Šestá vláda Benjamina Netanjahua je považována za nejpravicovější v historii Izraele. Svými kroky vyvolává obavy u demokraticky smýšlejících Izraelců, ale i strach z eskalace násilí v konfliktu s Palestinci, jejichž frustrace již nějakou dobu narůstá. Spekuluje se dokonce o možnosti propuknutí třetí palestinské intifády, neboli povstání. Netanjahuova vláda navíc nemá strategii, jak situaci uklidnit, spoléhá se spíše na sílu a represe. To podle Reuters staví do nepříjemné pozice jeho arabské spojence, kteří jsou nuceni partnerství vyvažovat jistou podporou palestinských aspirací.
Netanjahuova strategie železné pěsti. Frustrace Palestinců narůstá, Izraelci se bojí o demokracii
Poprvé v historii Izraele obsadily klíčové posty kabinetu krajně pravicové a ultranacionalistické osobnosti, jako je například osadník Itamar Ben Gvir či Becalel Smotrič. „Obsadili ministerské posty poté, co vedli kampaň za anexi Západního břehu Jordánu a agresivní upevnění vojenské kontroly nad Palestinci,“ upozornil server The Guardian.
Netanjahuova vláda, která přislíbila tvrdší postoj, své sliby již začala plnit – prvním čtením prošel návrh zákona, který zbavuje izraelského občanství a práva pobytu odsouzené teroristy, kteří za své činy dostávají odměny palestinské samosprávy.
Kabinet také kývl na sankce namířené proti palestinské samosprávě za to, že podniká kroky s cílem poškodit Izrael a stěžuje si na něj u Mezinárodního trestního soudu, jak připomněla pro Český rozhlas komentátorka Gita Zbavitelová.
Kritika reformy soudnictví
Nový izraelský kabinet také připravuje reformu soudnictví, kvůli které se do ulic Tel Avivu, Jeruzaléma či Haify vydaly tisíce lidí, včetně členů parlamentu (neboli Knesetu), podle kterých ohrozí nezávislé soudnictví.
Odpůrci reformy, mezi nimiž jsou i zástupci izraelské justice i přední ekonomové, také tvrdí, že v případě schválení návrhu by došlo k narušení systému brzd a protivah v zemi a ohrozilo by to demokratické principy.
Reforma má zpřísnit politickou kontrolu nad jmenováním soudců a umožnit Knesetu jednoduše zvrátit rozhodnutí Nejvyššího soudu. A to tak, že 120členný parlament by měl nově pravomoc přehlasovat jeho rozhodnutí prostou většinou 61 hlasů.
Podle ředitelky Herzlova centra izraelských studií na Univerzitě Karlově Ireny Kalhousové reforma může ohrozit principy rovnováhy sil. „Izraelský Kneset se stane naprosto dominantní institucí. Tím, že bude stačit prostá většina pro přehlasování jakéhokoliv rozhodnutí soudu, to bude naprosto nekontrolovaná vláda většiny. To nabourává princip liberální demokracie,“ upozornila pro web ČT24.
Demokracii to posílí, reaguje Netanjahu
Pokud by návrh prošel, pro Netanjahuův kabinet by například nepředstavovalo problém legalizovat osady na palestinských územích či schválit vznik nových osad na půdě, kterou vlastní Palestinci, čemuž Nejvyšší soud v minulosti bránil. Dle kritiků jsou změny ve fungování Nejvyššího soudu také výhodné pro samotného Netanjahua, který čelí obžalobě z korupce.
To, co tím vláda dle Kalhousové sleduje, je omezení možností soudu zasahovat do její politiky. To se může týkat jak osad na Západním břehu, tak i toho, jak vláda přistupuje k menšinám v Izraeli. Ať už k Arabům, nebo například k LGBT menšině, podotkla Kalhousová.
Netanjahu se ale kritice brání. Podle něj reforma demokracii naopak posílí. „Až reforma soudnictví projde, (…) každý uvidí, že právní stát je nedotčen a dokonce posílen, že demokracie zůstává nedotčena a dokonce posílena, stejně tak naše svobodná ekonomika zůstává nedotčena a dokonce posílena,“ reagoval premiér.
Koalice si přepracování justičního systému stanovila jako vysokou prioritu a doufá, že zákon schválí do začátku dubna.
Násilí mezi Izraelci a Palestinci
Co se týče násilí mezi Izraelci a Palestinci, situace se začala zhoršovat zhruba od jara minulého roku, tedy ještě předtím, než Netanjahu usedl do premiérského křesla. Loni bylo na Západním břehu Jordánu při střetech nejvíce mrtvých od konce druhé intifády (palestinského povstání v letech 2000 až 2005).
