Ferdinand Peroutka jr.

Pohlížet na nového papeže Františka optikou jeho předchůdců patrně nelze. Přikládání jednoduchých šablon se osobnost Jorge Maria Bergoglia vzpírá tak silně, že si nikdo netroufne prognózovat, kam jeho pontifikát směřuje. Udivil svět bezprostředně po svém zvolení 13. března a překvapuje každým činem či vystoupením. Jedno je jisté: od většiny dřívějších papežů se odlišuje obzvláštní prostotou a takřka exaltovaným sociálním cítěním.

Není divu, že dominantní poloha Pražského hradu svádí jeho privilegované obyvatele k povznesenému nazírání na obyčejné smrtelníky. Úměrně vysokosti sídla českých králů nad městy pražskými se tu líhnou velké, ale i velikášské koncepce vládní moci. Jedny působí ušlechtilou důstojností, jiné až bizarní ambiciózností či směšností. Pěstuje se zde i šaškovská tradice, jež očividnou státnickou hloupost obrací v intelektuální žert neboli bonmot. Šašci jsou obvykle profesionálové, někdy jsou však jimi sami vládci. Jejich humor bývá iracionální, černý a jadrný, aby si také podhradí přišlo na své.

Český prezident má podle ústavy dva pokusy o jmenování premiéra. V tom prvním dal najevo, že na mínění Poslanecké sněmovny (jíž je vláda podle ústavy odpovědná) příliš nedá. Jinak by nejmenoval kabinet, který neměl podporu ani jedné parlamentní strany. O podporu vlády Jiřího Rusnoka se prezident Miloš Zeman začíná zajímat, až když do hlasování o důvěře chybí už jen dva týdny. Supluje dokonce premiéra Rusnoka a se šéfy poslaneckých klubů jedná sám, čímž doznává, že vláda je opravdu „jeho“. Překvapivé není ani to, že o důvěře začíná jednat s tak důvěryhodným subjektem, jako jsou Věci veřejné, jež se nedůvěrou samy k sobě rozpadly už loni v dubnu. Prezident nás zkrátka zvyká na nové ústavní zvyklosti - samozřejmě nikoli na ty, jimž říká „idiotské“.

Jsou místa, kde se cítíme bídně, odkud bychom nejraději prchli, a jsou místa, která mají své kouzlo, kam se rádi vracíme. Minulou sobotu jsme se po roce vrátili do malé východočeské vsi Chotěborky a znovu se cítili jako doma. Chotěborky se nacházejí v trojúhelníku mezi Hořicemi, Jaroměří a Dvorem Králové, mají sotva deset čísel popisných, náves s lipami, kostel, hřbitov a faru. Tu hned vedle rodného domu skladatele Františka Xavera Duška, přítele a pražského hostitele Mozartova. Snad na tom má zásluhu i genius loci Duškova rodiště, že se v létě vpodvečer v Chotěborkách koncertuje -  letos už devatenáctý rok!

Netěšte se turisté, že od příštího pondělí konečně půjdete Luzenským údolím a budete obdivovat 68 let zapovězené výhledy na šumavské hřebeny. Otevření luzenské cesty k hraničnímu přechodu do Bavorska přes Modrý sloup mělo být výjimečnou událostí v celé existenci Národního parku Šumava. Ale jak už to v poslední době bývá, radost milovníkům Šumavy pokazili ekoaktivisté. Vedle kůrovce tentokrát do hry o Šumavu nasadili tetřeva hlušce. Žalobu na správu parku podala letitá odpůrkyně otevření luzenské cesty Dagmar Kjučuková z Okrašlovacího spolku Zdíkovska spolu s ornitology. Českobudějovický soud rozhodl, že Správa NP Šumava a ministerstvo životního prostředí „postupovaly nezákonně“, když souhlasily s otevřením cesty z Modravy na Modrý sloup.

Ke všem důmyslným způsobům, jak sprovodit ze světa nebohé bližní, přibyl v ČR jeden obzvláště lidumilný: chemická smrt. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), jehož posláním je zajišťovat „dostupnost pouze účinných, bezpečných a farmaceuticky jakostních humánních léčiv“ na konci června informoval o registraci „léčivých přípravků“ s účinnými látkami mifepriston a misoprostol. Ty jsou určeny k zahubení klíčícího lidského života v těle matky a distribuovat se mají pod obchodními názvy Mispregnol, Mifegyne, Medabon či RU-486. K jejich vydání stačí recept od lékaře lůžkového zařízení, kam žena bude muset třikrát; peripetie a účinky prostředku RU-486 (viz blog).

