Ostatky několika desítek Židů zavražděných v koncentračních táborech objevili na univerzitě ve francouzském Štrasburku. Během války tam na jejich tělech nacisté prováděli pokusy. Odborníci se přitom domnívali, že jsou těla obětí léta pohřbená v masovém hrobě.
Institut pro soudní lékařství ve Štrasburku objevil ostatky 86 Židů. Měli zemřít ve prospěch zvrhlé nacistické ideologie, a tak v roce 1943 putovali do nacistických koncentračních táborů. Těla obětí Němci posléze převezli do okupovaného Štrasburku, kde je využíval ke svým pokusům německý profesor anatomie August Hirt.
Ostatky obsahují zachovalá těla téměř v celku, zatímco u jiných se zachovaly jen části či pouze popel po kremaci. „Desítky studentů forenziky tudy prošly, aniž by zohlednily etickou stránku věci. Jsou to pořád lidé, zavraždění proto, aby se stali součástí muzea,“ zmiňuje Rafael Toledano.
Až dosud se předpokládalo, že těla obětí jsou součástí masového hrobu, který vykopali spojenci po osvobození města. Usilovná práce historika Rafaela Toledana ale dokázala, že některá těla zůstávají neuložena i 70 let poté. Právě Toledano zasvětil hledání temné historie univerzity více než deset let.
Sbírku zřejmě vedení institutu schovalo, aby proti Hirtovi existovaly důkazy u soudu. Mezi ostatky se tak nalezla například nádoba s kožními fragmenty, střevy či žaludkem. Ostatky vydržely za zdmi institutu také kvůli profesoru Camillemu Simoninovi, který činy nacistického „vědce“ Hirta v minulosti zkoumal. V roce 1952 sepsal dopis, ve kterém se píše o „vzorcích odebraných při soudních pitvách židovských obětí“. Právě tento dokument přivedl Toledana na stopu ostatků.
Místní úřady plánují pozůstatky odevzdat místní židovské komunitě, která je uloží na nedalekém hřbitově. „Rodiny obětí pokaždé rozruší, když se dozví něco nového. V roce 2003 zjistili, že jejich blízcí zemřeli v táboře Struthof. Každý další objev oživí jejich neuvěřitelnou bolest,“ řekl vedoucí sdružení pozůstalých po Hirtových obětech.
Hirt za války působil na štrasburské říšské univerzitě, kde s dalšími výzkumníky shromažďoval těla mrtvých z Osvětimi a připravoval je na antropologické experimenty. Dosáhl hodnosti kapitána SS. V roce 1945 spáchal sebevraždu, aby se vyhnul soudu za válečné zločiny.