Podle databáze agentury AFP si izraelsko-palestinský konflikt v roce 2022 vyžádal na Západním břehu Jordánu, v Jeruzalémě a Izraeli 186 obětí, z toho jednatřicet Izraelců.
Násilí Izraelce a Palestince provází i v posledních dnech. Izraelská armáda při razii v Džanínu na Západním břehu Jordánu zastřelila 26. ledna deset lidí, většinou ozbrojenců, ale také dva civilisty. Útok vyvolal reakci na palestinské straně, včetně raketových úderů.
V pátek 27. ledna jednadvacetiletý Palestinec ve východním Jeruzalémě v budově, která se využívá jako synagoga, zastřelil sedm lidí. Podle webu The Times of Israel se jednalo o nejtragičtější podobný útok od roku 2011. Následující den třináctiletý Palestinec ve východním Jeruzalémě postřelil dva Izraelce.
Studio ČT24: Zpravodaj ČT David Borek k izraelsko-palestinskému napětí, 2. 2. 2023 (zdroj: ČT24)
V neděli 29. ledna ostraha osady u města Nábulus zastřelila ozbrojeného osmnáctiletého Palestince, který se chtěl dostat do areálu. V Jeruzalémě a na Západním břehu Jordánu byly také hlášeny další násilné incidenty, jako třeba rvačky mezi Palestinci a osadníky.
Ve čtvrtek 2. února Izrael opět podnikl letecké údery na Pásmo Gazy, jen několik hodin poté, co jeho armáda zachytila raketu vypálenou z této oblasti. Cílem útoků byla dle izraelské armády místa, kde se vyrábí rakety a další zbraně používané ozbrojenci z hnutí Hamás.
Ozbrojené křídlo levicové Demokratické fronty po osvobození Palestiny sdělilo, že rakety vypálilo jako reakci na izraelské nálety a „systematickou agresi“ vůči palestinským vězňům v izraelských věznicích.
„Eskalace mezi Hamásem nebo mezi skupinami v Gaze a Izraelem je stabilní. Byť to může znít paradoxně, probíhá to podle standardizovaných pravidel. (…) Pokud Palestinci vystřelí z Gazy rakety, (…) tak reaguje. Reakce Izraele byla jasná, explicitní, ale nebyla masivní,“ sdělil ve čtvrtek blízkovýchodní zpravodaj České televize David Borek s tím, že pokud však další raketový útok ze strany Palestiny bude silnější, Izrael rovněž zesílí svou reakci.
Strategie železné pěsti
Problémem je, že současná izraelská vláda nemá připravenou žádnou chytrou strategii, jak situaci zklidnit, podotkla Kalhousová. „Spíše to bude řešit větší silou, což samozřejmě zase vyvolá reakci,“ soudí.
„Také je potřeba říci, že kromě toho, jaké příkazy bude mít izraelská armáda při zásazích proti dalším případným nepokojům, existuje zde také násilí ze strany židovských osadníků proti Palestincům. Tím, že nyní mají ve vládě své zástupce, kteří jim naprosto nepokrytě fandí, si myslím, že přileje více oleje do ohně,“ upozornila Kalhousová.
Netanjahu tak po útoku v Jeruzalémě oznámil plány své vlády na „posílení židovských osad“ na Západním břehu Jordánu. Jak toho chce kabinet docílit, zatím není jasné, žádné další podrobnosti neuvedl. V izraelských médiích se hovoří i o dalších možných opatřeních, která se kabinet pokusí prosadit, mezi nimi je například zrušení sociálních dávek pro rodiny útočníků, o čemž mluvil i samotný Netanjahu.
„Přestože netoužíme po eskalaci, jsme připraveni na jakoukoliv situaci. Naší odpovědí na terorismus jsou železná pěst a silná, rychlá, přesná reakce,“ prohlásil předseda vlády.
Předseda palestinské samosprávy Mahmúd Abbás z eskalace obvinil Izrael a vyzval k zastavení „jednostranných izraelských akcí, které porušují podepsané dohody a mezinárodní právo“. Zopakoval také dlouhodobý požadavek Palestinců, aby Izrael ukončil okupaci palestinských území.
To vše se navíc děje za situace, kdy veřejná podpora dvoustátního řešení dosáhla historického minima. Podle průzkumů zveřejněného v polovině ledna Palestinským centrem pro politiku a výzkum 33 procent Palestinců a 34 procent Izraelců říká, že toto řešení podporují. Je to mnohem méně než v roce 2020. Dvě třetiny Palestinců a 53 procent Izraelců pak s dvoustátním řešením nesouhlasí.
Ben Gvir na Chrámové hoře
Ministr národní bezpečnosti Ben Gvir, který usiluje o další rozšíření židovských osad na Západním břehu Jordánu, po páteční střelbě poblíž synagogy zase přislíbil Izraelcům usnadnění získání zbrojních průkazů. Uvedl také, že nařídil policii, aby zničila palestinské domy postavené bez povolení ve východním Jeruzalémě.
Ministr navíc několik dní po nástupu do úřadu rozhněval muslimy návštěvou areálu mešity Al-Aksá. Šel tam i přes Netanjahuovo naléhání, aby to nedělal. „Pokud si Hamás myslí, že mě odradí svými hrozbami, pak by měl pochopit, že časy se změnily,“ prohlásil Ben Gvir na svém Twitteru.
Chrámová hora v Jeruzalémě
Mluvčí palestinského radikálního hnutí Hamás Házim Kásim uvedl, že Ben Gvirova návštěva Chrámové hory je zločinem a „pokračováním sionistické okupační agrese“.
Ke kritikům kroku šéfa krajně pravicové strany Židovská síla se přidalo také Jordánsko, jehož diplomacie si předvolala izraelského velvyslance.
Ben Gvirovu návštěvu Chrámové hory odsoudily také Spojené arabské emiráty a Egypt, které patří k hrstce arabských států, jež Izrael uznávají. Kritika zazněla rovněž ze Saúdské Arábie a Turecka.
Jak připomněla Zbavitelová, dle dohody z roku 1967 mohou Židé na Chrámovou horu zavítat, ale nesmějí se tam modlit. Ben Gvir se sice nemodlil, nicméně Palestinci říkají, že návštěvy politiků jsou pokusem zvrátit tento status quo. Podobná návštěva v roce 2000 tehdejšího opozičního poslance Ariela Šarona vyvolala druhou palestinskou intifádu.
Horizont ČT24: Analytik Tureček k diskutované návštěvě izraelského ministra na Chrámové hoře (zdroj: ČT24)
Region na pokraji intifády?
Některá média a odborníci s ohledem na situaci spekulují o tom, že region je na pokraji třetí palestinské intifády. Například politolog Jonathan Rynhold z Bar-Ilan University v Izraeli upozorňuje, že riziko jejího propuknutí je podstatně vyšší než za minulého kabinetu. „Nebezpečí existuje. Itamar Ben Gvir ho podceňuje. Bez něj by nynější konflikt s Hamásem nebyl,“ soudí expert.
K riziku propuknutí intifády podle něj mimo jiné přispívá například právě zmíněná návštěva ministra v areálu mešity Al-Aksá, ale i špatné řízení palestinské samosprávy, která je dle něj zkorumpovaná a nedokáže lidem zajistit základní potřeby, na což upozorňuje i sloupkař a ředitel společnosti Holy Land Bond Gershon Baskin.
„Hněv vůči palestinským vládám, Hamásu v Gaze a palestinské samosprávě na Západním břehu Jordánu je jasný a soustředěný,“ uvedl ve svém článku Baskin.
Na nefunkčnost palestinské samosprávy upozorňuje i Kalhousová. „Palestinská samospráva je naprosto nelegitimní a z velké části i nefunkční instituce. To samozřejmě nepřispívá k tomu, aby situace byla klidná,“ okomentovala.
Ozbrojené skupiny i osamělí vlci
Možné další vyostření podle The Guardian také zvyšuje fakt, že na Západním břehu Jordánu koluje více nelegálních zbraní než kdy dříve. Server Al-Džazíra také upozorňuje, že se v posledním roce na Západním břehu Jordánu objevilo několik ozbrojených skupin, které údajně nejsou pod kontrolou tradičních palestinských frakcí, jako je Hamás, Fatah nebo Palestinský islámský džihád.
„Palestinská samospráva ztrácí kontrolu nad částí palestinského území, kde začínají volně působit různé ozbrojené organizace napojené na Hamás, Palestinský džihád, nebo jsou i samostatné,“ uvedla Kalhousová.
