Ke všem důmyslným způsobům, jak sprovodit ze světa nebohé bližní, přibyl v ČR jeden obzvláště lidumilný: chemická smrt. Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL), jehož posláním je zajišťovat „dostupnost pouze účinných, bezpečných a farmaceuticky jakostních humánních léčiv“ na konci června informoval o registraci „léčivých přípravků“ s účinnými látkami mifepriston a misoprostol. Ty jsou určeny k zahubení klíčícího lidského života v těle matky a distribuovat se mají pod obchodními názvy Mispregnol, Mifegyne, Medabon či RU-486. K jejich vydání stačí recept od lékaře lůžkového zařízení, kam žena bude muset třikrát; peripetie a účinky prostředku RU-486 (viz blog).
Schválením RU-486 Česká republika podle SÚKL ukončila „národní fázi“ registrace léčivých (!) přípravků, jíž předcházela „evropská fáze“, zaměřená na „splnění základních legislativních požadavků na jakost, účinnost a bezpečnost“. Evropskou fází se patrně rozumí především nevybíravý tlak Evropské unie na popření principu ochrany lidského života od početí po přirozenou smrt a jeho nahrazení pseudoprávem na zabití nežádoucího dítěte. Kdyby byl vynalezen způsob zabití dítěte v děloze matky nějakými novými paprsky, EU by zřejmě přispěchala, aby osvědčila bezpečnost takové pokrokové metody. Pochopitelně nikoli bezpečnost zabíjeného, nýbrž zabíjejícího, neboli bezpečnost zabití. Neboť „jakostně, účinně a bezpečně“ si samozřejmě přeje být zabito každé mimino, jež je v nebezpečí, že by přišlo na svět nevčas či nevhod. Ostatně bezpečné zabití nežádoucích – a to dětí a dospělých – bylo i smyslem nasazení prvního smrtícího chemického přípravku známého jako Cyklon B v nacistických koncentračních táborech.
Pěkným příkladem potratového jazykového novátorství (jako vystřiženého z totalitních dob), je usurpování výrazů „lék“, „léčivo“ nebo „léčivý přípravek“ pro evidentní smrtící jedy. Tento podvod připomíná komunistickou a dodnes neodstraněnou lež v názvu potratového zákona; přestože potrat znamená definitivní ukončení lidského života, zákon toto zabití stále eufemisticky nazývá „přerušením těhotenství“. Rovněž předložení žádosti o registraci smrtící tablety českému ústavu pro kontrolu léčiv francouzskou farmaceutickou firmou Exelgyn svědčí o naprostém zmatení jazyků. A co říci o vedení SÚKL, které takovou žádost přijalo, zkoumalo, a dokonce schválilo? Co se v tomto ústavu stalo od dvojího odmítnutí stejného přípravku v letech1993 a 2005? Změnila se odbornost vedení, názor na lidský život, vstřícnost ke korupci nebo odolnost před vydíráním? Ale není v tom namočen jen SÚKL, protože vše se dělo pod patronací jeho zřizovatele a nadřízeného orgánu, jímž je ministerstvo zdravotnictví. Jestliže obě tyto donedávna ctihodné instituce připustily schválení registrace smrtonosného jedu coby „léčivého přípravku“, pak je to nejen jejich totální selhání, ale především popření smyslu vlastní existence, jímž je péče o zdraví celé populace – a ve smyslu ústavy i ochrana lidského života před narozením.
Nejpřekvapivější je, že v čele SÚKL, který se k registraci smrtícího přípravku propůjčil, stojí lékař a katolík Pavel Březovský a v čele ministerstva, které tomuto kroku sekundovalo, lékař Leoš Heger, člen TOP 09 – strany hlásící se ke křesťanství. Přitom podle papeže Jana Pavla II. úmyslné usmrcení nenarozeného dítěte v lůně matky vždy bylo, je a bude úkladnou vraždou – „ohavným zločinem“. Proti registraci RU-486 se postavila také Česká biskupská konference a synodní rada Českobratrské církve evangelické. „Jsme přesvědčeni, že je třeba rodinu podporovat, nikoli přispívat k její destrukci rozšiřováním možných způsobů umělých potratů. Žádáme, aby bylo od legalizace farmakologického potratu upuštěno,“ napsali v únoru 2013 čeští a moravští biskupové.
Asi by nepřekvapilo, kdyby za těchto okolností ředitel SÚKL ze své funkce odstoupil. Ale jaký může být jeho motiv, když nerespektoval ani petici více než 70 tisíc občanů, kteří jej žádali o zastavení registrace RU-486, ani odsouzení všech druhů umělých potratů nejvyššími představiteli církví? Zdá se, že pan Březovský dává přednost kariéře před věrností učení církve i před morálním imperativem Hippokratovy lékařské přísahy – „žádné ženě nepodám prostředek k vyhnání plodu.“ Když byl Pavel Březovský v lednu 2013 opakovaně žádán o vyjádření svého osobního stanoviska k registraci RU-486, ani se neobtěžoval odpovědět.
Stanoviska lékařů k chemickému potratu se velmi různí. „Jestliže už jednou máme uzákoněný potrat, tak pilulka není nic jiného než jeho alternativa trochu šetrnější pro tělo ženy,“ míní např. olomoucký gynekolog Jaroslav Imrych. Na možné komplikace nicméně upozorňuje gynekoložka Ludmila Lázničková: „Podle zkušeností ze zemí, kde se tato pilulka už používá, často i po jejím užití se musí provést ještě dokončení potratu pomocí zákroku v narkóze. Navíc po aplikaci přípravku se může vyskytnout velice silné krvácení, které se často řeší opět zákrokem v narkóze. Použití přípravku tedy nejen že není šetrnější vůči ženě, ale jeho aplikace je spojena s celou škálou dalších rizik.“
Rozšíření sortimentu nástrojů k usmrcení dítěte před narozením o pilulku RU-486 těžko může přinést úlevu ženám, jež si během třídenního chemického potratu prožijí apokalypsu svého dítěte spolu s ním. Radovat se může jen firma, kšeftující se smrtí nechtěných dětí, a potom snad potratoví gynekologové, kteří se zbaví zodpovědnosti za krvavý zákrok a přenesou na ženu celou váhu enormně tristního zážitku zmaření počatého života. Ostatně o absurditě, v níž musíme žít, nejlépe svědčí náš zmrzačený právní řád, který zrušil trest smrti i pro bestiální vrahy, ale ve smrti těch nejnevinnějších se ještě zdokonaluje.
