Konec společného státu. Podkarpatská Rus byla před 75 lety připojena k Ukrajině

• ize

22. 1. 2021‌‌|Zdroj: ČTK, Wikipedia, iROZHLAS.cz, podkarpatskarus.cz

Zakarpatská oblast na dnešní Ukrajině je lákavou destinací pro české turisty. Svoji roli v tom hraje, kromě přírodních krás, i fakt, že bývala součástí někdejšího Československa. Podkarpatská Rus, jak zněl oficiální název oblasti, se stala součástí nové Československé republiky po první světové válce. Před sedmdesáti pěti lety ale byla oficiálně připojena k sovětské Ukrajině.

Rozšíření Československa až k hranicím Rumunska přineslo rozhodnutí Národní rady uherských Rusínů, která se vyslovila pro připojení Podkarpatské Rusi k ČSR. Následná pařížská mírová konference toto připojení v březnu 1919 potvrdila

Zdroj: ČTK

Během společného soužití v jedné republice si Podkarpatská Rus získala mnoho příznivců, a to mimo jiné i díky umělcům v čele s Ivanem Olbrachtem, kteří ji popsali jako zemi tajuplnou, plnou mýtů a přírodních krás. Asi nejznámějším a hojně navštěvovaným místem je vesnice Koločava, kterou Olbracht proslavil svým románem Nikola Šuhaj loupežník

Zdroj: ČTK

Nová republika vyslala do oblasti, která patřila k nejzaostalejším v Evropě, zástupy svých úředníků, vojáků, policistů, učitelů a techniků. Začala výstavba infrastruktury, nové příležitosti tu hledali obchodníci a podnikatelé. Známky společného soužití jsou zde patrné dodnes

Zdroj: ČTK

Spolupráce se začala rozvíjet na všech úrovních včetně sportu. Fotografie zachycuje přátelské fotbalové utkání mezi Viktorií Žižkov a SK Rusj Užhorod v roce 1936

Zdroj: ČTK

Konec společného státu přinesla druhá světová válka. Ihned po okupaci českých zemí nacistickým Německem obsadilo Podkarpatskou Rus Maďarsko. Poté, co Rudá armáda na podzim 1944 oblast osvobodila, ji již Sověti z rukou nepustili

Zdroj: ČTK

Fotografie zachycuje příjezd Edvarda Beneše ve funkci ministra zahraničních věcí v květnu 1934 na Podkarpatskou Rus

Zdroj: neznámý/ČTK

Na snímku je olympijská štafeta u olympijského oltáře na Staroměstském náměstí v Praze za účasti zástupce Německého olympijského výboru v červenci 1936. Sportovci mají na prsou znaky jednotlivých zemí Československa. Zleva Podkarpatská Rus, Slovensko, Slezsko, Morava, Čechy a vpravo Praha

Zdroj: ČTK

Na jaře 1944 se Československá vláda dohodla s Moskvou, že osvobozená území budou po skončení bojů předána do československé správy. Sovětský vůdce Josif Stalin oblast považoval za strategické území, kterého se nehodlal vzdát, což nakonec akceptoval i Edvard Beneš

Zdroj: ČTK

„Když Rudá armáda překročila hranice Podkarpatské Rusi, nejvýchodnější části ČSR, podepsali zástupci Sovětů a československé vlády 8. května 1944 v Londýně smlouvu zajišťující výsostná práva a autoritu československé vlády pro první období osvobození,“ komentuje snímek dobový text

Zdroj: ČTK

Definitivní konec společného státu nastal 22. listopadu 1945, kdy Prozatímní národní shromáždění schválilo zákon o připojení Podkarpatska k Ukrajině. Stalo se tak bez účasti zástupců oblasti, událost tak bývá označována za „rusínský Mnichov“. Na snímku je státní znak Rusínů a Zakarpatské oblasti, který byl vytvořen v roce 1920 Gustavem Friedrichem

Zdroj: ČTK

Smlouvu mezi ČSR a SSSR, podle níž byla tato část republiky odstoupena Ukrajině, podepsali 29. června 1945 v Moskvě předseda vlády Zdeněk Fierlinger a státní tajemník ministerstva zahraničí Vladimír Clementis. Na snímku hraniční sloup a kámen v Užockém průsmyku

Zdroj: ize/ČTK

Ivan Párkányi byl rusínský politik, který se stal posledním guvernérem Podkarpatské Rusi. Byl rovněž ministrem vlády ČSR a zakladatel pražské řeckokatolické farnosti

Zdroj: ČTK

Přenechání země Sovětskému svazu bylo komentováno jako výraz díků za osvobození, ale i jako sovětská válečná kořist. Oficiálním důvodem bylo „přání lidu“, kdy obyvatelstvo „manifestovalo vůli sjednotit opětně Zakarpatskou Ukrajinu s její velkou matkou – sovětskou Ukrajinou“. Podkarpatská Rus však nikdy k Ukrajině nepatřila. Před připojením k Československu byla součástí Uher či pod uherským vlivem

Zdroj: ČTK

Ke konci roku 1944 probíhala v zemi kampaň, ve které občané podpisem vyjadřovali souhlas s manifestem požadujícím připojení k Ukrajině. Dle historiků za podpis pod manifestem byly přidělovány potraviny, za odpor docházelo k deportaci na Sibiř

Zdroj: ČTK

Československo přišlo o zhruba 12 tisíc kilometrů čtverečních území, na kterém žilo asi 600 tisíc obyvatel. Počet Čechů v zemi Podkarpatskoruské (což byl po roce 1926 oficiální název jako jedné ze čtyř zemí ČSR) se odhadoval asi na 30 tisíc

Zdroj: ČTK

Podle historiků bylo 20 let v rámci Československa léty největšího hospodářského rozkvětu a politické svobody v historii Podkarpatské Rusi. Na snímku uchovává Ondřej Demeter z Užhorodu modrou tabuli s českým nápisem: Země Podkarpatská Rus, místní obec Užhorod. V době první republiky tabule označovala hranice města

Zdroj: David Moravec/ČTK