Horváthová: Podmínky tábora v Letech byly tragické. Vězni byli za ruce vyvěšováni na kůl

Tábor v Letech shromažďoval Romy, kteří byli za protektorátu určeni k fyzické likvidaci. Vězni včetně dětí tam byli přísně střeženi a krutě trestáni. Zpochybňovat účel tohoto tábora je podle ředitelky Muzea romské kultury Jany Horváthové nebezpečné. V České televizi reagovala na vyjádření předsedy SPD Tomia Okamury, který v rozhovoru pro DVTV uvedl, že tábor nebyl oplocený a lidé tam měli volný pohyb.

Video Studio ČT24
video

Horváthová: Podmínky v Letech byly tragické

Šéf SPD tvrdí, že tábor v Letech nebyl oplocený a lidé zde měli volný pohyb. Existují opravdu nevyvratitelné důkazy o opaku?

Existují. Tábor oplocený byl, existují svědectví pamětníků i archivních dokumentů. Volný pohyb tam v žádném případě nebyl. Můžeme se bavit o tom, odkud byly lehčí podmínky k útěku. Byla to místa mimo tábor, kam někteří vězni byli nuceni chodit na práce, například na statky. I tam ale byli velmi přísně střeženi a bití za cokoliv proti režimu.

Důkazy jsou tedy písemná tvrzení, svědectví nebo i fotografie, kde je to jasně vidět černé na bílém?

Fotografií neexistuje mnoho. Nemohu teď přesně říct, jestli je to na nich vidět.

Nákres „cikánského tábora“ v Letech u Písku (1943)
Zdroj: Muzeum romské kultury, originál: Státní ústřední archiv v Praze

Jaká byla realita režimu v táboře v Letech? Jen připomenu, že doložená bilance je, že tam zemřelo 30 mužů, 48 žen, tři chlapci, čtyři dívky a 241 dětí mladších 14 let.

Je důležité, co říkáte, abychom si uvědomili, že to byl tábor rodinný, kde byli vězněni lidé bez určení věku a také bez soudu, což bylo typické právě pro koncentrační tábory. Režim byl velmi přísný. Dozorci byli z řad původních českých protektorátních četníků. Vězni byli střeženi i s pomocí psů a dozorci byli samozřejmě ozbrojení.

Romský koncentrační tábor v Letech
Profil

Koncentrační tábor v Letech

Tábor Lety začal fungovat v roce 1940 formálně jako kárný pracovní a určený byl pro osoby, které se – dobovým slovníkem – štítily práce. Romové tvořili necelých deset procent vězňů, dále šlo o tuláky nebo bezdomovce.

Změna nastala v roce 1942, kdy Lety změnily své určení na sběrný tábor (židovským ekvivalentem sběrného tábora byl na českém území Terezín). Od srpna 1942 se hovoří o táboře určeném pro „potírání cikánského zlořádu“. Dozor zde po celou dobu nevykonávali nacisté, ale dozorci z řad českého četnictva.

Do května 1943 táborem prošlo 1308 Romů, 327 z nich v něm zahynulo a přes pět stovek bylo převezeno do Osvětimi. Z koncentračních táborů se po válce vrátilo ani ne šest set romských vězňů. Do druhé světové války žilo na území dnešního Česka odhadem do deseti tisíc českých Romů; nacisté podle odhadů zavraždili devadesát procent jejich populace. 

Vězni včetně dětí byli velmi tvrdě trestáni hladem, zakováním do želez s okovy, vězněním v odstavených maringotkách. Děti vzpomínají na to, jak se hrozně bály. Dokonce se používaly tak kruté tresty, kdy byli vězni zezadu za ruce vyvěšováni na kůl, kde byli v takto trýznivé pozici ponechaní řadu hodin bez jídla a pití.

Někteří historici, například profesor Jan Rataj, tvrdí, že z odborného pohledu –cituji: „Tábor v Letech nebyl koncentračním táborem, ale táborem pracovním, vězeňským a později specifickým sběrným táborem.“ Dodává, že se z tábora i propouštělo, což se v případě koncentračních táborů dělo jen výjimečně.

Nevím, jestli kolega Rataj poněkud nezaměňuje různé etapy existence tábora, což veřejnost běžně činí – a někdy právě i odborníci. Je třeba rozlišovat první etapu tábora, kdy byl kárný, pracovní. Podmínky byly jiné, byla zde i mnohem nižší kapacita vězňů a jen dospělí zdraví muži.

V cikánském táboře byly podmínky později tak tragické i proto, že došlo k asi desetinásobnému převýšení původní ubytovací kapacity. Lidé neměli šanci dodržovat hygienu, byl nedostatek pitné i užitkové vody a katastrofální podmínky vedly k tomu, že už na přelomu roku 1942 a 1943 propukly epidemie tyfu. Stejně i v hodonínském táboře, což byl cikánský tábor číslo dvě, ale pro Romy na Moravě.

Cikánský tábor v Letech nebyl vyhlazovací, ale podle skutkové podstaty to byl tábor sloužící ke koncentraci těchto lidí, kteří měli být určení ke konečné fyzické likvidaci.

Když se vrátíme k Tomiu Okamurovi. V rozhovoru pro DVTV tvrdí, že se na něj obrátila řada Židů s otázkou, proč Česko staví tábor v Letech na stejnou úroveň jako vyhlazovací tábor v Osvětimi. Dostáváme se tím opět ke zpochybňování tvrdosti režimu tábora v Letech. Co říkáte na Okamurovo tvrzení?

Je poměrně odvážné. Bylo by asi na místě, aby se k tomu kolegové z židovských obcí nebo židovského muzea vyjádřili, protože spolu děláme i různé akce. Teď jsme spolu dělali i Den připomínky holocaustu. Kolegové z těchto subjektů budou asi také nemile překvapeni tímto tvrzením.

Množí se výroky, které zpochybňují režim tábora v Letech nebo cokoliv jiného spojeného s touto otázkou?

Ano. Není to tak dávno, kdy vyvolal veliký mediální ohlas výrok dnešního předsedy vlády Andreje Babiše, který podobným způsobem zpochybňoval skutečný účel protektorátního cikánského tábora v Letech. Objevuje se to často a je to myslím důsledkem toho, že holocaust Romů je neustále holocaustem neznámým, byť se naše instituce snaží o tom vzdělávat ve školách. Je to pořád asi málo slyšet.

Je to nebezpečné? Narážím i na váš požadavek, aby se Tomio Okamura omluvil.

Je to nebezpečné. Pak Okamura si tímto svým výrokem vlastně ani není jistý, bylo to na něm vidět. Vyřkl to, měl ale raději mlčet. Jako vysoce postavená osoba tohoto státu, protože je místopředsedou sněmovny, by se měl omluvit. To by bylo na místě. Když se vzory společnosti dopouštějí takových přehmatů, celá společnost se bude vulgarizovat a toho se opravdu bojím.

Tomio Okamura rozhovor pro Českou televizi z důvodu nemoci odmítl. Vyjádří se, až bude zdravý.