Praha – Kritika havlovské politiky by se neměla přeceňovat, domnívá se velvyslanec ve Velké Británii Michael Žantovský. Naráží tak na komentář prvního náměstka ministra zahraničí Petra Druláka, jenž pranýřoval zahraniční politiku bývalého prezidenta. Podle Žantovského čelila Havlova politika (kladoucí důraz na dodržování lidských práv) kritice už od dob, kdy nastoupil na Pražský hrad.
Současná česká zahraniční politika se snaží o vylepšení vztahů i se zeměmi, které jsou pranýřovány za přístup k lidským právům, jako je třeba Čína. Pravicová opozice a tisk však s tímto přístupem diplomacie nesouhlasí a upozorňují na odklon od Havlova odkazu. Svými výroky tento „trend“ podpořil i Drulák, který havlovské pojetí zahraniční politiky označil za chybné a škodlivé.
„Já bych to nepřeceňoval,“ mírní Žantovský debatu okolo tuzemské zahraniční politiky. „Kritické názory na Havlovu zahraniční politiku a to, do jaké míry se řídil myšlenkou lidských práv, existovaly od té doby, co byl Havel prezidentem,“ říká jeho bývalý mluvčí, který po odchodu z Hradu byl velvyslancem v USA, Izraeli a dnes působí v Londýně.
Zároveň připomněl třeba nesouhlas, jejž bývalý disident vyvolal kvůli politování nad poválečným odsunem sudetských Němců z Československa. Pozitivní ohlasy nesklidilo ani jeho rozhodnutí přestat vyvážet zbraně do některých zemí třetího světa s problematickými režimy. „Vzbudilo to tenkrát velký odpor zejména na Slovensku,“ uvedl Žantovský.
Žantovský se mimo jiné rozhodl napsat životopis první polistopadové hlavy státu. Na podzim vyjde v Česku, Británii, USA a dalších zemích a podle autora v něm nebudou chybět ani kontroverzní názory na Havla. Prostor dostal i jeho nástupce na Hradě a častý kritik Václav Klaus. Kniha však bude chtít ukázat i to, že se tyto dvě rozdílné osobnosti dokázaly shodnout a zamezit veřejnému střetu, který by poškodil Českou republiku.
Současně ale podle něj platí, že diplomacie ražená Havlem porevolučnímu Československu a později České republice ve velmi krátké době umožnila ukázat se jako zodpovědná země a součást mezinárodního společenství a otevřela Čechům cestu do NATO a Evropské unie. „Otevřela nám také cestu k zahraničním investicím, které po dlouhou dobu byly jedny z nejintenzivnějších v postkomunistické části světa,“ doplnil.
