Houby podporují život na souši už skoro půl miliardy let. Právě ony pomáhají svou mykorhizou dodávat rostlinám půdní živiny, které jsou nezbytné pro jejich růst. Tím tvoří základ pyramidy, na které stojí celý současný svět. V posledních letech ale vědci zjistili, že kromě toho, že tyto houby vytvářejí symbiotické vztahy s téměř všemi suchozemskými rostlinami, jsou také důležitým kanálem pro přenos uhlíku do půdních ekosystémů. A tedy jsou klíčovým, ale dříve podceňovaným hráčem ve změně klimatu.
Houby zpracují třetinu ročních emisí oxidu uhličitého. Jsou podceňovaným spoluhráčem lidstva
Autoři studie, která vyšla v červnu v časopise Current Biology, odhadli, že houby ročně pohltí asi 13,12 gigatun ekvivalentu oxidu uhličitého (CO2e) zachycovaného suchozemskými rostlinami – to odpovídá asi 36 procentům globálních emisí fosilních paliv za celý rok. Vzhledem k tomu, že 70 až 90 procent suchozemských rostlin vytváří symbiotické vztahy s mykorhizními houbami, vědci už dlouho předpokládají, že jejich sítěmi se do půdy musí dostávat velké množství uhlíku. Teď to tato analýza potvrdila.
„Vždy jsme měli podezření, že jsme možná přehlíželi významnou zásobárnu uhlíku,“ vysvětluje profesorka Heidi Hawkinsová, která výzkum vedla. „Je pochopitelné, že se velký důraz klade na ochranu a obnovu lesů, které mají velký význam v přirozeném zmírňování klimatických změn. Jen malá pozornost se ale věnovala osudu obrovského množství oxidu uhličitého, které tyto rostliny během fotosyntézy přesouvají z atmosféry a posílají je pak pod zem mykorhizním houbám.“
Mykorhizní houby přenášejí minerální živiny svým rostlinným partnerům a získávají od nich za to „jako protislužbu“ uhlík. Tuto oboustranně výhodnou výměnu umožňují vazby mezi myceliem hub (vláknitými sítěmi, které tvoří většinu houbové biomasy) a kořeny rostlin. Jakmile se tento dostane pod zem, využívají ho mykorhizní houby k růstu rozsáhlejšího mycelia, které jim pomáhá prozkoumávat půdu. V půdě se také váže lepkavými sloučeninami vylučovanými houbami a může zůstat pod zemí ve formě mrtvé houbové masy, která zase funguje jako strukturní stabilizace půdy.
Schéma mykorhizy. Šedá vlákna jsou mycelium
Vědci sice už vědí, že uhlík proudí houbami, ale jak dlouho tam zůstává, je stále poněkud nejasné. „Velkou mezerou v našich znalostech je trvalost uhlíku v mykorhizních strukturách. Víme, že část uhlíku zůstává v mykorhizních strukturách, dokud houba žije, a dokonce i poté, co odumře,“ říká Hawkinsová. „Část se rozloží na malé molekuly uhlíku a odtud se buď naváže na částice v půdě, nebo je dokonce znovu využita rostlinami. A určitě se také část uhlíku ztratí jako plynný oxid uhličitý při dýchání jinými mikroby nebo samotnou houbou.“
Neviditelný svět pod našima nohama
Tato studie je součástí celosvětové snahy o pochopení role, jakou houby hrají v ekosystémech naší planety. „Víme, že mykorhizní houby jsou životně důležitými inženýry ekosystémů – ale přitom jsou neviditelné,“ doplňuje hlavní autor studie Toby Kiers z Vrije University Amsterdam. „Mykorhizní houby jsou základem potravních sítí, které podporují většinu života na Zemi, ale teprve teď začínáme chápat, jak vlastně fungují. Pořád se máme co učit.“
Na houbách záleží i stabilita lidské civilizace. Organizace OSN pro výživu a zemědělství varuje, že asi 90 procentům půdy hrozí do roku 2050 znehodnocení. To znamená méně potravin pro všechny na planetě. Jenže houby většina zpráv a plánů na ochranu půdy ignoruje.
Kořenové špičky muchomůrky v mykorhizním svazku
„Mykorhizní houby představují slepé místo v modelování, ochraně a obnově uhlíku,“ říká spoluautorka Katie Fieldová z Sheffieldské univerzity. „Půdní ekosystémy podléhají znepokojivou rychlostí ničení, hlavně kvůli zemědělství, průmyslu a dalším průmyslovým odvětvím. Ale širší dopady narušení půdních společenstev jsou téměř neznámé. Když narušujeme prastaré systémy podporující život v půdě, poškozujeme tím svou snahu o omezení globálního oteplování a podkopáváme tak zdraví a odolnost ekosystémů, na nichž jsme závislí,“ dodává profesorka Fieldsová.
Houby mohou lidstvu pomoci při změně klimatu
Na této studii se podílel i slavný expert na houby Merlin Sheldrake, který byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace.
Merlin Sheldrake v pořadu Hyde Park Civilizace (zdroj: ČT24)
„Spousta lidských činností ničí podzemní ekosystémy. Kromě toho, že omezíme jejich poškozování, také musíme radikálně zvýšit tempo výzkumu,“ popisuje možná řešení Sheldrake. „Organizace jako SPUN, Fungi Foundation a GlobalFungi vedou masivní celosvětové úsilí o odběr vzorků s cílem vytvořit otevřené mapy houbových sítí na Zemi. Tyto mapy pomohou zmapovat vlastnosti podzemních ekosystémů, jako jsou důležitá místa pro ukládání uhlíku, a zdokumentovat nové druhy hub schopné odolávat suchu a vysokým teplotám.“