Dvůr Králové – Architektonický skvost, rondokubistická vila ve Dvoře Králové od slavného architekta Josefa Gočára, má zmizet ze světa. Má ji absurdně nahradit asfaltové parkoviště nedalekého supermarketu. Zboření vily dnes nestojí nic v cestě, protože stavební úřad už vydal demoliční výměr. Objekty z dvacátého století mají podle profesora Kotalíka smůlu, protože se jedná o velmi ohrožený segment kulturního dědictví, který dlouho nebyl chápán jako kulturní památka a bohužel ani v myslích všeobecné kulturní veřejnosti stále tak chápán není. Jak je možné, že v dnešní době u nás může docházet k tak barbarskému zacházení se skutečnou architekturou, jakou tato unikátní vila slavného prvorepublikového architekta bezesporu je, se snažili odhalit publicisté v pořadu Reportéři ČT.
Už jedno století stojí ve Dvoře Králové na pravém břehu Labe rondokubistická vila někdejšího textilního továrníka Josefa Sochora. Dům, kterému jeho podobu vtiskli nejlepší architekti a výtvarníci české meziválečné éry, má být srovnán se zemí. Sousední supermarket potřebuje více místa pro automobily a nákupní vozíky.
Textilní továrník Josef Sochor, stavebník této vily, byl velice úspěšným podnikatelem. Založil prosperující textilku TIBA, která zásobovala kvalitními materiály prvorepublikové krejčí a bez velikých ztrát překonal hospodářskou krizi v roce 1929-32. Kromě toho byl kultivovaným člověkem s národním cítěním, který podporoval především české výtvarníky a umělce. Uměl propojit podnikání, kulturu a styl.
Unikátní architektonický areál od nejslavnějších jmen
Původně na tomto místě stála secesní vila. Ta se ale nehodila k rondokubistickému stylu okolních budov. V letech 1920-22 Josef Sochor požádal Josefa Gočára, českého architekta, aby vilu přestavěl v duchu dobové estetiky. Vznikl zde tak unikátní architektonický areál. Rondokubistická správní budova továrny od Pavla Janáka, rodinný dům upravený Josefem Gočárem a funkcionalistický domek vrátného od Josefa Grusse. Podle Jiřího Kotalíka, rektora Akademie výtvarných umění, je tato vila výjimečná tím, že se jedná o velmi ranou a téměř revoluční architekturu, která se zde v té době formovala. „Je třeba připomenout, že Gočár pracoval na projektu pro tady tuhle vilu ve stejné době, kdy projektoval Legiobanku. Tady si zkoušel něco, co se později rozvinulo v plné kráse v tom, čemu říkáme národní styl,“ dodal.
Noblesu první republiky brzy vystřídala jiná doba. Komunisté továrnu i s vilou znárodnili a podnik TIBA si v rodinném domě zřídil na bezmála půl století podnikové jesle a mateřskou školu. Potomci Josefa Sochora získali dům v restituci zpět až v roce 1992. Stav této nemovitosti byl zachovalý a dochováno bylo dokonce vnitřní dřevěné schodiště, vestavěné skříně, malované dveře i výzdoby stěn, na nichž se podílel František Kysela, profesor pražské UMPRUM.
Z hýčkajících rukou kultivovaného podnikatele do dravého sevření developerské společnosti aneb příliš podezřelá krádež
V roce 1996 koupil od Sochorových potomků vilu místní podnikatel Lubomír Šmíd. Od něho ji před třemi lety získala developerská společnost Imobilia Sen, která obchoduje s nemovitostmi vhodnými pro supermarkety. V té době také začal oficiální pokus o zapsání vily na seznam kulturních památek. Kraj to ale nepodpořil, takže se stavba do registru památek nedostala. Podle Ministerstva kultury ČR je dnes autenticita objektu prý minimální.
Z domu, který přežil válku, půlstoletí komunismu i téměř dvacet polistopadových let bez nájemníků, se totiž záhadně „přes noc“ ztratily velmi cenné dřevěné obklady. Toto nadmíru podezřelé zmizení potvrdil restaurátor Pavel Tschiedel: „Když jsem se byl den před avizovanou schůzkou s pracovníky Národního památkového ústavu podívat, tak ty Kyselovy obklady zde byly v plné kráse. A během 24 hodin zde nebylo naprosto nic a veškerá kulturní hodnota objektu prakticky zmizela přes noc.“
Imobilia Sen s.r.o.: „Nahlášení krádeže bylo zbytečné“. Parkovišti teď už nestojí nic v cestě
Vlastníka vily, společnost Imobilia Sen, zmizení obkladů netrápilo. Krádež cenných věcí nikomu ani nenahlásil. Zástupkyně společnosti zmizení cenného díla potvrdila, ale podle jejích slov není známo, kdo obklady odvezl. Prý se tak stalo den poté, co hodnota této vily byla zmíněna v tisku ve spojení se zamýšlenou demolicí objektu. Na otázku, proč společnost krádež nenahlásila, stroze odpověděla, že se jí to zdálo zbytečné.
Taková odpověď zní ale přinejmenším podezřele od někoho, komu se z nemovitosti, kterou vlastní, ztratí tak cenné předměty, a zároveň je jasné, co by eventuelně bránilo zbourání vily a následné lukrativní přeměně pozemku na parkoviště. Krádeží obkladů tak skončila určitá část památkové hodnoty objektu, což si zasluhuje pozornost. Dokud totiž ve vile byly malované obklady, ministerstvo kultury zvažovalo její zápis na seznam státem chráněných památek. Po jejich zmizení přestala vila ministerské památkáře zajímat.
- Parkoviště supermarketu sousedící se Sochorovou vilou autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1712/171173.jpg
- Sochorova vila v roce 1922 zdroj: krkonoššský deník http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1712/171166.jpg
- Komplex Sochorovy textilky ve Dvoře Králové autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1712/171169.jpg
- Interiér od Františka Kysely autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1712/171171.jpg
- Interiér od Františka Kysely autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1712/171172.jpg
- Interiér od Františka Kysely autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1712/171170.jpg
