Praha – Lupénka není jen zánětlivé onemocnění kůže. Postihnout může také klouby, cévy nebo dokonce srdce. Pro nemocné neznamená jen zdravotní těžkosti, ale i sociální vyloučení. I když nemoc není nakažlivá, lidé se jí často bojí. Jít si zaplavat třeba do bazénu je tak pro nemocné takřka nemožné. Obtížně mnohdy navíc hledají také práci.
Zarudlé fleky na loktech schovají pacienti s lupénkou pod košili. Horší je to s fleky na tváři. A to je také důvod, proč nemocní obtížně hledají práci. Své o tom ví také Lubor Šulc. Zaměstnání hledá už 8 let. Přestože vystudoval vysokou školu, dál než k pohovoru se nedostal. „Pro mě není příjemné, když se účastním těchto jednání, a zřejmě to není příjemné ani pro tu druhou stranu,“ říká Šulc.
Ladislav Krejčík zase musel kvůli lupénce skončit s prací instalatéra. Lupénka mu zničila ruce i zevnitř - dostala se mu do kloubů a deformovala prsty. „Instalatéřinu dělat nemůžu, protože s těma rukama to nejde. Lupénku jsem dostal před 30 lety, když mi zemřela dcera,“ popsal Krejčík.
Zaměstnavatelé se bojí, že je lupénka infekční
Že lupénka komplikuje hledání práce, potvrzuje i ředitelka Nadačního fondu pro postižené Hana Potměšilová. „Často je to spojeno s předsudkem daného zaměstnavatele, že daný člověk je infekční, že je jeho nemoc štítivá, že nemůže pracovat s veřejností,“ upozornila.
Lupénka nicméně nakažlivá není. Jde hlavně o onemocnění imunity, které se dědí. Objevit se může například, když je člověk vystaven velkému stresu nebo po přechozeném zánětu. Sama lupénka je vlastně zánět, který urychluje tvorbu kožních buněk. Ty ovšem nejsou dostatečně vyzrálé a zůstávají ve formě šupin na povrchu kůže.
Léčba tohoto onemocnění je složitá. Mastičky, léky nebo pobyt u moře mnohdy nepomáhají. Šance pro lidi s lupénkou je biologická léčba. Ta je ale drahá, a proto ji nemůže podstoupit zdaleka každý. V současnosti jí v Česku prochází zhruba 900 pacientů. Jenže lupénkou u nás trpí až 400 tisíc lidí. Z toho 100 tisíc lidí pak má vážnou formu tohoto onemocnění.
