V Bulharsku začaly parlamentní volby. Borisovův osud je nejistý, očekává se těsný souboj

Voliči v Bulharsku rozhodují o novém složení parlamentu. Průzkumy předpovídají těsný souboj současného premiéra Bojka Borisova s opozičními socialisty. I přes skandály, jež vedly loni v létě k masivním protestům, je dosavadní předseda vlády stále pro některé favoritem. V případě vítězství by se tento populista dostal k moci již počtvrté. V boji o křesla je ale i mnoho nových hráčů, kteří mohou výsledky zásadně zamíchat. 

Bojko Borisov
Zdroj: Reuters Autor: Yves Herman

Klíčovým předvolebním tématem byl v Bulharsku nepřekvapivě boj s koronavirem a s ním spojenými ekonomickými problémy. Pandemie, kritika kvůli korupci a potlačování svobody slova – to všechno byl pro stávající vládu, sestavenou z premiérovy strany Občané pro evropský rozvoj Bulharska (GERB) a koalice Jednotní vlastenci, velký zátěžový test.

Země byla covidem, stejně jako Česko, obzvlášť těžce zasažena až na podzim, což vedlo k vyčerpání zdravotního systému a k množství vládních „přešlapů“. Současné volby tak mají potenciál vyzdvihnout do popředí celou řadu nových politických hráčů.

Průzkumy předpovídají velice těsný souboj strany GERB s opoziční Bulharskou socialistickou stranou (BSP) pod vedením Kornelije Ninovové. Další v pořadí je dle průzkumů úplně nová populistická strana Takoví jsou lidé (ITN), založená zpěvákem a televizním bavičem Slavim Trifonovem. Následuje Hnutí za práva a svobody (DPS) a koalice tří stran s názvem Demokratické Bulharsko (DB).

Ve hře je také bývalá ombudsmanka Maya Manolova, opoziční strana Ano, Bulharsko, Republikáni za Bulharsko bývalého člena GERBu Cvetana Cvetanova a možná i projekt exilového oligarchy Vassila Bojkova Bulharské léto. 

Premiér Borisov tak čelí mnoha protivníkům. Do toho se letos v únoru rozpadl jeho vládní spojenec – nacionalistická koalice Jednotní vlastenci. Z aliance jdou samostatně do voleb dvě strany: Bulharské národní hnutí (IMRO) a Útok (Ataka).

U moci více než dekádu

Generál Bojko Borisov proslul jako tvrdý šéf bulharské policie, který si vysloužil všeobecnou oblibu svým nekompromisním bojem proti zločinu a mafiím. V roce 2005 byl tento charismatický milovník bojových umění s přehledem zvolen starostou bulharské metropole Sofie a o rok později si založil vlastní stranu Občané za evropský rozvoj Bulharska (GERB). Ta poté k překvapení mnohých vyhrála volby do Evropského parlamentu a úspěšná byla i v následujících letech.

Poprvé se stal Borisov premiérem v červenci 2009, když jeho strana drtivě zvítězila v parlamentních volbách. V únoru 2013 ale jeho vláda podala demisi kvůli masovým protestům proti vysokým cenám elektřiny. Úřednická vláda následně dovedla zemi ke květnovým předčasným volbám, ve kterých opět zvítězila GERB.

Bojko Borisov s ruským prezidentem Vladimirem Putinem při slavnostním zprovoznění nového plynovodu TurkStream v Istanbulu
Zdroj: Reuters
Autor: Sputnik

Borisov ale odmítl pověření prezidenta Rosena Plevnelieva, aby sestavil vládu, a hlava státu pak dala mandát k vytvoření kabinetu druhým socialistům, kteří sestavili technokratický kabinet v čele s bývalým ministrem financí Plamenem Orešarským.

Radost z vládnutí jim ale dlouho nevydržela. Socialisté v květnu 2014 totiž neuspěli ve volbách do Evropského parlamentu a kabinet se následně v červenci rozpadl. Borisovem vedená strana GERB v říjnu 2014 opět vyhrála volby a její předseda se vrátil do vlády, kterou vytvořil s pravicovým Reformním blokem a sociálnědemokratickou stranou Alternativa pro bulharskou obnovu (ABV). Kabinet pak podpořila ještě nacionalistická Vlastenecká fronta.

Spory s prezidentem

Postupem času začala Borisovova popularita pomalu upadat. V listopadu 2016 premiér rezignoval kvůli výsledkům prezidentských voleb, které vyhrál někdejší velitel bulharského letectva Rumen Radev. Ten si vysloužil nálepku proruského politika; hájil nicméně euroatlantickou orientaci Bulharska. Podle některých komentářů dali Bulhaři zvolením Radeva najevo svou nespokojenost s Borisovovou vládou. Nejčastěji jim vadila jeho údajná neschopnost bojovat s korupcí.

