Vpád ruské armády na Ukrajinu vyvolal nevoli Západu a sankce ze strany EU, Spojených států, Británie a mnoha dalších zemí. Někteří západní spojenci ale váhají. Ačkoliv Turecko ostře odsoudilo porušení územní svrchovanosti Ukrajiny, sankce nechystá a snaží se o dobré vztahy s Moskvou. A Izrael – jeden z nejbližších amerických spojenců – zatím lavíruje i se symbolickým prohlášením, protože na ruské podpoře závisí jeho operace proti Íránu a Hizballáhu.
Turecko je členem NATO od roku 1952. Zejména v posledních letech ale Ankara utužuje vztahy s Moskvou, když například nakoupila ruský raketový systém, zatímco pro spojence v Alianci je často problémovým dítětem – například když provokuje Řecko na moři nebo zneužívá běženců pro nátlak na aliančního partnera.
Podle analytičky Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Karolíny Lahučké stojí Ankara především sama za sebou. Zatímco členství v NATO jí poskytuje institucionalizované jistoty, vzájemné vztahy s Moskvou jsou postaveny zejména na úzkých vztazích a podobném náhledu na mezinárodní politiku, který sdílejí ruský prezident Vladimir Putin a turecký protějšek Recep Tayyip Erdogan.
„Turecko v první řadě stojí za Aliancí, i proto že turecké členství v NATO dává Turecku možnost celé ty roky tvořit s Ruskem zahraniční politiku takovou, jakou s ním tvoří. Ví, že má ve všech konfliktech v regionu za sebou tuto organizaci,“ komentuje Lahučká pro ČT24.
Ankara zároveň nahlíží rusko-ukrajinskou krizi jinýma očima než zbytek Aliance, domnívá se. Jelikož s Ruskem sdílí černomořský prostor, potenciální konflikt by pocítilo mnohem rychleji a intenzivněji než zbytek NATO. Toho si jsou spojenci vědomi.
„Nečekají, že Turecko bude tím hlavním členem, na kterém bude případný konflikt mezi NATO a Ruskem stát. Role Turecka je pro NATO důležitá spíš při strategických jednáních, protože Turecko je asi jediný stát NATO, se kterým je Rusko ochotno jednat smířlivěji než s ostatními státy Západu, kde je krize hlubší na mnoha úrovních a vzájemné antipatie a nedůvěra jsou mnohem intenzivnější,“ vysvětluje roli Turecka analytička AMO.
Turecko a Rusko jsou zvyklé stát na opačných stranách
Turecko se vztahů s Moskvou a obav z konfliktu ve své blízkosti snaží využít. Erdogan se například pokoušel prosadit jako prostředník v jednáních mezi Moskvou a Kyjevem a nabídl uspořádat v Turecku setkání mezi ruskými a ukrajinskými představiteli. Ankara tak podle Lahučké balancuje mezi partnerstvím s Ruskem, členstvím v NATO, ale také vazbami na Kyjev, zejména v oblasti zbrojního průmyslu, přičemž zároveň posiluje vlastní úlohu regionální mocnosti.
Ankara a Moskva jsou do značné míry zvyklé stát v různých konfliktech proti sobě. „Pro Turecko s Ruskem tohle není až tak nová situace, kdy země stojí na opačných stranách. Stojí proti sobě v Sýrii, v Libyi, v Náhorním Karabachu, za poslední roky byly mnohokrát na pokraji velkých krizí, nicméně vždy dokázaly najít kompromisní řešení,“ podotýká pozorovatelka.
Turecko ruský vpád na Ukrajinu ostře odsoudilo. Ve středu Erdogan po telefonu přímo Putinovi řekl, že Ankara neuznává kroky Moskvy proti teritoriální jednotě Ukrajiny.
Na rozdíl od aliančních kolegů ale Turecko nesáhlo po sankcích ani takový záměr neavizovalo. To podle Lahučké zapadá do turecké zahraniční politiky – pro Ankaru jsou základními principy udržení státní suverenity a teritoriální integrity, přičemž obojí ruská invaze na východ Ukrajiny zjevně porušuje.
Ještě před vtrhnutím Ruska na východní Ukrajinu Turecko vzkázalo, že jako členská země Severoatlantická aliance udělá, co bude nezbytné, pokud by k invazi došlo.
Ukrajina bez železné kopule
V květnu 2021 se zrak světové veřejnosti upřel k Izraeli. Ve Svaté zemi se vyostřil konflikt s Palestinou a několikrát denně mohli lidé sledovat, jak obranný systém železná kopule likviduje palestinské rakety, kupříkladu nad Tel Avivem.
Nebeská podívaná zaujala i Kyjev, který oslovil Spojené státy a začal vyjednávat nákup systému Iron Dome. Washington transakci podporoval, ale potřeboval souhlas Izraele, jelikož železná kopule je společný projekt obou zemí. A Tel Aviv prodej zablokoval.
Izrael se podle všeho obává o vzájemné vztahy s Moskvou. Na Rusku je Tel Aviv závislý kvůli svým aktivitám v Sýrii, kde Rusko de facto ovládá vzdušný prostor, který Izrael potřebuje pro operace namířené proti íránským cílům či Hizballáhu. „Rusko do značné míry odvrátilo zrak a Izrael se obává, že by mohlo svůj postoj změnit,“ vysvětluje pro ČT24 seniorní výzkumný pracovník Ústavu mezinárodních vztahů Azriel Bermant.
Moskva nejenže před izraelskou aktivitou v Sýrii přivírá oči, ale s Tel Avivem některé operace i koordinuje, proto by znepřátelení Ruska mohlo mít zásadní vliv na izraelskou bezpečnost v regionu, což je pro tamní politickou reprezentaci klíčový úhel, jak současné dění nahlížet.
Izrael poskytne maximálně symbolickou podporu
Jak Bermant upozorňuje, podobně jako Turecko musí i Izrael pečlivě vyvažovat své kroky a diplomacii, protože historicky má velmi dobré a vřelé vztahy s Ukrajinou. Ty se projevily například obchodní dohodou, která vešla v platnost v loňském roce. „Izrael se snaží zůstat stranou a dát jasně najevo, že v tomto konfliktu nikomu nestraní,“ podotýká analytik.
Takové chování Izraele není novinkou, připomíná. Když OSN po ilegální ruské anexi Krymu v roce 2014 přijala odsuzující rezoluci, Izrael se hlasování o dokumentu vůbec nezúčastnil.
Pokud by Rusko podniklo plnou invazi na Ukrajinu, bude ale Tel Aviv nucen zaujmout stanovisko – i kdyby mělo jít pouze o symbolickou podporu Kyjevu, protože s čímkoliv dalším bude Izrael velmi opatrný, míní Bermant. „Izrael může v případě války hodně ztratit,“ dodává.
Po vpádu ruské armády na východ Ukrajiny zatím izraelská vláda s prohlášením váhá.
