Lety u Písku – sotva třísethlavá obec, jejíž jméno se ale v posledních měsících opakovaně skloňuje a nadále se bude skloňovat v celém Česku. Zatímco v posledních dnech rezonovala kontroverzní slova významných politiků, kteří zlehčovali utrpení vězňů v letském koncentračním táboře, v příštím týdnu nabude účinnosti smlouva o odkoupení letského vepřína. Řada lidí však stále nemá jasno o tom, co se v Letech vlastně dělo. Objasnit se to pokoušejí historici i archeologové včetně hostů 90' ČT24.
Lety, místo utrpení. Archeologové potvrzují existenci tábora, historici jeho roli v holocaustu
90' ČT24: Historie tábora v Letech (zdroj: ČT24)
V Letech na Písecku byl od roku 1940 tábor pro odsouzené vězně, ale v roce 1942 byl přeměněn na sběrný tábor pro romské rodiny a od prosince toho roku začaly transporty internovaných do Osvětimi.
Podle historika Ondřeje Matějky z Ústavu pro studium totalitních režimů šlo o jednoznačnou součást holocaustu, ačkoli přímo v Letech nebyly žádné plynové komory, což občas vede ke zpochybňování role tohoto tábora. Například i historik Jan Rataj řekl předloni v rozhovoru pro Parlamentní listy, že „vězeňský pracovní tábor v Letech byl podle svědectví místem lidských utrpení, ale nebyl místem holocaustu“.
Podle Matějky je to ale naopak. „Jestliže tam lidi shromáždíte, než je odvezete do plynových komor, tak je to článek v řetězci, který holocaust utvářel,“ zdůraznil. Připomněl, že vyloženě likvidačních táborů byla jen malá část v celém systému koncentračních táborů. Ostatně němečtí historici používají termín Konzentrationslager (koncentrační tábor) primárně pro sběrné tábory, jako byly Lety. Pro tábory, jako byla Osvětim nebo Sobibor, pak používají termín Vernichtungslager (vyhlazovací tábor).
„Nejznámější z nich je Osvětim, protože zůstal. (…) To ale neznamená, že systém ostatních koncentračních táborů, které byly po celém Německu a Němci okupované Evropě, nesloužil k tomu, aby distribuoval skupiny obyvatel, které nacisté vybrali k likvidaci, do likvidačních táborů. V tomto smyslu jsou Lety u Písku článkem holocaustu, stejně jako jím byl například Terezín,“ dodal Ondřej Matějka.
Podobně hovoří také ministr kultury v demisi Ilja Šmíd (nestr. za ANO). „Byl to tábor, který sloužil jako jeden článek k vyhlazení určité části populace. Byl to tábor, který vedli zločinci, a je to něco naprosto nepochopitelného, jestli někdo zlehčuje smysl toho tábora,“ řekl v 90‘ ČT24.
Podmínky v Letech se snaží dokumentovat i Čeněk Růžička, jehož příbuzní v Letech zemřeli. Popsal i týrání vězňů. „Věšeli tam na kůl. V archivu jsme objevili obrázek, nakreslil ho letský vězeň. Kůl je u vchodu,“ upozornil.
Nákres „cikánského tábora“ v Letech u Písku (1943)
Čeští dozorci – kámen úrazu ve veřejné diskusi
Za jeden z nejdůležitějších motivů současné vypjaté diskuse o Letech považuje historik Ondřej Matějka skutečnost, že nešlo vyloženě o nacistický koncentrační tábor. „Byli tam pouze čeští četníci, buď bývalí, nebo takoví, kteří byli ještě ve službě. (…) Když dostali příležitost, začali se chovat nepříliš jinak než dozorci přímo v nacistických koncentračních táborech,“ poukázal.
Zároveň však zpochybnil spoluzodpovědnost rodu Schwarzenbergů za vznik tábora – schwarzenberský majetek byl v době, kdy tábor vznikl, pod nucenou správou. Zodpovědnost naopak padá na protektorátní úřady, ačkoli nejvyšším velitelem mašinérie, která koncentraci českých Romů a jejich transporty řídil, byl Němec – velitel neuniformované policie. Nacistické Německo ovšem podle Matějky neslo vrcholnou odpovědnost. „Nebýt nacistické okupace, tak by k tomu nedošlo,“ připustil.
