Střední Evropa o mnoho let zaostává za Japonskem a některými dalšími asijskými zeměmi v cestování po železnici. Prohlásil to premiér Bohuslav Sobotka, který se třetí den své návštěvy Japonska přesunul japonským rychlovlakem šinkansenem z Tokia do Kjóta. Šinkansen zvládl 370 kilometrů za dvě hodiny a 19 minut. Podle premiéra jsou tyto vlaky silnou motivací pro to, aby se zrychlila příprava projektu rychlé železnice v Česku a aby Evropu více propojily rychlovlaky.
„Šinkansen je pojem i v Evropě, a když člověk vidí, jak je v Asii běžné cestovat rychlovlaky, tak ho docela mrzí, že ve střední Evropě jsme takhle pozadu,“ řekl premiér novinářům během jízdy.
„Je zřejmé, že potřebujeme rychlé železniční spojení zejména mezi Prahou a Brnem, ale potřebujeme se také napojit na síť rychlé železnice v západní Evropě,“ uvedl dále předseda vlády, podle něhož jsou v tomto ohledu na dobré cestě jednání s Německem.
„Teď jsme hodně daleko z hlediska společného projektu rychlého železničního spojení mezi Drážďany a Prahou. Když se povede tenhle společný projekt s Němci a povede se nám posunout přípravu rychlého železničního spojení mezi Prahou s Brnem, tak doufám, že se jednou i Češi dočkají takového rychlého, tichého, pohodlného cestování vlakem a že výrazně
zkrátíme čas cesty mezi našimi velkými městy – Prahou, Brnem, Ostravou,“ dodal.
Vysokorychlostní železniční trať je obecně železniční trať konvenční konstrukce, jejíž traťová rychlost je 250 kilometrů za hodinu a vyšší.
Průkopníky vysokorychlostní železnice ve světě byli právě Japonci, kteří zprovoznili první trať pro své šinkanseny mezi Tokiem a Ósakou před více než půl stoletím, těsně před zahájením olympijských her v Tokiu. Zatímco první japonský šinkansen byl uveden do provozu 1. října 1964, v České republice doposud žádné rychlovlaky nejezdí.
V Evropě byla první vysokorychlostní železnice představena v roce 1981, kdy byla otevřena trať francouzského rychlovlaku TGV z Paříže do Lyonu.
Mezi hlavními výhodami rychlovlaků oproti letecké a automobilové dopravě se uvádějí nižší emise CO2, nižší zábor půdy pro stejnou přepravní kapacitu oproti automobilové dopravě, vyšší bezpečnost či nižší energetická spotřeba.
K hlavním nevýhodám podle kritiků patří kupříkladu bariérový efekt v krajině, obecně vyšší cena jízdenky oproti jiným dopravám mimo letadla, někdy se uvádějí i chybějící noční vlakové spoje, neboť rychlovlaky většinou v noci nejezdí.
