Vliv meteorologie na vojenské konflikty je zásadní, ale veřejností mnohdy podceňovaný. Přitom bez špičkové předpovědi počasí se nedá žádný moderní konflikt vyhrát.
Války plánují lidé, ale vyhrává je počasí, říká se. Meteorologické jevy se opravdu ve vojenské terminologii objevují nečekaně často. „Mlha války“ označuje nejistotu na bojišti, „klid před bouří“ je zase metafora pro stav před klíčovou bitvou. Ale toto spojení funguje i opačně: třeba meteorologický pojem fronta si vědci vypůjčili z vojenského pojmu pro linie vojsk.
Celou řadu vojenských konfliktů opravdu vyhrávala strana, která dokázala lépe předpovědět počasí nebo jí „přála nebesa“. Platilo to ve starověku, ale déšť, který v noci před bitvou u Waterloo změkčil půdu, umožnil i v novověku vévodovi z Wellingtonu získat včas posily a porazit Napoleona. Ale hlavní vliv se objevil až se vznikem moderní meteorologie.
Jedním z nejznámějších meteorologických vlivů na vojenské rozhodnutí v historii bylo načasování invaze v Normandii 6. června 1944, kdy mělo nastat přechodné zlepšení počasí po bouřlivém období, a to díky vlivu nasouvající se tlakové výše. To se také stalo. Díky tomu, že německé velení očekávalo delší období špatného počasí, riziko útoku značně podcenilo.
Lákavá byla pro armády také možnost „ovládnutí“ počasí. Během války ve Vietnamu proběhl jeden z nejznámějších pokusů o vojenskou modifikaci počasí – americká operace Popeye. Šlo o akci s cílem vyvolat uměle srážky v oblasti Ho Či Minovy stezky, aby se díky následnému rozbahnění zkomplikoval pozemní přesun severovietnamských sil.
Důsledkem této kontroverzní operace bylo v roce 1976 přijetí úmluvy ENMOD, která zakazuje využívat modifikaci životního prostředí (včetně počasí) jako zbraně ve válce.
Z historie ještě stojí za zmínku jeden generál spojený se vznikem Československa – Milan Rastislav Štefánik, který díky svému zájmu o letectví studoval vliv meteorologických podmínek na létání. Během první světové války se stal průkopníkem v oblasti vojenské meteorologie a od svých začátků v armádě prosazoval význam meteorologie ve vojenských operacích, za což mimochodem dostal i francouzský Válečný kříž.
Dnes jsou meteorologové běžnou součástí operačních štábů.
Proč se armáda neobejde bez předpovídání počasí
Počasí totiž vojenské aktivity ovlivňuje opravdu velmi široce, a to i přes veškerý pokrok a velmi moderní technologie, které armády používají. V případě pozemních akcí je důležitý pro přesun bojových vozidel stav terénu – zde tedy hraje roli zejména předpověď výskytu deště a sněžení, ale i teploty vzduchu a půdy, neboť pohyb přes zamrzlou půdu bude dramaticky odlišný oproti bahnitému terénu. Nemluvě o tepelném komfortu vojáků vystavených působení meteorologických faktorů.
Podmínky počasí jsou samozřejmě zásadní ve vojenském letectví (i když poněkud méně než v civilním). Důležité jsou jednak informace o základně a vertikálním rozsahu oblaků, které můžou zkomplikovat vizuální průzkum, ale samozřejmě také ovlivnit vlastní let – například kvůli výskytu námrazy nebo turbulence v oblačnosti. Směr a rychlost větru pochopitelně ovlivňují spotřebu paliva, případně trajektorii pohybu letadel, teplota vzduchu má pak skrze hustotu vzduchu dopad na výkon motorů, případně i délku vzletové/přistávací dráhy – hlavně v oblastech s velmi vysokými teplotami, kdy významně klesá vztlak.
Ač se to možná na první pohled nezdá, počasí má význam i na dráhu balistických střel. Ta je ovlivněna především větrem a jeho změnami s výškou, ale i teplotou, tlakem a hustotou vzduchu, případně i vlhkostí v dané oblasti, kterou se střela pohybuje. Pro tento účel jsou pochopitelně potřebná data s co nejjemnějším rozlišením, poskytují to jednak klasické radiosondy, ale i družicová data.
