Brusel – Jan Fischer se naposled zúčastnil summitu Evropské unie ve funkci předsedy české vlády. Jako premiér končí více než po roce. U občanů byl neobvykle populární, odborníci ho považovali spíše za slabého. Většinou ale poukazovali na to, že problémy Fischerova vládnutí jsou z větší části důsledkem jeho slabého mandátu, nikoli slabostí samotného premiéra. Svůj pohled na rok v čele vlády poskytl Jan Fischer České televizi na cestě z bruselského summitu.
Jan Fischer vstoupil do vysoké politiky v kritickém okamžiku – Česko předsedalo Radě Evropské unie, z Fischera se tak rázem stal i pomyslný ředitel Evropy. „Hodně lidí si pamatuje, jak jsem zahajoval svoji první radu – ale ne v pozici premiéra, ale v pozici šéfa českého předsednictví,“ podotkl Fischer. Od počátku se premiérovi občas připomenula jeho minulost člena KSČ. David Černý se rozhodl předčasně z Bruselu odvézt své dílo Entropa, nechtěl aby bylo spojováno s „bývalými komunisty“. Někdejších členů KSČ totiž bylo ve Fischerově vládě více.
Jan Fischer byl předposledním premiérem a posledním českým politikem, který stál zároveň v čele evropské rady. Od letošního roku předsedá zasedáním stálý předseda Rady EU – tzv. evropský prezident.
I po skončení českého předsednictví zůstal Jan Fischer nepřehlédnutelnou postavou evropské politiky. Bylo totiž hlavně na něm donutit prezidenta Klause, aby podepsal Lisabonskou smlouvu. Pokud by tyto zkušenosti zaznamenal na papír, nejspíš by po Fischerových pamětech nakladatelé rychle sáhli. „Uvažuji o tom, že pár postřehů z ročního působení na postu šéfa české vlády bych se podělil,“ sdělil sám premiér. Protože ale míří do nové funkce v Evropské bance pro rekonstrukci a rozvoj, možná ze spisovatelské dráhy nic nebude.
Právě ve své nové funkci v Evropské bance pro rekonstrukci a rozvoj chce končící premiér zužitkovat i své zkušenosti z politiky: „Tato banka není unijní institucí, ale s unijními strukturami spolupracuje. Bude i část mé odpovědnosti takovou spolupráci zajišťovat. Bruselská zkušenost se tak určitě zúročí.“
