Zdá se, že Brno je v posledních týdnech v zajetí číselné mánie. Sotva se odbyly všechny ty jedenáctkové záležitosti, vrátila se na scénu tajemná kombinace pětky a dvacítky. O dvacet procent (tedy o pětinu) totiž měly všechny příspěvkové organizace města Brna snížit v následujících dvou letech své náklady.
Poté co nejdynamičtější složky příspěvkové sféry, totiž divadelníci, vyrazily do ulici s transparenty v rukou a s písní na rtech, byla jejich šťastná úsporná čísla prohozena - mají ušetřit pouhých pět procent (tedy dvacetinu), zato po čtyřikrát dva roky. (Filharmonie
šetří 10 procent, ale to se nám sem ciferně nehodí, tak ji nechme
stranou.)
(Pro lidi bez abstraktní matematické představivosti, jako jsem třeba já: rozdíl mezi pětinou a dvacetinou je poměrně znatelný - když dostanete místo půllitru piva jenom čtyři deci, asi budete protestovat; když vrchní nedotočí dvacetinu, možná si snížení hladiny těsně pod rysku ani nevšimnete… ať jde první, druhé či osmé pivo.)
Z mediálních výstupů by se mohlo zdát, že v Brně platí (zůstaneme-li u neohrabaných matematických přirovnání) jednoznačná rovnice: příspěvková organizace = kultura = divadlo.
Připomeňme si ale, že v našem městě působí 35 příspěvkových organizací včetně domovů pro seniory, nemocnic, mateřských škol, centra sociální péče… a o jejich boji se sníženým rozpočtem kupodivu na titulkách novin tak často nečítáme - zřejmě vinou špatného PR,
slabého mediálního lobbingu a vizuální neatraktivnosti jejich oborů. Možná do věci vůbec nevidím, možná mi unikají nějaké zásadní skutečnosti, ale ráda bych se dozvěděla, na základě jakých argumentů byly příspěvkové organizace rozděleny do několika „tarifních pásem“.
Napadá mě tedy několik různých možností, ale co já vím…:
- Brněnské divadlo je na tak vysoké úrovni a je natolik sledováno zahraničními médii, že by jakékoli utlumení jeho produkce znamenalo mezinárodní ostudu a snížení turistického a kulturního ratingu města.
- Ředitelé divadel jsou výrazně horší manažeři než ředitelé ostatních příspěvkovek. Původně navržené drastické snížení nákladů by nezvládli, a magistrát se tedy snaží předem zabránit větším škodám, například dalším průvodům; možnost, že by s portréty politiků v rukou vyrazili do ulic klienti domovů pro seniory, je mizivá.
- Divadelní tvorba je natolik výlučná záležitost, že je jí schopna jen skupina nejvyvolenějších, která si zaslouží naši úctu a bezvýhradnou podporu. Naproti tomu porodit děcko, onemocnět nebo zestárnout umí každý, tak proč do tak banálních věcí cpát zbytečně moc peněz.
- Propouštění zaměstnanců v divadlech by bylo likvidační pro instituci, zatímco propouštění zaměstnanců například v oněch domovech pro seniory může být likvidační maximálně pro několik (beztak už starých a nemocných) jedinců. K tomu si vezměte, že propuštěných
třicet lidí z pěti set je velká skupina, zato když propustíte tři zaměstnance z patnácti, nikdo (kromě samotné instituce) si toho vůbec nevšimne.
- Objemově nižší úspory menších příspěvkovek (knihovny, galerie, mateřské školy…) jsou pro budoucnost brněnské kanalizace zásadnější než desítky ušetřených divadelních milionů.
Napadá mě ještě spousta dalších hypotéz, ale ty už jsou tak šílené, že se je skoro bojím napsat… Jako třeba že to magistrát jen tak zkouší, a kdo nejvíc křičí, tomu ustoupí, že touto selekcí vyvolává napětí a nemístný „konkurenční boj“ mezi jednotlivými příspěvkovými
organizacemi… Ne, já vím, že je to naprostá fantasmagorie, takhle hloupě se přece v Brně s čísly nezachází.