Letský tábor zanikl v létě roku 1943, tedy rok od jeho přeměny na tábor, kde se měly koncentrovat romské rodiny před transporty do vyhlazovacích táborů. Zničil ho požár založený jeho správci kvůli epidemii tyfu. „Proběhla na základě podmínek, které tam protektorátní úřady vytvořily,“ zdůraznil přitom historik. Nemoci pak podlehla většina z 300 letských obětí.
Archeologický průzkum přinesl nečekané nálezy
To, že v Letech byl koncentrační tábor a že vůbec nacisté ve velkém vyvražďovali české Romy a Sinty, byla přitom skutečnost takřka neznámá až do 90. let. Nedávno proběhl v přístupné části plochy, kde tábor stál, archeologický průzkum. Ten nejenže nadobro ukončil diskuse, zda letský tábor opravdu existoval a nebyl jinde, ale navíc přinesl řadu nečekaných nálezů, které se zachovaly i po požáru z roku 1943. Šlo o osobní věci vězňů – zejména žen a dětí, které si mohly v táboře ponechat své oblečení, na rozdíl od mužů, kteří dostali uniformy.
„Do loňského roku nikoho nenapadlo, že se z tábora v Letech mohly zachovat hmotné pozůstatky. Obecně se předpokládalo, že při výstavbě velkovepřína v 70. letech minulého století došlo k poškození terénu. Ukázalo se, že je to přesně naopak. Terén byl navyšován,“ přiblížil archeolog Pavel Vařeka z Fakulty filozofické Západočeské univerzity.
Archeologický průzkum v Letech
Pieta ve stínu vepřína? Už ne
Během zhruba 25 let od „znovuobjevení“ Let vznikl v blízkosti místa, kde tábor stával, malý památník. Mimo jiné jsou v něm repliky dřevěných baráků, ve kterých vězni přežívali. „Návštěvníky těchto prostor jsou především děti a žáci. Jsou konfrontováni s realitou, která je (…) v této podobě přikrášlena. Podmínky, které tu byly, byly daleko horší a nehostinné,“ poznamenal přitom kněz Vojtěch Vágai, který je pravidelným účastníkem piet v Letech.
Podle ředitelky Památníku Lidice Martiny Lehmannové, pod jejíž instituci letský památník stále ještě spadá, než jej převezme Muzeum romské kultury, navštívilo loni Lety zhruba deset tisíc lidí. „Což je velice slušné číslo,“ míní.
Přímo tam, kde tábor byl, však památník nestojí, protože zhruba 80 procent jeho někdejší plochy dnes zabírá areál velkovepřína. Stát s jeho vlastníkem loni uzavřel dohodu o prodeji, která vstoupí v účinnost 15. února. Podle ministra kultury v demisi Ilji Šmída (nestr. za ANO) by o osm dní později měl být odvezen poslední turnus vepřů, na konci března pak převezme areál Muzeum romské kultury. Následovat bude likvidace zbytků vepřína a začne se připravovat stavba nového, patrně většího památníku.
GALERIE
Budování pietního místa v Letech
Ačkoli se existence vepřína loni zastal například prezident Miloš Zeman – jenž ovšem zároveň již před dvaceti lety připustil, že částka na vybudování památníku „by byla zanedbatelnou položkou“ – například podle ředitelky Památníku Lidice jde o nedůstojné sousedství. „Koexistence pietního území a v těsné blízkosti vepřín – to není snad v celém světě,“ podotkla.
Tábor Lety začal fungovat v roce 1940 formálně jako kárný pracovní a určený byl pro osoby, které se – dobovým slovníkem – štítily práce. Romové tvořili necelých deset procent vězňů, dále šlo o tuláky nebo bezdomovce.
Změna nastala v roce 1942, kdy Lety změnily své určení na sběrný tábor (židovským ekvivalentem sběrného tábora byl na českém území Terezín). Od srpna 1942 se hovoří o táboře určeném pro „potírání cikánského zlořádu“. Dozor zde po celou dobu nevykonávali nacisté, ale dozorci z řad českého četnictva.
Do května 1943 táborem prošlo 1308 Romů, 327 z nich v něm zahynulo a přes pět stovek bylo převezeno do Osvětimi. Z koncentračních táborů se po válce vrátilo ani ne šest set romských vězňů. Do druhé světové války žilo na území dnešního Česka odhadem do deseti tisíc českých Romů; nacisté podle odhadů zavraždili devadesát procent jejich populace.
Romský koncentrační tábor v Letech