„Houbaření je u nás velmi rozšířené, ale v Evropě i ve světě najdeme řadu národů, kde je tomu stejně,“ řekl ředitel Etnologického ústavu Akademie věd České republiky Jiří Woitsch. Nejtypičtější pro vztah Čechů k houbaření je podle něj to, že se ze sběru hub stala volnočasová masová aktivita. „Jiné houbařící národy se věnují jejich sběru spíše proto, že je chtějí jíst. U nás chodíme do lesa na houby, protože nás to baví. A dost často chodí i lidé, kteří ani houby nejedí,“ dodal expert.
Bereme ho jako samozřejmost, říká o masové oblibě houbaření v Česku expert
90′ ČT24: Je Česko národem houbařů? (zdroj: ČT24)
Velmi rozšířený je podle Woitsche sběr hub také například na Ukrajině, v Bělorusku nebo ve Skandinávii (s výjimkou Norska). Zmínil ale také Japonsko nebo Čínu. Tvrzení, že jsou Češi národ houbařů, podle něj pravda je a zároveň není. „U nás se o houbaření hodně mluví, jsme na to pyšní, že jsme tradičně houbaři,“ uvedl.
Woitsch hovořil také o tom, že houbaření se na území Česka začalo masově šířit ve druhé polovině devatenáctého a v první čtvrtině dvacátého století. Za určité analogie k chození na houby označil tramping nebo vodáctví, což jsou rovněž volnočasové aktivity vázané na pobyt ve volné přírodě a obě také fungují dodnes. „Velký podíl na masovém (rozšíření) houbaření na přelomu 19. a 20. století měly osobnosti jako Jan Bezděk, František Smotlacha a jejich další následovníci,“ připomněl propagátory mykologie v tuzemsku.
„V době totality u nás bylo houbaření jedním z hlavních způsobů trávení volného času,“ pokračoval odborník. Za bližší výzkum by podle něho stálo to, proč obliba sběru hub v tak masové rovině přetrvala až do dneška a proč se přístup Čechů k této aktivitě po roce 1989 nezměnil. Sám Woitsch vidí odpovědi v rodinných tradicích. „Byli jsme zvyklí chodit s rodiči do lesa a mezigeneračním předáváním jsme to naučili naše děti, které to považují za něco samozřejmého,“ míní.
Jak houby využívali naši předkové?
O sběru hub je zmínka už v Dalimilově kronice. Podle Woitsche se ale vztah lidí k houbám nevyvíjí nijak dramaticky. „Takové to obvyklé rčení o tom, že houby byly masem chudých, je spíše novodobou nadsázkou,“ konstatoval. Zároveň dodal, že houby se v minulosti využívaly různými způsoby, z nichž některé bychom dnes považovali za obskurní. Zmínil třeba využití některých druhů při výrobě oděvů.
Rozvoji houbaření podle něho výrazně napomohl i fakt, že území dnešního Česka leží ve střední Evropě. „A ta je oblastí, která se vyznačuje poměrně výjimečným uspořádáním právního řádu, tedy vlastně volným a téměř neomezeným přístupem populace do lesa,“ vysvětlil. Na našem území podle Woitsche od 18. století platilo, že právo na vstup do lesa bylo vázáno na možnost lesy přiměřeným způsobem využívat, což se týkalo právě i sběru hub.
Houbaření samo o sobě Woitsch nepovažuje za aktivitu, která by měla ekosystému škodit. „To nejhorší na masovém rozšíření sběru hub u nás jsou negativní externality,“ uvedl. Konkrétně zmínil například to, že většina houbařů jezdí do lesů auty. „Určitě bychom ale podle mého názoru neměli jít cestou nějakých striktních zákazů a limitů tak, jak je známe odjinud z Evropy,“ uzavřel.
Pravidla houbaření v jiných evropských zemích
Ne všechny evropské země jsou ke sběru hub stejně vstřícné jako Česko. Velmi přísná pravidla mají v Nizozemsku, kde je povoleno je sbírat jen na vlastních pozemcích, jinak jde o pytláctví trestané nejen pokutou, ale také až měsícem vězení. Obecně se omezení nejčastěji týkají povoleného množství, které si lidé mohou odnést. Například v Belgii jde o maximálně desetilitrový košík a ve Švýcarsku je denní limit jeden kilogram. Situaci ale komplikují specifická pravidla v jednotlivých kantonech.
Podobně je to i v Německu. Někde jde nasbírat jen půl kila, jinde až čtyřnásobek. Rakušané zase mohou sbírat houby jen mezi sedmou a devatenáctou hodinou a od října je tento časový úsek ještě kratší. V Chorvatsku pak potřebují sběrači hub speciální povolení a zároveň jsou omezeni třemi kilogramy na osobu.
Na houby vloni vyrazilo skoro sedmdesát procent českých domácností
Češi si za loňský rok dohromady z lesů odnesli přes dvacet osm tisíc tun plodů. Nejčastěji jde právě o houby, na které vloni vyrazilo skoro sedmdesát procent domácností. Podle zjištění České zemědělské univerzity jich houbaři nasbírali přes sedmnáct tisíc tun v hodnotě tří miliard a 670 milionů korun.
Kromě toho si lidé natrhali také 5300 tun borůvek za více než miliardu, necelých 2300 tun malin za půl miliardy a přes dva tisíce tun ostružin zhruba za 440 milionů. V menším množství pak sbírali také bezinky a brusinky.
