Tábor v Letech u Písku byl otevřen za nacistické okupace v srpnu 1940 jako pracovní tábor pro vězně. V té době tam Romové tvořili necelých deset procent vězňů. V roce 1942 se Lety v rámci nacistického programu likvidace Romů změnily na takzvaný cikánský sběrný tábor, kde končily celé romské rodiny. Od té doby splňoval definici koncentračního tábora, říká historik Dušan Slačka. Přes 300 lidí v něm zemřelo, dalších více než 500 bylo převezeno do Osvětimi.
Co se dělo v táboře v Letech?
Server Romea.cz připomíná svědectví těch, jimž se v Letech podařilo přežít. Například žena, které bylo tehdy deset let, vzpomínala: „Ježišmarjá, kolik tam umřelo v tom baráku dětí! Každej den, já jsem jenom vždycky zjistila, že mám víc místa.“ Další, v té době osmnáctiletá dívka popsala, jak nacisté nakládali s mrtvými. „Házeli je do jámy, do nějakejch hrobů je nedávali, polejvali je vápnem. To byl opravdu koncentrák. Moje teta tam přišla o svoje čtyři malý děti, já o svoji sestřičku, takže mám velmi špatný vzpomínky.“
Ale než se Lety změnily v místo, kde se nacisté řídili pravidly „konečného řešení cikánské otázky“, fungovaly jako kárný pracovní tábor.
Byly tak v období let 1940 až 1942 poslední zastávkou vězňů při cestě na svobodu. „Tehdy tam byli zavíráni muži, káranci, kteří tam měli strávit tři až šest měsíců a měli být takzvaně převychováváni prací. V tomto období tam Romové tvořili velmi malou menšinu, kolem deseti procent z káranců,“ uvedl historik Dušan Slačka.
Vězni do tábora přicházeli z výkonu trestu a byli zařazováni do tří tříd. Třetí třídu dostal každý nově příchozí. Za dobré chování postupovali, což byla cesta k propuštění. V táboře v té době pracovali na výstavbě silnice, na polích a v lese v okolí tábora.
V letech 1940-42 nebyly podmínky v táboře takové, aby to splňovalo podmínky definice koncentračního tábora. Byl to tábor pracovní, kam byli posíláni muži třeba za drobné přečiny, nebo lidé, kteří se podle dobové definice takzvaně štítili práce.
Historik Dušan Slačka: Od roku 1942 splňoval tábor v Letech definici koncentračního tábora (zdroj: ČT24)
V březnu 1942 bylo přijato vládní nařízení o preventivním potírání zločinnosti, v červnu pak zákon o potírání "cikánského zlořádu". To zahájilo rasový postup proti Romům a romským míšencům.
Z původně pracovního tábora pro vězně se ovšem v roce 1942 stává takzvaný sběrný cikánský tábor. Nekončí tam jen muži, ale celé romské rodiny včetně žen, dětí i starých lidí. „Byli tam proto, aby byla vyřešena takzvaná cikánská otázka, která byla potom vyřešena tím, že byli posláni do Osvětimi,“ uvedl Slačka. Neromští vězňové byli přemístěni jinam, nebo propuštěni.
„Dozorčí orgány tábora se rekrutovaly z řad protektorátních četníků. Ti se k vězňům chovali velmi hrubě a nevybíravě. Od roku 1940 byl velitelem tábora Josef Janovský, který proslul svou bezcitností,“ popisuje dohled nad táborem portál věnující se dějinám holocaustu.
Tábor byl přeplněný, o jídlo nouze
V táboře, kde bylo v prvním měsíci fungování více než 1000 lidí, panovaly velmi špatné hygienické podmínky. Tábor byl přeplněný. Budovy byly vlhké a plesnivé a v táboře byl i nedostatek vody, která se musela dovážet. Řada lidí, kteří do tábora přicházeli, navíc už nebyla v dobrém zdravotním stavu.
Vězni trpěli hladem. „Každý den dostávali ráno hořkou kávu s kouskem chleba. K obědu byla polévka, ve které byly brambory často shnilé, dále hlávkový salát a mrkev. K večeři se menu opakovalo. Opět polévka, jestli se tak dá nazvat hnědá voda obarvená od špinavých brambor, které byly ještě často od hlíny,“ popisuje jedno ze svědectví z života v táboře v knize Holocaust českých Romů autor Ctibor Nečas.
Lidé umírali na tyfus
V táboře se začal šířit břišní a později skvrnitý tyfus. Dozorci zdravotní stav vězňů podceňovali a neřešili. Nákaza rychle přerostla v epidemii a byla vyhlášena karanténa. Pro pohřbívání zemřelých nemocných zřídili nacisté provizorní hřbitov v blízkosti tábora.
V březnu 1942 z Let vyjel první transport směřující do koncentračního tábora v Osvětimi. Odjelo jím sedm nemocných, ke kterým bylo přiřazeno dalších třináct lidí. Další vyjel v prosinci téhož roku s 94 lidmi, v největším transportu bylo odvezeno 417 Romů.
„Nacistický program likvidace Romů byl připravován velmi dlouho, narůstání perzekuce můžeme sledovat od počátku nástupu nacistů k moci. Ale rozhodnutí, že Romové budou vyvražďováni a budou posíláni do koncentračního tábora v Osvětimi, to přišlo v prosinci 1942 takzvaným osvětimským výnosem, který vydal Heinrich Himmler,“ připomíná historik Dušan Slačka.
Do května 1943 prošlo táborem v Letech 1308 Romů, 327 z nich v něm zahynulo, značná část při epidemii tyfu, přes 500 lidí bylo převezeno do Osvětimi.
V genocidních mašinériích nacistického Německa za druhé světové války zahynulo téměř 90 procent českých a moravských Romů. Po válce se vrátilo ani ne 600 romských vězňů.