Mohli jsme mít historicky první českou premiérku, ale nemáme. Místo toho nám pan prezident Miloš Zeman naservíroval třetí úřednickou vládu. Zatímco Tošovského a Fischerova vláda vznikly po dohodě politických stran, neboť měly šanci získat důvěru poslanců, šéfa „odbornické“ vlády Jiřího Rusnoka jmenoval prezident pouze na základě vlastní libovůle. Autoritativní prezident zřetelně inklinuje k přeměně parlamentního systému na (polo)prezidentský, na což se domnívá mít mandát z přímé volby. Patrně se také domnívá, že jmenováním svého poradce a neochvějného spojence šéfem kabinetu vytřel zrak politickým oponentům. A odpůrců nemá málo, to víme už od lednové volby, kdy si téměř šest milionů občanů (více než dvě třetiny oprávněných voličů) Zemana za prezidenta nepřálo.

Opět musím vzdát hold vynálezcům onoho důmyslného způsobu cestování po Jadranu, totiž kombinace plavby mezi ostrovy a ostrovní cykloturistiky. I proto nemohu souhlasit s názorem Bedřicha Ludvíka, že kolo je „největší objev a zároveň omyl lidstva“ (Kolo sální omyl). Vždyť kolo rozpohybovalo člověka, dalo mu jakási pozemská křídla; kam bychom se bez něj hrabali? Kolo na zemi, loď na vodě či letadlo ve vzduchu, to nepochybně jsou (každý ve svém živlu) neméně geniální výtvory, jako panem Ludvíkem výlučně opěvované „obyčejné nohy“. Nemluvím ovšem o hypertrofických miliardách kol automobilů znešvařujících naši planetu, nýbrž jen a jen o prostém cestovním kole šlapacím, čili bicyklu.

Povodně v Praze už nejsou, co bývaly. Od postavení přehrad dolní Vltava prakticky nezamrzá a jarní záplavy s ledovými bariérami u každého mostu jsou minulostí. Takřka vymizely také prosincové „vánoční“ povodně, spojené s náhlou oblevou, které sice byly četné, ale nedosahovaly ničivosti jarních. Mírnější jsou i „medardovské“ záplavy po delších deštích. Letošní povodeň sice trochu spadá do „medardovského“ období, je ale spíše následkem deštivého jara a globálních klimatických změn. Mezi nejničivější vrtochy přírody v Česku patří „stoleté“ letní povodně (1890, 2002), působené postupem tlakové níže, frontální vlny ze severu Itálie, či vlhkého vzduchu z teplejších částí východní Evropy.

Pondělní rozhodnutí Ústavního soudu, jímž jedenáct soudců z patnácti odmítlo stížnost senátorů Věcí veřejných proti zákonu o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, definitivně potvrdilo, že Česko zůstává právním státem. Ani v novém složení, od něhož si opoziční senátoři slibovali zrušení církevních restitucí, se Ústavní soud svému poslání ochrany ústavnosti nezpronevěřil. Naopak dal zřetelně najevo, že na politickou objednávku pracovat nemíní. To ovšem odpůrci zákona, líčící vyrovnání s církvemi jako útok na základy státu, nemohli jen tak nechat.

Jako kluk jsem se od Vánoc těšil na dvě věci: až na jaře vyrazím poprvé na kole a až o prázdninách pojedeme na Šumavu. Dobrodružná už byla cesta parním rychlíkem do Strakonic a lokálkou přes Vimperk na zastávku v boubínských hvozdech. Odtamtud do Horní Vltavice nám těžké kufry snesl ochotný pan Hrdlička, v jehož hostinci jsme pak bydleli skoro měsíc. Nezapomenutelné byly průzkumnické výpravy do opuštěných sudeťáckých chalup a lesů plných hřibů, kozáků a křemenáčů, ale také prosluněné dny u Vltavy, k níž jsme s tatínkem nosili dřevěného „maňáska“ – moje první plavidlo. Rokem 1953 to všechno skončilo – dovolenou nám spolkla měnová reforma.

Tříletá série protestů, demonstrací a násilných střetů v arabských zemích, mediálně známá jako Arabské jaro, má svůj zatímní vrchol v extrémně krvavém syrském konfliktu. Za oběť občanské války mezi syrským diktátorem Bašárem Asadem a jeho protivníky padlo už přes 80 tisíc lidí. Konec zabíjení je ale pořád v nedohlednu, výsledky dvouletých ozbrojených střetů jsou nejednoznačné. Obě strany se obviňují z masakrů civilistů a z použití zakázaných zbraní včetně chemických. Nic však není věrohodně prokázáno, poněvadž vládní i protivládní síly střídavě odmítají přítomnost zahraničních pozorovatelů.

