
Právě dlouhodobé nemoci, které člověka trápí ve stáří, nejčastěji vedou ke ztrátě jeho samostatnosti, kdy už není schopný se sám o sebe postarat a je odkázaný na ostatní. Ať už se jedná o stát v podobě jeho nejrůznějších služeb pro seniory, nebo o rodinu. V Česku je rodina stále klíčová, je to vidět například na statistice toho, kde lidé tráví konec života:
Ale s tím, jak se bude zvyšovat množství lidí v seniorském věku, logicky musí přibývat také těch, o které se jejich rodina nedokáže z nějakých důvodů postarat. Hraje v tom roli i výše ukázané stárnutí populace: zajistit domácí péči o pětadevadesátiletého člověka nemusí znít jako něco složitého. Problém je ale v tom, že dítě takto starého seniora bude samo v tu dobu mít kolem sedmdesáti let, takže na fyzicky náročnou péči už pravděpodobně nemusí mít sílu – a možná ani finance, protože už bude též v důchodovém věku.
Stárnutí a nemoci
Další rovinou problému je, že tato seniorská skupina velmi často potřebuje i péči lékařskou. Ve skupině nad 85 let je to až šedesát procent lidí. Počet lidí, kteří budou potřebovat nějakou takovou péči, je tedy tak velký, že aby Česká republika zajistila lůžka, která budou tito lidé potřebovat, musela by do roku 2035 až 2040 postavit nebo vybudovat zařízení, která by měla dohromady až 35 tisíc lůžek. Pro srovnání je to více než deset nebo dvanáct fakultních nemocnic. V současné době přitom v Česku existuje jedenáct fakultních nemocnic.
Vyšší věk seniorů povede k jejich častější nemocnosti, což zase povede k obrovskému tlaku na zdravotnický a sociální systém. Stárnutí je spojené s celou řadou zdravotních problémů, od cukrovky, srdečních potíží až po rakovinu nebo Alzheimerovu chorobu – s tou se například vloni v Česku léčilo téměř 120 tisíc lidí. Chcete si zkusit sami otestovat své schopnosti predikce? Odhadněte, kolik jich bude roku 2050, tedy za pouhých 25 let:
A přibude i případů demence. Loni to bylo necelých 200 tisíc pacientů, za patnáct let to bude skoro 400 tisíc lidí a do roku 2050 téměř půl milionu. Kapacity pro takovou péči není snadné vybudovat. A také bude více případů dalších civilizačních nemocí, kde se množství zasažených počítá na statisíce:
I kdyby se povedlo nemocnice postavit, budou chybět – pokud se něco zásadního nezmění – také ti, kteří by se o nemocné seniory starali. V České republice je totiž v současné době asi 350 geriatrů, ale třetina z nich bude za pět let v důchodu. Podobně přestárlé jsou v Česku ale také zdravotní sestry a další nelékařský personál v nemocnicích.
Klíčových deset let
Senioři ale tráví čas nejen v nemocnicích, ale obecně v zařízeních, kde se o ně pečuje. V počtu lůžek, která jsou – a v budoucnosti budou – pro tuto stále větší skupinu lidí, se nejvíc rozchází demografický vývoj Česka a připravenost systému postarat se o vlastní obyvatele. Následující grafika ukazuje, kolik lůžek chybí v těchto zařízeních nyní a kolik jich bude chybět (pokud se něco zásadního nezmění) v blízké budoucnosti:
Do deseti let totiž zestárne populačně velmi silná generace Husákových dětí, tedy populačně velmi silné skupiny lidí narozených v době normalizace.
Husákovy děti je zjednodušené označení pro silnou populační vlnu v Československu, která začala v době normalizace počátkem sedmdesátých let dvacátého století. Označení odkazuje na Gustáva Husáka, v té době prvního a později generálního tajemníka ÚV KSČ a od roku 1975 prezidenta Československa.
Právě propopulační politika komunistického režimu pod jeho vedením bývá často označována za příčinu vysoké porodnosti v tomto období, která dosáhla svého vrcholu v roce 1974, faktorů ale zřejmě bylo více. Jisté je, že se v té době rodilo v Česku více dětí než předtím i potom, díky čemuž vznikl v demografické pyramidě výrazný zub.
