Bratislava - Život nejúspěšnějšího sportovce Slovenska ve 20. století, Ondreje Nepely, ukončily 2. února 1989 následky nákazy virem HIV. Nepela, olympijský vítěz v krasobruslení v roce 1972, zemřel v mannheimské nemocnici ve věku 38 let. Homosexuálně orientovaný Ondrej Nepela se stal prvním známým sportovcem, kterého skolil virus HIV. Ondrej Nepela byl nejúspěšnější československý (slovenský) krasobruslař historie, olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa. Ondrej Nepela začal s bruslením v 7 letech. Obdivně sledoval Karola Divína, který se na bratislavském zimním stadionu poprvé stal mistrem Evropy.
Brzy na to přesvědčil rodiče a podle Divínova vzoru začal na ledě zkoušet krasobruslařský dlouhý ladný skluz. Záhy se ho ujala vídeňská rodačka Hilda Múdra, původním jménem Hildegard Klimpel, která se stala první a jedinou „Ondrejkovou“ trenérkou. Nepela ji až do svých posledních dnů oslovoval „teto“. Múdra byla zcela zásadní žena pro československé krasobruslení 60. a 70. let, vždyť trénovala také sourozence Romanovy či Hanu Maškovou, čtyřnásobné mistry světa a evropskou šampionku z roku 1968.
Za svou kariéru se stal osminásobným mistrem ČSSR, pětinásobným mistrem Evropy, trojnásobným mistrem světa a vítězem olympijských her 1972 v Sapporu. Jako třináctiletý už reprezentoval Československo na zimních olympijských hrách v Innsbrucku v roce 1964. Za své úspěchy se v roce 1971 dočkal ocenění nejlepší československý sportovec roku 1971.
Posledním velkým Nepelovým triumfem bylo mistrovství světa v roce 1973 v Bratislavě, kde startoval na přání tehdejších komunistických funkcionářů. Zde se potřetí v řadě stal mistrem světa, byť muži prvně jeli i krátký program; jinak soutěžili ve volných a povinných jízdách, v nichž neměl Nepela konkurenci. Byl posledním velkým krasobruslařem starého uměřeného střihu, elegánem ve smokingovém saku.
Bratislavský úspěch mu konečně umožnil odchod do zámořské revue Holiday on Ice, kde pak jako obletovaný sólista působil plných 13 let. Po získání trenérské licence v roce 1986 odešel do Německa, kde vedl domácí naději Klaudii Leistnerovou, budoucí mistryni Evropy. Leistnerová svého životního triumfu dosáhla 21. ledna 1989, necelé dva týdny před Nepelovou smrtí.
V prosinci 2000 byl v celostátní anketě vyhlášen nejúspěšnějším slovenským sportovcem 20. století, cenu za něj přebírala jeho pětasedmdesátiletá trenérka Hilda Múdra. O rok později byl v Bratislavě znovu otevřen zimní stadion Ondreje Nepely.