Což o to, zámky se v každé době prodávaly a kupovaly, pokud se právě nekonfiskovaly nebo neznárodňovaly. V krizi dokonce lze prodat státní zámek i pod cenou. Bývalý vládní zámek Koloděje, byl před třemi lety prodán za 233 milionů korun. Získala ho od restituenta společnost Pura Vida, která má akcie na majitele a za níž podle Hospodářských novin stojí miliardář Tomáš Chrenek. Nyní hrozí, že ministerstvo zahraničních věcí prodá státní zámek Štiřín „v rámci úspor“ sotva za třetinu skutečné ceny (odhadované až na tři miliardy korun). V cestě tak nevýhodné transakci stál až dosud ředitel příspěvkové organizace Zámek Štiřín Václav Hrubý. V pondělí byl ministrem zahraničí odvolán.

„Jó, strážníci za první republiky, to byli takoví dobráčtí fotři. Člověk k nim měl důvěru, a když potřeboval, vždycky mu pomohli,“ říkala moje tetička za komunismu. Z Veřejné bezpečnosti za komunistického režimu naopak šel strach. Nejen z uniformovaných „mlátiček“ nasazovaných proti pokojným manifestacím, ale i z civilních „bouchačů“, napadajících nekonformní občany podle vlastního uvážení. Sám jsem se s jedním takovým těsně před sametovou revolucí setkal. Napadl mě pěstmi na pražském Jižním Městě, když jsem sbíral podpisy na protipotratovou petici. Byl to důstojník VB v civilu a před kontrolními orgány se později vymlouval, že byl nervózní ze studia na zvýšení policejní kvalifikace. Jeho omluvu jsem tenkrát přijal a na potrestání netrval.

Po šestileté výstavbě jsou práce na moderním silničním a tramvajovém mostě mezi pražskými Holešovicemi a Trojou ve finiši. Před měsícem byly uvolněny provizorní hydraulické podpěry v řečišti Vltavy a čtvrtkilometrová mostní konstrukce už stojí jen na holešovické opěře a trojském pilíři. V samonosné pozici drží konstrukci pouze systém nerezových táhel spojujících mostovku s ocelovými obloukovými nosníky. Než proběhnou zátěžové zkoušky, budou k mostu připojeny lávky pro pěší a cyklisty a nainstalováno veřejné osvětlení. V listopadu mají na most poprvé vyjet tramvaje a v květnu příštího ruku (zároveň se zprovozněním tunelového komplexu Blanka) i automobily.

Spojeným silám komunistické a postkomunistické levice se podařil husarský kousek. Jimi proklínaný, obtížně budovaný a konečně fungující ÚSTR je v troskách. Strůjci pádu ústavu odkrývajícího totalitní minulost se ovšem přepočítali. Nezůstalo u odstranění úspěšného ředitele, kompletně se rozpadla vědecká rada ústavu a potápějící se loď opouštějí i další renomovaní odborníci. Odboráři a zaměstnanci hrozí protestní stávkou. Z narežírovaného komorního puče proti řediteli, jenž ÚSTR provedl nejtěžším obdobím, se stala mediálně ostře sledovaná kauza, odhalující kontinuitu komunistických metod.

Na dlouhé zimy měli naši předci osvědčený recept: pěkně si v březnu zalézt za kamna a ještě ani v dubnu nijak zvlášť nevylézat. Oblíbenými kratochvílemi v zimní nepohodě bývaly domácí koncerty, recitace a ochotnické divadlo pro domácí i zvané. Podobně na letošní nekonečnou zimu vyzráli v Přelouči, kde manželé Ivana a Lumír Kyselovi minulou sobotu uspořádali vernisáž výstavy fotografií Bohumila Čejky (nar. 1943) spojenou s koncertem zaměřeným na klasické a moderní tango. Nejméně rovnocenným partnerem tohoto kulturního počinu byla půvabná architektura Divišovy vily, v jejíchž salónech nás hostitelé přijali.

Šumavu ještě pokrývá půlmetrový sněhový příkrov, ale ovzduší kolem tamějšího národního parku už zase rozpalují emoce. Tentokrát nejde o kácení kůrovcem napadených smrků, ale o budoucí rozlohu první zóny parku. Ta má podle ministerského návrhu zákona o NP Šumava činit 26,53 % rozlohy území, přičemž dalších téměř devět procent plochy se do režimu nejpřísnější ochrany bude začleňovat postupně. Našim ekologickým aktivistům se to ale zdá málo a argumentují dopisem, který jejich zahraniční kolegové zaslali ministru životního prostředí Tomáši Chalupovi. Dopis je podle mluvčího Hnutí Duha Jaromíra Bláhy „zatím nejostřeji formulovaným“ zahraničním apelem, aby návrhy nových předpisů „nezpůsobily zničení vzácné šumavské přírody“.

