Prales v Amazonii má celou řadu zajímavých vlastností, jimiž stále ještě překvapuje vědce. Jednou z nich jsou i deště, které se chovají jinak, než by vědci očekávali.
Jednou z těch nejpozoruhodnějších anomálií v Amazonii je příchod deště: prší zde totiž 2–3 měsíce předtím, než sem sezonní větry přivanou vlhkost z oceánu. Vědci nyní konečně po desítkách let výzkumů popsali, kde se tato vlhkost vezme – pochází ze samotných stromů.
Ukázal to výzkum amerických ekologů a expertů na lesní ekosystémy.
Už starší výzkumy naznačovaly, že vlhkost se akumuluje nad Amazonií dříve, než se čekalo, ale teprve nyní máme důkaz, jak a kde tato vlhkost vzniká. „Až doposud jsme všude viděli vodní páru, ale netušili jsme, odkud se bere,“ uvedla Rong Fuová, klimatoložka z University of California, která se na tomto výzkumu podílela.
Listy jako továrna na vodu
Satelitní data jí naznačovala, že se zvyšování vlhkosti v ovzduší kryje s dobou, kdy se prales začíná zelenat, tedy kdy přibývá čerstvých zelených listů. Vědci se tedy domnívali, že by mohlo jít o vlhkost, která se uvolňuje z listů v průběhu fotosyntézy. Tomuto procesu se říká transpirace – rostliny během něj uvolňují vodní páru z malých pórů na spodní straně listů.
Rong Fuová se domnívala, že této vlhkosti je tolik, že to stačí k tomu, aby se vytvořila oblaka nad Amazonií. Chyběla jí ale data, jimiž by tyto domněnky prokázala.
A tak si vyžádala spolupráci NASA, konkrétně jejího satelitu Aura – což je družice zaměřená na studium chemických vlastností zemské atmosféry. Vlhkost, která se uvolňuje z oceánu, je totiž lehčí než voda, která se vypařuje do atmosféry z rostlin. Voda vypařující se z oceánu neobsahuje deuterium, těžký izotop vodíku, jenž zůstává v moři.
Důkaz ze satelitu
Satelit Aura potvrdil, že vlhkost, která se nad pralesem shromažďuje, je na deuterium velmi bohatá – jeho koncentrace je příliš vysoká na to, aby se dal její vznik vysvětlit jako původem z oceánu. „Objem deuteria byl nejvyšší na konci doby sucha, kdy se stromy začínají zelenat, tedy v době, kdy je proces fotosyntézy zdaleka nejsilnější,“ potvrdila původní domněnky fakty Fuová.
Tato dešťová oblaka, která vytvářejí samy stromy, by mohla mít další dominový efekt na celý systém počasí v této oblasti. Tím, že oblaka uvolňují déšť, ohřívají atmosféru, díky čemuž stoupá teplota a to zase urychluje cirkulaci vzduchu. Fuová a její kolegové se domnívají, že tato cirkulace je natolik silná, že má vliv na větry a díky ní se do oblasti Amazonie dostává více vlhkosti pocházející z oceánu. Uvádějí to ve studii v odborném časopise the Proceedings of the National Academy of Sciences.
Podle ekologa Scotta Salesky, který se na studii nepodílel, to naznačuje, že samotné stromy výrazně přispívají k tomu, aby se spustila dešťová sezona. Deuterium je v tomto případě tím důkazem, který ručí za správnost teorie. Rong Fuová by ráda tento proces nyní studovala i v jiných oblastech planety – nejprve v Kongu. Chce zjistit, zda je tento efekt typický jen pro Amazonii, anebo funguje na více místech planety.