V březnu 2017 se tak konaly další předčasné volby, strana GERB ale opět zvítězila, když získala 33,54 procenta hlasů, a na konci dubna GERB podepsala koaliční dohodu s nacionalistickou aliancí Jednotní vlastenci. Borisov tak v čele vlády stanul potřetí – a bylo to poprvé, co v bulharském kabinetu usedli nacionalisté. Jejich aliance v kampani brojila proti migraci a ostře vystupovala proti Turecku.

Prezident Rumen Radev se setkal s protivládními demonstranty
Zdroj: Reuters
Autor: Stoyan Nenov

Protesty k demisi nevedly

Ani třetí Borisovovo předsednictví kabinetu se neobešlo bez problémů. Následovaly pokusy opozice vládu sesadit, a to celkem čtyři. Pokaždé ale skončily neúspěchem. Naposledy se tak stalo v lednu 2020, kdy hlavní opoziční formace, Bulharská socialistická strana (BSP), tento pokus učinila po skandálu kolem nedostatku vody ve městě Pernik a jeho okolí. Policie na příkaz prokuratury zadržela v polovině ledna ministra pro životní prostředí kvůli obvinění, že úmyslně zanedbal správu veřejného majetku. Ten musel rezignovat. 

V červenci 2020 propukly v zemi masivní protivládní protesty. Lidé obviňovali premiéra, že selhal v boji proti korupci, která podle nich narušuje právní stát a přináší výhody mocným magnátům. Požadovali demisi vlády a vypsání předčasných voleb. Na manifestacích obviňovali Borisova, jeho vládu i generálního prokurátora Ivana Geševa z korupce a dalších nekalých praktik vládnutí.

Borisov nechtěl připustit, že by v Bulharsku bujela korupce víc než jinde. Setrvání v úřadu označoval za klíčové pro překonání pandemie koronaviru. „Zůstáváme u moci, protože škody budou mnohem větší, pokud se dostanou k moci,“ prohlásil tehdy na adresu opozice a varoval před krveprolitím.

Ve zjevné snaze zastavit protesty přišel předseda vlády s kontroverzním návrhem na změnu ústavy. Plány zahrnovaly mimo jiné snížení počtu poslanců o polovinu, z nynějších 240 na 120. Zkrácena měla být také délka mandátu generálního prokurátora. Kritici upozorňovali, že by úpravy znemožnily očekávaný průnik nových tváří do parlamentu v letošních volbách. Parlament návrh odmítl. 

Nepokoje pokračovaly čtyři měsíce, načež je z důvodu „změny taktiky“ organizátoři rozpustili. Na kontě mají desítky zraněných a zatčených.

Něčeho ale protesty přece jen dosáhly, upozornily totiž na problém korupce v zemi. Možná i proto se podpora GERBu od prosince 2019 do srpna 2020 propadla z 21,7 procenta na 14,5 procenta. Borisov v reakci na protesty vyměnil několik klíčových ministrů, k uklidnění to však nepomohlo.

Za nedostatečný respekt k vládě práva a za korupční skandály pokáral vládu loni v říjnu také Evropský parlament. Europoslanci schválili usnesení, které odsuzuje omezování svobody médií či zneužívání peněz z evropských fondů. Bulharsko ve zprávě o hodnocení právního státu v zemích EU několikrát kriticky zmínila i Evropská komise, která zdůraznila například nedostatky ve vyšetřování korupce či pokud jde o nezávislost justice.

Fotografie z ložnice

Mezi prezidentem a premiérem eskaloval v létě 2020 ještě jeden spor. Borisov tehdy prezidenta nařkl ze špionáže poté, co se na internetu objevily fotografie, na kterých má být spící premiér ve své ložnici. Další snímek z očividně stejné místnosti rozpoutal ještě větší rozruch. Na záběru je noční stolek vedle postele, na kterém je položená pistole a z otevřeného šuplíku jsou zřetelně vidět svazky 500eurových bankovek a cihličky zlata.

Borisov uznal pravost fotografií, na nichž spí. O dalších snímcích ale prohlásil, že mohly být podvrhem, a odmítl o nich spekulovat. Prezident Radev přiznal, že vlastní dron, podezření z pořízení snímku však jednoznačně odmítl. Nařčení ze špionáže je dle něj pouze Borisovova paranoia.

Prezident se dožadoval nezávislého prošetření autenticity fotografií. Spolu s nimi také unikly nahrávky, na kterých se člověk znějící jako Borisov nelichotivě vyjadřoval na účet jiného politika.

Dle Borisova byly uniklé fotografie pokusem o rozvrat jeho vlády. „Odteď už budu spát se zbraní,“ oznámil.