Čínský prezident Si Ťin-pching, který v pondělí přiletí na návštěvu České republiky, je zároveň generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny i vrchním velitelem čínských ozbrojených sil. „Tato trojjedinnost z něj dělá nejmocnějšího muže v zemi,“ říká stálá zpravodajka České televize v Asii Barbora Šámalová v rozhovoru pro portál ČT24. Dodává, že značnou popularitu Si Ťin-pchingovi získala jeho protikorupční kampaň, která zásadně změnila fungování úřadů v Číně.
Barbora Šámalová je stálou zpravodajkou ČT v Asii. Vystudovala Filozofickou fakultu UK. V České televize pracuje od roku 1994. Do zpravodajství přispívala reportážemi z Kuby, Jižní Ameriky a Afghánistánu. Pracovala jako stálá zpravodajka v Bruselu a v Moskvě. Strávila dva roky v KLDR. Za zpravodajství z války v Iráku dostala v roce 2003 prestižní novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Je spoluautorkou knihy „Válka o Irák, Očima tří českých reportérů“.
„Prezident Si Ťin-pching kumuluje pravomoci vojenské i politické, kromě již existujících funkcí vytvořil řadu nových stranických orgánů, kterým předsedá, takže jeho podpis figuruje prakticky pod vším. Samotní Číňané o něm mluví jako o nejmocnějším vůdci od dob Mao Ce-tunga,“ říká Barbora Šámalová.
Silným politickým tématem současného čínského prezidenta je podle ní protikorupční kampaň. „Korupci sice nevymýtila, ale zásadně změnila způsob fungování čínských úředníků a stala se nástrojem pro odstraňování politických rivalů,“ popisuje zpravodajka ČT.
Současně podle Šámalové sílí kontrola společnosti, včetně cenzury internetu a pronásledování disidentů a ochránců práv. „Nedávno unikl na veřejnost interní stranický dokument, který volá po tužší ideologické kontrole a potírání hodnot západní demokracie,“ dodává.
Jak v Číně vnímali návštěvu prezidenta Miloše Zemana v říjnu 2014 a pak znovu na vojenské přehlídce v rámci oslav výročí konce druhé světové války v září 2015? V dubnu 2014 tam byl na návštěvě taky ministr zahraničí Lubomír Zaorálek.
Zprávy o nich se objevily ve státních médiích, ale s ohledem na četnost zahraničních návštěv v Číně nelze předpokládat, že by mezi Číňany vzbudily větší pozornost.
Účast prezidenta Zemana na loňské zářijové vojenské přehlídce v Pekingu se ovšem z tohoto rámce vymyká. Prezident Zeman byl nejvyšším představitelem ze zemí EU, který se akce zúčastnil. Čínská státní televize ji vytrvale reprízovala a několik měsíců se vysílala i na veřejných místech, například v metru. Přítomnost prezidenta Zemana tak minimálně čínské politické a podnikatelské elity vnímaly jako akt sbližování našich zemí.
V posledních měsících česko-čínská spolupráce nabývá na intenzitě. Je Česko jedinou evropskou zemí, na kterou se Číňané zaměřují?
Bilaterální vztahy procházejí v poslední době rychlým rozvojem, částečně se tak děje v souvislosti s posunem přístupu ČR vůči Číně, hlavním hybatelem je však čínský pragmatismus. Ten ve spolupráci se státy střední a východní Evropy vidí potenciální partnery pro své širší angažmá v EU.
Platformou pro sbližování Číny se státy střední a východní Evropy se stalo uskupení 16+1, od něhož si Peking kromě ekonomicky výhodné spolupráce slibuje také vliv na interní zahraničně-politické procesy v EU.
Česká republika je první zemí takzvané šestnáctky, kterou prezident Si Ťin-pching navštíví, a také jeho jedinou zastávkou v Evropě cestou na Summit o jaderné bezpečnosti ve Washingtonu.
Jsou si posilujících vztahů s Českem vědomi i běžní obyvatelé Číny?
Průměrnému Číňanovi je zahraničně politická problematika vzdálená. Na tento fakt je potřeba nahlížet v historických a společenských souvislostech. Nejlidnatější země světa má mimo jiné řadu vlastních interních problémů, které se promítají do každodenního života obyvatel.
Řada průměrných Číňanů má minimální povědomí o sousedních zemích, natož o České republice ve vzdálené Evropě. Číňani se zajímají o domácí záležitosti a praktické věci, které mají přímý dopad na jejich životy.
Co vůbec Číňani o Česku vědí?
Studenti se učí o Československu v souvislosti s mnichovskou dohodou z roku 1938, pražským jarem v roce 1968 a změnou režimu v roce 1989, ale je to znalost, kterou opět velmi rychle zapomenou.
Úspěšná je společnost Škoda Auto, avšak ne každý v Číně ví, že jde o českou značku. Lidé nad 50 nebo 60 let si pamatují Československo jako průmyslově vyspělou zemi s velmi dobrou úrovní strojírenských výrobků, mladí Číňané ovšem v drtivé většině o ČR nevědí nic.
Pak existují zájmové skupiny, které si spojují Česko s konkrétními osobnostmi či věcmi – například fotbaloví fanoušci znají Nedvěda a Kollera a pamatují si úspěchy českého týmu z předchozích šampionátů.
Lidé, kteří se zajímají o vojenskou historii, znají československý lehký kulomet, který je oblíbenou rekvizitou čínských historických seriálů. Znalci designu obdivují české sklo a registrují Prahu jako město s hlubokou historií a kulturou.
Pivo na objevení spíše čeká, z cizích značek Číňané pijí hlavně německé. Taktéž z turistického hlediska je ČR poměrně neznámou zemí. Cestovní kanceláře ji nabízejí relativně krátce v balíčku s dalšími státy ze západní a střední Evropy. Číňany v Evropě láká zejména Francie, Španělsko a Itálie, ale to se může rychle změnit vzhledem k tomu, že už brzy začne létat z Číny do Prahy třetí přímá linka.