Zdroj: Demografický portál
Právě vstupem prvních ročníků těchto lidí do důchodového věku se zcela změní situace v Česku, později se stabilizuje, ale dalších deset roků bude klíčových pro to, aby se systém připravil.
Jak obrovský skok na Česko nutně čeká, naznačují následující čísla. Roku 2024 bylo v domovech pro seniory, postižené a lidi s demencemi, ve stacionářích či v sociální péči nemocnic a léčeben 76 761 lůžek. V zařízeních pobývalo přes 93,5 tisíce klientů. Ošetřovacích dnů bylo celkem 25,8 milionu. V roce 2035 by stejnou péči mělo potřebovat ale už 135,6 tisíce osob, lůžek by pro ně mělo být 111,5 tisíce a ošetřovacích dnů 36,8 milionu. V polovině století predikce počítá se 170,3 tisíce klientů, 140,5 tisíce lůžek a 45,7 milionu ošetřovacích dnů. Téměř dvojnásobný počet ošetřovacích dnů znamená, že bude muset přibýt dvojnásobek pečovatelů a zdvojnásobí se i náklady na ně.
Dlouhodobou sociální péči v minulém roce dostávalo 185,1tisíce lidí nad 65 let. V roce 2035 by jich mohlo být o 70,7 tisíce víc a do poloviny století by jich pak přibylo ještě dalších 47,7 tisíce. Celkem by tak v roce 2050 mělo péči mít přes 303,5 tisíce seniorů a seniorek. A to jsou čísla optimistického scénáře – jak zásadně ovlivnila společenské zdraví například nepředvídatelná pandemie covidu, je vidět dodnes.
Řešení
Podobný demografický problém se stárnoucí populací má sice více zemí, ale Česko je specifické tím, jak silnou roli v něm hrají Husákovy děti, kvůli kterým bude změna nejen rozsáhlá, ale také ostrá.
Aby ji Česká republika zvládla, musí buď zcela masivně začít investovat do zdravotních a sociálních systémů, anebo nějak změnit nastavení celého systému. To jsou ale politická rozhodnutí, pro která může věda pouze dodávat podklady. Jakou cestu politici vyberou, je na nich a na voličích.
Možností, které se zkoušejí v zahraničí, je celá řada. Například může jít o větší podporu rodin, aby se staraly o své blízké v seniorním věku: ať už jde o podporu finanční, nebo třeba garanci pracovního místa, pokud by daná osoba musela změnit úvazek kvůli tomuto závazku třeba na polovinu.
Zásadní roli by měla hrát obecně prevence, tedy aby se lidé do stavu, kdy už se o sebe nejsou schopni postarat, dostali co nejpozději. Lepší prevence spojená například s nějakými výhodami pro ty, kdo na takové kvalitní preventivní kontroly budou pravidelně chodit, by mohla něco takového zajistit.
V následující grafice můžete porovnat, kolik procent populace v evropských zemích na preventivní prohlídky chodí:
Podívejte se na současný systém preventivních kontrol v Česku:
Zásadní změnu mohou přinést i takzvané černé labutě, tedy nepředvídané (ob)jevy s potenciálem společenských změn. Na jejich příchod se samozřejmě nedá spolehnout, ale v současné době možná lidstvo příchod jedné takové technologie právě zažívá: podle řady vědců jsou tím léky regulující hormon GLP-1. Tím nejznámějším je Ozempic: umí při dlouhodobém užívání porazit cukrovku a snížit hmotnost, což jsou jedny z nejrizikovějších faktorů lidského stárnutí, jež jsou oba spojené s extrémními náklady.
Budou mladí záchrana?
Z rychlosti těchto změn – připomeňme, že to zásadní se odehraje kvůli odchodu „Husákových dětí“ do důchodu během pouhých deseti let – vyplývá, že situaci nezlepší ani to, kdyby se v dalších letech rychle zvýšila porodnost v Česku.
Navíc ze stejných dat vyplývá, že právě nejmladší generace bude řešit spousty vlastních sociálních i zdravotních problémů, a nemusí mít dost zdrojů pro pomoc seniorům. Naznačují to například údaje o zdravotním stavu současných teenagerů z hlediska psychiatrie:
