Praha – Na profesuru navržený Jan Eichler, který patří do trojice prezidentem odmítnutých kandidátů, zopakoval, že různými typy lustračního řízení prošel hned třikrát. Pokaždé zůstalo jeho osvědčení čisté. Hrad zdůvodňuje zamítnutí jeho jmenování tím, že Eichler měl vykonávat funkci hlavního ideologa někdejší hlavní politické správy. Eichler ale prohlašuje, že nic takového nikdy nevykonával.
Vedle lustrací ministerstva vnitra, díky nimž v roce 1992 získal osvědčení, že není evidován v žádném svazku, prošel prý Eichler také o rok dříve takzvanými atestacemi. To ho prověřovali náměstek ministra obrany a 1. zástupce náčelníka Generálního štábu. Potřetí ho prověřovali Francouzi krátce předtím, než ho prezident Jacques Chirac v roce 2003 jmenoval do hodnosti Důstojníka Národního řádu za zásluhy.
Odborník na mezinárodní politické vztahy z Ústavu mezinárodních vztahů, který absolvoval profesorské řízení na Vysoké škole ekonomické (VŠE), odmítá, že by byl hlavním ideologem někdejší hlavní politické správy. „Tato funkce byla ve skutečnosti vyhrazena pouze generálům. (…) Já jsem byl vždy na základní funkci 'starší instruktor' s plánovanou hodností podplukovník (do té jsem byl povýšen v roce 1988), čemuž se oficiálně říkalo 'koncový pracovník', neoficiálně pak 'kominická koule',“ uvedl.
V armádě, v níž za komunismu působil, také prý nikdy neexistovalo nic jako propagandistické útvary. Funkci propagandisty vykonával rok v 70. letech. Pak se vrátil ke studiu a získal vědeckou hodnost kandidát historických věd (CSc.). Na přelomu 70. a 80. let byl vyslán na funkci sekretáře a leteckého přidělence do Paříže. „Mými hlavními úkoly byly každodenní analýzy denního tisku, odborných časopisů, monografií, korespondence s ministerstvem obrany a s Generálním štábem Francouzských ozbrojených sil,“ popsal svou tehdejší pracovní náplň. Setkával se také s československými odbojáři, kteří trvale žili ve Francii.
Kvůli patálii s odmítnutými profesurami se sejdou ministr, rektoři a prezident
S ohledem na Zemanovo zamítavé stanovisko Eichler zmínil zahraniční zkušenosti jednoho z francouzských profesorů, podle něhož se ve Francii k profesuře dopracovalo i několik bývalých velitelů z války v Alžírsku a na amerických univerzitách si profesuru udělali i někdejší velitelé vietnamské války.
Eichler je jedním ze tří kandidátů na profesuru, jejichž jmenovací dekrety odmítl prezident Zeman podepsat. Zbývající dva, Jiří Fajt a Ivan Ošťádal, prošli řízením na Univerzitě Karlově (UK). Také jim prezident vyčítá údajné hříchy z minulosti. Zemanův krok narazil na silný odpor akademické obce. Rektoři i řada nově jmenovaných profesorů byli připraveni slavnostní ceremoniál plánovaný na čtvrtek 7. května bojkotovat, proto byla nakonec akce zrušena. Ministr školství Marcel Chládek (ČSSD) se chce kvůli vyhrocené situaci sejít s prezidentem za přítomnosti rektora UK Tomáše Zimy a rektorky VŠE Hany Machkové. Termín schůzky zatím není znám.
Šlapu na kuří oka lidem spojeným s Hradem, tvrdí Fajt o Zemanově odmítnutí
Znovu se proti Zemanovu vyjádření, proč profesorský dekret nepodepsal, ohradil historik umění a ředitel Národní galerie Jiří Fajt. V jeho případě Zeman odmítl podpis jmenovacího dekretu proto, že jako ředitel galerie navrhoval, aby mu byly vypláceny odměny z komerční sféry. Fajt už dříve uvedl, že přípravu smlouvy konzultoval s ministrem kultury Danielem Hermanem a po úvaze toto řešení nezvolili. Připravovaná smlouva ale byla zveřejněna poté, co někdo napadl elektronickou komunikaci v NG.
Zeman k této skutečnosti prohlásil, že nejmenuje vysokoškolským profesorem „člověka, který si řekl o milionový úplatek“. „Uváděné důvody prezidentova kroku jsou nepodstatné a zástupné. Jeho výrok vůči mé osobě je urážlivá a nepravdivá pomluva, která mě poškozuje nejen v osobním, ale i profesním životě v Čechách i za hranicemi. (…) Využiji všech prostředků, které mi poskytuje český právní řád k tomu, abych veřejně obhájil své dobré jméno a pověst a ukázal, jakou účelovou lež hlava státu svým výrokem šíří,“ prohlásil Fajt. Dodal, že reformy, které provádí v Národní galerii, spojené s rozbitím letité klientelistické sítě, „mají opozici se silnými vazbami na Pražský hrad“. „To mě však nezastaví v jejich úspěšném dokončení,“ uvedl.