Kdo se bláhově domníval, že turbulence v Ústavu pro studium totalitních režimů skončily s nástupem ředitele Daniela Hermana v r. 2010, ten se dnes nestačí divit. Ústav i pod něj spadající Archiv bezpečnostních složek (ABS) sice nikdy nebyly v lepší kondici než nyní, nováčci v Radě ÚSTR ovšem na nich nenechávají nit suchou. Levicovými senátory do rady nedávno prosazený politolog a komentátor Práva Lukáš Jelínek v úterý potvrdil, co se už čtrnáct dní šeptá, že ředitel Herman bude „s největší pravděpodobností“ odvolán. S prvním návrhem odvolat Hermana přitom nepřišel nikdo jiný než čerstvý levicový radní – syn disidenta Petra Uhla, sociolog Michal Uhl. A další disidentka (někdejší členka levicového Hnutí revoluční mládeže) nová předsedkyně Rady Petruška Šustrová rovněž s odvoláním Hermana počítá.

Tuto sobotu projde centrem Prahy již třináctý ročník Pochodu pro život. Vytrvalost, s jakou Hnutí Pro život ČR tuto akci na ochranu života nenarozených každoročně organizuje, se může zdát oním příslovečným hlasem volajícího na poušti. Krutou potratovou legislativu z dob komunistických pořádků se skutečně stále nedaří zlidštit. Ale pozor: za 13 let pořádání pražského Pochodu pro život počet umělých potratů v ČR klesl z 38 tisíc na zhruba 24 tisíc, tedy o 14 tisíc. Komu (čemu) připsat těchto čtrnáct tisíc (zachráněných?) lidských životů? Určitou roli samozřejmě hraje rozšíření antikoncepce, ale nejcennější ovoce nepochybně přináší mnohostranná činnost HPŽ ČR ve prospěch ochrany života.

Minulý měsíc v Česku už po sedmé proběhl Národní týden manželství. Tato mezinárodní akce na podporu manželství vznikla v r. 1997 v Británii a rozšířila se zatím do 19 zemí. Koná se v týdnu sv. Valentýna a jejím letošním mottem bylo „Manželství je umění“. Přestože se do ní zapojila řada měst a institucí, pořádajících desítky výstav, přednášek, plesů, koncertů a happeningů, proběhla bez většího zájmu médií. Je to škoda, protože podle studií z celého světa je manželský svazek stále nejúspěšnější formou trvalého soužití muže a ženy. Manželské páry jsou šťastnější, zdravější, žijí déle, jsou pracovitější a více vydělávají než nesezdané páry. Manželský slib poskytuje i podstatně větší záruku dětem, že při kterékoli více či méně malicherné příležitosti nezůstanou bez jednoho rodiče.

Módní sousloví politická korektnost v praxi stále častěji působí rozpaky. Samo spojení politiky s korektností je poněkud nesourodý oříšek. Politika podle britského lorda Butlera znamená umění možného, což ovšem podle jeho krajana Isaaca D´Israeliho zahrnuje i umění vládnout pomocí klamu. Přitom platí, že politika umožňuje vládnutí prostřednictvím usmiřování rozdílných zájmů. Každé pojetí politiky by však mělo být zdvořilé (britské adjektivum polite značí zdvořilost). Naproti tomu korektnost je vymezena nedvojznačně jako poctivost, správnost a přesnost jak v myšlení, tak ve vyjadřování. Má být v souladu se skutečností, otevřená, upřímná a pravdivá. Korektnost by měla být vrcholem lidské komunikace.

Řeč je o řečech majících zmařit návrat ukradeného církevního majetku. Jde o další kolo bolševického procesu olupování a ohlupování, započatého „únorovým vítězstvím“ KSČ před 65 lety. Tehdy hrála prim komunistická strana řízená Moskvou, dnes je to sociální demokracie. Symbolicky to vystihli účastníci demonstrace 25. února, kteří se s hesly „Komunismus zabíjí! a Socani styďte se!“ letos vydali na pochod ze Staroměstského náměstí přímo k sídlu ČSSD.

Politická aféra s tak zvanou Omladinou, k níž došlo v Rakousko-Uherské monarchii před 120 lety, vyvrcholila 21. února 1894 vynesením konečných rozsudků nad 76 mladými obviněnými. Nešlo o žádnou historicky převratnou událost, nicméně ji najdeme skoro v každé české čítance. Ilustrovala permanentní politickou krizi  habsburské monarchie, která ač technicky, průmyslově a ekonomicky rostla, prodělávala těžko zvládnutelnou periodu národnostních různic. Vedle Maďarů byly v ostré opozici proti císařské Vídni zvláště Češi, jimž v souboji s německy mluvícím obyvatelstvem docházela trpělivost. Čeští nacionalisté napadali své soupeře převážně verbálně, odmítali např. komunikaci v němčině a nečeské zboží. Rostl však i počet akcí narušujících veřejný pořádek, docházelo k tzv. pobuřování, pouličním nepokojům a násilnostem.