Vizovice - Kvůli počasí, ale i bez ohledu na něj, se každý den vypraví Jaroslav Baný na kole k vizovické meteostanici. Tento nejdéle sloužící dobrovolný pozorovatel u nás zůstává už více než padesát let věrný své pozorovatelně. Díky své lásce k počasí se také udržuje v kondici, od domu k měřicí stanici to má skoro dva kilometry.
„Letošní zima není typická: střídají se oblevy se sněžením. Dnes máme nejvyšší sněhovou pokrývku – dvaadvacet centimetrů,“ říká nadšenec mezi meteorology Jaroslav Baný. Bývalý středoškolský učitel si svou lásku k počasí vybudoval už na vojně. Sloužil na ní totiž jako letecký meteorolog. Díky studiu přírodních věd mohl ve Vizovicích nastoupit jako učitel chemie a biologie, přesto si jako koníčka ponechal ještě pozorování počasí. Ostatně meteostanice je právě v areálu školy, tudíž si z práce mohl o přestávce odskočit zaznamenat naměřené hodnoty.
„Měří se například hloubka promrzání půdy pomocí mrazoměru. To je taková gumová hadička naplněná destilovanou vodou, promrznutí se pak pozná podle výšky sloupce ledu,“ vysvětluje jeden z měřicích postupů Baný. Dobrovolný pozorovatel spolupracuje s Českým hydrometeorologickým ústavem už od roku 1959, kdy se poprvé začal starat o místní meteostanici. Teprve v dubnu roku 1961 se ale osamostatnil a převzal úplnou zodpovědnost za tamní měření.
„Hlavní pozorování se provádí v 6:49. Měří se celková výška sněhové pokrývky i nový sníh, což je sněhová pokrývka za posledních 24 hodin,“ popisuje své zimní úkoly Baný. Vizovická meteostanice přitom patří v Jihomoravském i Zlínském kraji k nejchladnějším. Oproti okolním pozorovatelnám je tu většinou teplota o jeden i dva stupně nižší. „Stanice je navázaná na údolí Čamínského potoka a proudění chladného větru ze severu to ochlazuje,“ připouští Baný.
V počátcích své dobrovolnické práce musel zaznamenávat aktuální počasí hned třikrát denně. Navíc tu fungovala jen stanice měřící srážky. To se ale změnilo. Po technické úpravě došlo k částečné automatizaci měření, takže od roku 1998 vyráží pan Baný na svoji pravidelnou pochůzku jen jednou denně. I tak mu ale jeho vášeň trochu omezuje život. Například na dovolenou se za celý život dostal jen párkrát, a to maximálně na týden. Na delší čas se neodvážil svoji vizovickou meteostanici opustit. I tak je prý hledání adekvátní náhrady komplikované. Někdy za něj ale zaskočila kolegyně kantorka, jindy vypomohl žák.
Místní jej často žádají o předpověď
Pokud jej na ulici potkají známí, okamžitě se zajímají o to, jak bude. Stal se tak osobní „rosničkou“ nejednoho Vizovičana. O radu se na něj obrací zemědělci, jako i lidé, kteří se o víkendu chystají na výlet. Sám Baný ale připouští, že předpověď počasí je složitá věc.
Práce Jaroslava Baného nespočívá jen v odborném zaznamenávání hodnot. Často musí být i jakýmsi údržbářem. Teď v zimě, když meteostanice zapadala sněhem, si k ní pravidelně prohrabává cestu. V létě zase seče trávu v okolí. Za více než padesát let, co denně dojíždí ke své „svěřenkyni“, ale naštěstí nikdy nemusel řešit komplikovanější závadu nebo problém. Zatímco v některých meteostanicích se uhnízdí ptáci nebo vosy, vizovická meteostanice byla vždy v pořádku. Možná za to může i její patron – Jaroslav Baný.
