Praha - Nejen čeští diplomaté se v těchto dnech snaží získat podrobnější informace o Čechovi, který v Libyi zmizel při útoku Islámského státu na ropné pole Ghaní. Podle bývalého šéfa české civilní rozvědky Karla Randáka jsou dnes kontakty české tajné služby v Libyi prakticky nulové. V minulosti tomu bylo ale právě naopak. Libye Muammara Kaddáfího bývala významným obchodním partnerem někdejšího socialistického Československa. Kontakty se udržovaly především díky stavařům a dlouho po roce 1989 i zbrojařům.
Kaddáfí býval označován za „velkého přítele československého pracujícího lidu“. Užší spolupráce s jeho režimem začala ve 2. polovině 70. let. Československo do Libye dodávalo stovky tanků, obrněných transportérů a dalších zbraní. Jen v 70. letech podle archiváře a historika Karla Siebera činil zbrojní vývoz do Libye přes 4 miliardy korun. Obchod dosáhl vrcholu v první polovině 80. let, kdy byla poptávka po zbraních tak vysoká, že přesáhla i výrobní možnosti československých továren. I proto tehdy vyrostlo v Libyi uprostřed pouště moderní letiště a opravárenské závody na letouny a tanky.
Vedle zbraní i semtex nebo vojenské tahače
Libye byla ale i velkým odběratelem české plastické výbušniny semtex. Podle Siebera se předpokládalo její využití při demolicích. Podle odborníků pak ale často končila v rukou teroristů. Tehdejší československý prezident Václav Havel při návštěvě v Londýně 22. března 1990 uvedl, že Československo celkem prodalo Libyi 1000 tun semtexu.
Jedním z posledních velkých zbrojních obchodů s Libyí byly dodávky českých vojenských speciálů Tatra. Kopřivnická automobilka v roce 1991 vyrobila na zakázku libyjských obchodníků ze švýcarské firmy Diamoil přes 2000 speciálních vojenských tahačů určených pro Libyi. Obchod ale nakonec pro Tatru skončil ztrátou více než jedné miliardy korun, která byla jednou z příčin pozdějších velkých ekonomických problémů české automobilky.
V Libyi působily stovky českých techniků
Vedle výrazné vojenské spolupráce, která zahrnovala i působení českých vojenských expertů v zemi a školení libyjských techniků v Československu, byla čilá i spolupráce obchodní. Československé firmy stavěly v zemi například i cementárny a za výdělkem tam svého času odjížděly stovky českých techniků a montérů. V zemi také působilo mnoho lékařů a zdravotních sester z Československa. Naopak v Československu na vysokých školách studovaly stovky Libyjců a další se školily především v technických oborech. Sám Kaddáfí Československo navštívil dvakrát - v červnu 1978, kdy zde dostal Československý řád bílého lva s řetězem, a v září 1982.
Pád komunistického režimu znamenal i obrat ve vztazích
Vše se ale obrátilo po pádu komunistického režimu. Demokratické Československo se připojilo k sankcím OSN vůči Libyi za podporou terorismu (v souvislosti s atentátem nad skotským Lockerbie). Zakázány byly veškeré civilní lety do země a ze země, prodej součástek k letadlům a prodej zbraní. Takřka všechny vzájemné kontrakty byly zmrazeny. Sankce byly pozastaveny v dubnu 1999 (s výjimkou vývozu zbraní a zbrojního materiálu) poté, co Libye vydala dva podezřelé v kauze Lockerbie. Rada bezpečnosti OSN sankce zrušila v září 2003, český zákon o oficiálním zrušení sankcí platí od roku 2006. V roce 2002 podepsala ČR s Libyí protokol o spolupráci v ropném průmyslu a při výrobě zemního plynu a elektřiny.
Velvyslanec ČR v Libyi Jan Vyčítal:
„Československo má navázané diplomatické vztahy od roku 1960, čili ta stopa je tam v minulosti velmi silná. Probíhaly tu třeba výměnné pobyty studentů z Libye, kteří u nás studovali, takže komunita Libyjců s vazbami na Českou republiku je relativně široká… Musíme se je pokusit obnovit a uvidíme, jak jsou tyto kontakty ještě účinné.“
Silný vliv Francie
„Po pádu Muammara Kaddáfího (v roce 2011) v Libyi svoje kontakty pro sebe uzurpovali Francouzi,“ citoval deník Právo Karla Randáka, někdejšího šéfa rozvědky. Podle něj má francouzská tajná služba v zemi stále velké slovo a své kontakty si podle něj drží i Britové, Němci a pravděpodobně i Američani. Možné kontakty do Libye by vzhledem k čilým stykům předlistopadového režimu s Kaddáfího vládou bylo možné v Česku ještě dohledat, připustil Randák. „Byť se to zdá po čtvrt století jako dlouhá doba, mnozí z těch lidí i jejich libyjských kontaktů stále ještě žijí. Ti by mohli pomoci a podat obrázek o tom, jak to v současnosti v Libyi vypadá,“ podotkl Randák k situaci, se kterou se potýká česká diplomacie v souvislosti s únosem Čecha v Libyi.