V případě námořních operací je důležité pečlivě monitorovat stav mořské hladiny, a to nejen příliv a odliv, ale rovněž výšku a směr šíření vln, což je poměrně komplexní záležitost. Při plavbách ve vysokých zeměpisných šířkách je nebytné mapovat pohyb ledových ker a přítomnost mořského ledu. A konečně pro letadlové lodě je důležité sledovat i dění v těsné blízkosti mořské hladiny včetně dohlednosti.
Pro výše uvedené potřeby využívá moderní vojenská meteorologie většinu nástrojů známých z civilní meteorologie, ale často ve specializované podobě – s důrazem na rychlost, lokální detail, mobilitu a přímou vazbu na vojenské operace. Jedná se například o mobilní meteorologické stanice, jejichž předchůdce doporučoval už Štefánik. Lze je instalovat během několika minut nebo desítek minut. Platí přitom, že musí být extrémně robustní, přenosné a autonomní, tedy napájené bateriemi nebo solárními panely, aby byly schopné fungovat například v prašném polopouštním nebo naopak polárním prostředí.
Vojáci také vypouštějí meteorologické balony kvůli sondážnímu měření, slouží zejména pro balistiku, raketové systémy i letecké operace. Vojenská měření jsou často mnohem lokálnější a častější, a to kvůli velké citlivosti trajektorie střely i na malé změny především větru. Tato data lze získávat i z lidarů. Pro sledování srážek včetně silných bouří a případnou detekci oblastí s možným výskytem silného střihu větru slouží mobilní radary, které lze přepravovat na vozidlech do zájmové oblasti. Družicová data pocházejí jak z běžných meteorologických satelitů, tak i ze speciálních satelitů určených pro armádní operace.
Předpovědí počasí k vítězství
V neposlední řadě je nutné zmínit, že moderní armády provozují vlastní numerické modely počasí, které jsou více zaměřené na lokální detaily, rychlou aktualizaci, propojení s terénem a oceánem, ale hlavně na operační dopady — tedy to, co počasí udělá s radarovým měřením, lodí, vrtulníkem, trajektorií střely nebo šířením kontaminace.
Příkladem může být model COAMPS (Coupled Ocean/Atmosphere Mesoscale Prediction System) amerického námořnictva, který integruje pokročilou vědu a špičkové modelovací techniky, aby poskytoval přesné a rychle využitelné předpovědi, čímž umožňuje efektivnější plánování a provádění globálních operací námořnictva a ministerstva obrany.
Ještě „vojensky specifičtějším“ příkladem je JEM 2 (Joint Effects Model 2), který slouží k modelování a simulaci chemických, biologických, radiologických a jaderných hrozeb na základě meteorologických podmínek, kdy je možné zjistit, kam a jak rychle se rozšíří nebezpečný oblak příslušného materiálu.
V moderní vojenské meteorologii se navíc sleduje řada parametrů, které se v běžné meteorologii řeší jen okrajově nebo vůbec. Důvod je jednoduchý – ovlivňují funkci senzorů, zbraní a komunikačních systémů. Ať už se jedná o zmíněný profil větru (jehož malé změny s výškou můžou způsobit odchylky střel o desítky až stovky metrů), výskyt teplotních inverzí (ovlivňují šíření různých látek u země a do prostoru), dohlednost (účinnost optických systémů může významně snížit například pouštní prach), propustnost atmosféry pro infračervené záření (neboť mnoho vojenských senzorů pracuje v tomto spektru a zejména vodní pára ho účinně pohlcuje i vyzařuje) a v neposlední řadě i stav terénu pro pohyb těžké vojenské techniky.
Současné armády tedy využívají poznatků meteorologie, ale díky vojenskému výzkumu dokážou následně obohatit rovněž samotnou meteorologii. Například během vývoje radarů pro vojenské účely ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století si operátoři radarů během vojenských akcí všimli, že jejich přístroje často zachycují „rušení“, které nebylo způsobeno letadly, ale deštěm a sněhem.
Brzy se ukázalo, že radarový signál se odráží od srážkových částic v atmosféře, a to, co se vojákům jevilo jako nežádoucí šum, se pro meteorology ukázalo jako velmi nadějný zdroj informací pro sledování srážek. A dnes si už bez meteoradarů nedokážeme často představit každodenní fungování.
