Praha - Miloš Jakeš – jedna z nejvýznamnějších figur totalitního režimu. Po jeho pádu se generální tajemník KSČ Jakeš stáhl do ústraní a rozhovory zásadně neposkytuje. Výjimku udělal, když se posadil před kameru historika Miroslava Vaňka, který s ním natočil rozhovor. Co si myslí tehdejší první muž komunistické strany o listopadu 1989? Nemělo se to objevit v televizi a měli jsme demonstrovat sílu, protože v životě hraje hlavní roli strach. Půlka opozičníků by pak utekla. To tvrdí Miloš Jakeš ve Vaňkově rozhovoru, který exkluzivně odvysílal publicistický pořad 168 hodin.
Jakeš v televizi naposled vystoupil před dvaceti lety. Když se hroutil komunismus, pokoušel se zvrátit směr toku dějin. Jeho vystoupení byla první oficiální reakce totalitního režimu na to, co se odehrálo čtyři dny předtím. Masakr studentů na Národní třídě v televizi bagatelizoval.
Jakeš - 21. listopadu 1989
„Vážení spoluobčané, soudruzi a soudružky. Obracím se na vás v souvislosti se závažnými událostmi, které se odehrávají v posledních dnech v Praze a v některých dalších místech naší vlasti a staly se zdrojem společenského napětí.“
„Nejde jim o nic jiného než o to, aby pod hesly přestavby rozvrátili proti zájmům lidu socialismus v Československu.“
Pro Miloše Jakeše to bylo na příštích 20 let úplně poslední vystoupení před kamerou. Jedinou výjimku udělal v roce 2003, kdy s ním směl natáčet historik Miroslav Vaněk. „On zůstal vlastně sám sebou. Jako kdybyste ho opravdu přesadila do té doby. On má pořád konzistentní názory,“ popisuje Vaněk natáčení s prvním mužem komunistické strany.
Ve vzpomínkách generálního tajemníka KSČ ožívá duch totalitní doby, kdy demonstranty mlátili příslušníci VB a svoboda slova existovala jen na Svobodné Evropě. Tu brali soudruzi jako štvavou vysílačku, která jen rozsévala zbytečný neklid. „Ona zneklidňovala tu veřejnost. Nebo lépe řečeno, my jsme ji zneklidňovali těmi nutnými, nezbytnými zásahy proti nim,“ říká v rozhovoru Miloš Jakeš.
Pozoruhodná jsou Jakešova vysvětlení, proč se starý režim po 17. listopadu položil. Chybou číslo jedna bylo, že komunisté ztratili kontrolu nad státní televizí. Ta totiž o dění v Praze informovala už od 20. listopadu.
Jakeš: Do televize to jít nemělo
„A když dokonce se to nechá vysílat státní televizí. Co si pak ty lidi mají myslet? No, že je tady něco nového, tak se přizpůsobí, aby nepřišli pozdě. Kdyby to běžně probíhalo jako dnes, tak si toho nikdo nevšimne, ale tohle byla zásadní změna. Někdo tady v televizi řve na Václavském náměstí proti straně, žádá, kdo má odejít z funkcí, klade požadavky, a ono se to vysílá do celé republiky.“
Podle historika Vaňka právě televizní vysílání byl největší zlom. „Jakmile Česká televize začíná přinášet ty záběry z Václavského náměstí, tak to už otevírá oči i těm lidem, co se do té doby báli. Tady nebyl každý hrdina.“
Chybou číslo dvě byla paralýza samotného mozku totality. Komunistická strana se nedokázala dohodnout na tvrdém postupu, při kterém by demonstrovala sílu. Návrh přitom zněl jasně – jako odpověď na Národní třídu okamžitě svolat soudruhy na Staroměstské náměstí.
Jakeš: Měli jsme ukázat sílu
Jakeš: „Těch komunistů v Praze bylo dost a těch, kteří by přišli, bylo taky dost. Jenže městský výbor řekl, že to není schopen zorganizovat, a my jsme kapitulovali. Vzali jsme to na vědomí. Místo abychom se sami ujali…“
Historik Vaněk: „A to mělo být kdy, ten aktiv?“
Jakeš: "No hned, v pondělí, v úterý. Ukázat sílu. Pak jsme rozhodli pozvat Lidové milice, demonstrovat sílu, poněvadž v politice a vůbec v životě hraje svoji úlohu strach. Buď bude hrát tu úlohu pozitivní, nebo negativní. A když vidí kdejakej lotr, že je vše dovoleno, bych řekl v uvozovkách politickej lotr, tak si troufá. A začnou si troufat ti, kteří by si nikdy netroufli. A my jsme ty milice poslali domů."
To rumunský diktátor Ceausescu tanky do ulic v prosinci 1989 poslal. Při krvavé revoluci zemřelo přes 1100 lidí. Završila ji poprava nenáviděného diktátora a jeho manželky. Nicméně ani dnes si Jakeš nemyslí, že bylo moudré poslat Lidové milice domů. „Ale my nejsme v Rumunsku. U nás by k tomu nebylo došlo. Já jsem přesvědčen, že půlka těch opozičníků by utekla,“ tvrdí Jakeš.
Jakeš: 21. listopadu 1989
„Udělejme vše pro to, abychom se zbavili břemene napjaté situace. Pro naši vlast jiná cesta než socialismus neexistuje.“
Historik Vaněk se domnívá, že kdyby ten zásah byl nakonec povolen, tak by šlo skutečně asi o životy, protože v té chvíli by tuto masu lidí nikdo nekontroloval. Miloš Jakeš dnes symbolizuje krach rudé totality. Jako důchodce, který se každoročně ukazuje jen na prvomájové komunistické veselici. V listopadových dnech se musel poroučet jako první. V okamžiku posledního projevu k národu mu ve funkci zbývaly jen pouhé dva dny.
- Miloš Jakeš autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1226/122553.jpg
- Komunisté slaví 1. máj autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1226/122555.jpg
- Projev Miloše Jakeše autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/10/994/99312.jpg
- Komunisté slaví 1. máj autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/13/1227/122700.jpg
- Listopadová revoluce 1989 autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/6/522/52200.jpg
- Lidové milice autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/4/323/32278.jpg