Situaci podle Reuters také komplikují takzvaní „osamělí vlci“, kteří jednají na vlastní pěst. Izrael tvrdí, že tito mladí Palestinci jsou často radikalizováni videi na sociálních sítích od skupin, jako je Hamás, i když s nimi nejsou v přímém spojení.
Palestinský analytik a politolog Ghassan Al Khatib z Birzeit University si ale myslí, že palestinský hněv je živen činy izraelských vojáků a osadníků. „Nepotřebují Hamás, nepotřebují Fatah, nepotřebují nikoho, kdo by je povzbuzoval. Jen sledují, co dělají izraelští vojáci, co dělají osadníci, a to jim stačí,“ dodal pro Reuters.
O intifádě se spekuluje již dlouho, frustrace narůstá
Analytik Khaled Elgindy z Middle East Institute soudí, že současné napětí se velmi podobá situaci v roce 2000, kdy – jak již bylo zmíněno – Šaronova návštěva Chrámové hory vyvolala palestinské protesty, které přerostly v druhou intifádu. „Jiskrou teď může být cokoliv,“ podotýká.
Politolog Marek Čejka pro Seznam Zprávy uvedl, že je pravděpodobné, že krajní pravice bude v izraelské vládě přitvrzovat. Třetí intifáda tak podle něj není vyloučená. „Ale spekulovalo se o ní v uplynulých patnácti letech mnohokrát, a přesto k ní nedošlo. Může ale dojít k rozvratu palestinské autonomie,“ okomentoval.
Také Kalhousová říká, že o třetí intifádě se spekuluje již poměrně dlouho. Těžko se tak předjímá, jestli a případně kdy třetí intifáda vypukne – a kdy to svět za intifádu označí.
„Situace je dlouhodobě nestabilní – a tím, že není žádná vize, že by mohlo dojít k mírovým jednáním, frustrace na straně Palestinců narůstá,“ uvedla s tím, že v regionu dorostla nová generace, která si druhou intifádu nepamatuje. „A to, jak strašná doba to byla. Ti můžou pak zase zvolit násilnou formu prosazování vlastních zájmů“.
Kdo bude mít pozitivní vliv
Podle serveru The Guardian již otázkou není, zda by mohla třetí intifáda nastat, ale co lze udělat pro její odvrácení. Třicátého ledna navštívil Izrael americký ministr zahraničí Antony Blinken, který po jednání s Netanjahuem vyzval obě strany konfliktu k přijetí opatření, která by vedla k nastolení klidu a zmírnění napětí.
Podle Reuters šlo o prohlášení, ve kterém nebylo znát žádný závazek Spojených států k řešení současné krize. Stejně tak The Guardian napsal, že „vágní výzvy ke klidu krizi neukončí“.
Podle Kalhousové jsou ale po nástupu nové izraelské vlády Spojené státy více viditelné. „Poslední návštěva amerického ministra zahraničí ukázala, že Američané jsou připraveni Netanjahuovi říci, co si myslí o připravovaných reformách. Blinken také nabádal k tomu, aby Izrael situaci na Západním břehu neeskaloval. Jestli někoho bude Netanjahu poslouchat, jestli z někoho má nějaký respekt, tak je to USA,“ myslí si.
Pozitivní roli by mohly podle Kalhousové sehrát také arabské země, které mají s Izraelem podepsány Abrahámovské dohody, tedy Spojené arabské emiráty a Bahrajn. „Na tom Netanjahuovi strašně záleží. Kdyby v případě vypuknutí nepokojů a nějakých radikálně ostrých zásahů ze strany Izraele tyto země pohrozily, že Abrahámovské dohody vypovědí, to je něco, u čeho by Netanjahu zpozornil,“ podotkla.
Situace dle Reuters staví tyto arabské spojence do nepříjemné pozice. „Jak Spojené arabské emiráty, tak Bahrajn takovou vládu určitě neupřednostňují, protože vědí, že to otestuje jejich vztahy s Izraelem,“ myslí si saúdskoarabský analytik Aziz Alghashian oslovený agenturou Reuters. „Pokud dojde k vyostření konfliktu, budou pod tlakem, aby nějak zareagovaly,“ dodal.
Netanjahu se dle Kalhousové každopádně dostal do složité situace, protože jeho koaliční partneři mají velký potenciál jej „vydírat“. „De facto jim zatím jde více méně na ruku. Uvidíme, jak se vyrovná s realitou a jeho instinktem spíše hráče statutu quo. On není politik, který by vyhledával konflikty, války, ale má ve vládě radikály a extremisty, se kterými se těžko vládne umírněným způsobem,“ konstatovala.