Muzeum romské kultury provedlo minulý týden archeologický výzkum v místě bývalého romského koncentračního tábora v Letech. Odborníci hledali hromadné hroby obětí tábora, zatím je nenašli. Další průzkum bude v roce 2019. Příští rok chce muzeum také vypsat architektonickou soutěž na nový památník a na podzim zbourat vepřín v sousedství někdejšího tábora.
Mezinárodní výzkumný tým pod vedením Pavla Vařeky ze Západočeské univerzity v Plzni prozkoumal minulý týden pietní místo, které podle pramenů sloužilo jako pohřebiště pro oběti tábora za druhé světové války.
„Podle historických pramenů má někde zde být pohřbeno 120 jedinců, z toho 77 dětí. Tam, kde je centrální část pietního území, jsme žádné hroby nenašli,“ řekl Vařeka. Přesně se totiž neví, kde táborový hřbitov je.
Odborníci zkoumali několik prohlubní, o nichž si mysleli, že jsou pozůstatky hrobů. Jsou to však nejspíš stopy po těžbě stavebního kamene či jámy po pařezu. Archeologové našli spálené pozůstatky tábora, skleněné okenní výplně a osobní věci vězňů jako části oděvu, knoflíky, boty nebo šperky.
Do začátku roku 1943 byli mrtví vězni, převážně děti, pohřbíváni na farním hřbitově v nedalekých Mirovicích. Táborový hřbitov se otevřel 15. ledna 1943. „Pohřbívat se na něm začalo 16. ledna. V době, kdy (v táboře) vrcholila epidemie tyfu, umíralo denně až deset vězňů, většinou dětí včetně kojenců. Poslední pohřeb byl na tomto místě 23. dubna 1943,“ řekl Vařeka. Ve stejném roce byl tábor srovnán se zemí a vypálen.
Podle archivních pramenů mohou být v Letech pohřbeni i němečtí vojáci podobně jako na hřbitově v Mirovicích. „Mohou tu být vrahové s oběťmi,“ uvedl Čeněk Růžička z Výboru pro odškodnění romského holocaustu, jemuž zemřel v Letech dědeček a nevlastní sestra.
Muzeum romské kultury spravuje areál od dubna. Do jara zde fungoval vepřín. Stát ho koupil od firmy Agpi za 450,8 milionu korun. Vláda na památník romského holocaustu a demolici vepřína uvolnila 111 milionů korun. Na památník chce přispět i Norsko milionem eur (asi 26 milionů korun).
Tábor Lety začal fungovat v roce 1940 formálně jako kárný pracovní a určený byl pro osoby, které se – dobovým slovníkem – štítily práce. Romové tvořili necelých deset procent vězňů, dále šlo o tuláky nebo bezdomovce.
Změna nastala v roce 1942, kdy Lety změnily své určení na sběrný tábor (židovským ekvivalentem sběrného tábora byl na českém území Terezín). Od srpna 1942 se hovoří o táboře určeném pro „potírání cikánského zlořádu“. Dozor zde po celou dobu nevykonávali nacisté, ale dozorci z řad českého četnictva.
Do května 1943 táborem prošlo 1308 Romů, 327 z nich v něm zahynulo a přes pět stovek bylo převezeno do Osvětimi. Z koncentračních táborů se po válce vrátilo ani ne šest set romských vězňů. Do druhé světové války žilo na území dnešního Česka odhadem do deseti tisíc českých Romů; nacisté podle odhadů zavraždili devadesát procent jejich populace.
