Brno - Brněnští Němci se dočkali dalšího vyjádření lítosti za divoký odsun, který následoval krátce po osvobození města. Už podruhé totiž vedení města vydalo prohlášení, ve kterém lituje pochodu smrti, při němž před 70 lety zemřelo téměř 1700 lidí. Prohlášení je zahrnuté v návrhu Deklarace smíření a společné budoucnosti, kterou zastupitelé schválili. Jistou výtku k deklaraci ale má brněnský zastupitel Stanislav Juránek (KDU-ČSL), jehož názor podpořil i hejtman Michal Hašek (ČSSD). Podle nich by se v první řadě za všechna příkoří měli omluvit Němci a až poté Brno za odsun.
„Vyjadřujeme přání, aby všechny minulé křivdy mohly být odpouštěny a nezatěžovali jsme se minulostí,“ uvedl primátor Brna Petr Vokřál (ANO). Ve schválené deklaraci se tak uvádí, že město Brno upřímně lituje událostí z 30. května 1945 a dní následujících, kdy byly přinuceny k odchodu z města tisíce lidí na základě uplatnění principu kolektivní viny či užívaného jazyka.
Město tehdy muselo opustit několik tisíc Němců. Zhruba dvacet tisíc z nich podstoupilo takzvaný Brněnský pochod smrti, během něhož zhruba desetina z nich zemřela vyčerpáním. „Uvědomujeme si, k jakým lidským tragédiím i kulturním a společenským ztrátám tehdy došlo,“ uvedl Vokřál.
Podle něj deklarace vyjadřuje naději, že na základě znalosti historických událostí a jejich důsledku už nebude možné, aby se v Brně podobné věci opakovaly. „Je to naděje, že události z května roku 1945 udržíme v paměti jako neblahé memento,“ doplnil Vokřál. Podle něj by všichni měli zapomenout na staré křivdy a společně se obrátit k budoucnosti.
Beneš: Budeme dělat pořádek…
Krátce po válce, 12. května 1945, prezident Edvard Beneš přednesl v Brně myšlenku „odgermanizovat“ poválečné Československo. „Nyní se dáme do práce. A budeme dělat pořádek mezi námi, zejména také zde v městě Brně s Němci a všemi ostatním. Můj program je – a já se tím netajím - že otázku německou musíme v republice vylikvidovat.“ Češi měli v té době stále před sebou zvěrstva z okupace či hrůzy z nacistických pochodů smrti. Není tak divu, že se nahromaděné emoce uvolňovaly a lidé se mstili.
Podívejte se, jak Němci opouštěli poválečné Československo
První by se měli omluvit Němci, míní hejtman s náměstkem
Za všechna příkoří by se měli omluvit Němci a Brno až pak v návaznosti za odsun. Takový je názor brněnského zastupitele a náměstka jihomoravského kraje Stanislava Juránka (KDU-ČSL). S jeho postojem souhlasí i hejtman Michal Hašek (ČSSD). „Politika nemá hodnotit a interpretovat historii. Bohužel k tomu v Brně došlo. Historii a její hodnocení ponechme historikům. Sám pojem smíření znamená, že si ruku podávají obě strany. Ale kdo se omluvil za vyhnání Čechů na podzim 1938 na jižní Moravě, za statisíce popravených odbojářů v Kounicových kolejích, za transportované a zavražděné Židy a Romy z Brna?“ uvedl na svém profilu na sociální síti Hašek. Proti byla například i KSČM, podle jejíchž zástupců měl odsun Němců předejít odplatě za válku ze strany Čechů.
- Poválečný odsun Němců sice považuje většina Čechů za spravedlivou odplatu, zároveň ale odsuzuje násilí s ním spojené. Jak zjistil výzkum společnosti Post Bellum, téma společnost i nadále rozděluje.
Brno už pochodu litovalo
Brněnská městská rada vyjádřila lítost nad odsunem už před čtrnácti lety. Tenkrát odhlasovala, že to byl čin hodný lítosti. Jejich prohlášení bylo prvním, které vydali vrcholní představitelé některého z velkých tuzemských měst. „Městu Brnu je velmi líto všech spoluobčanů, kteří v tomto období nespravedlivě trpěli a museli Brno za tragických okolností opustit,“ bylo tehdy v dokumentu, který rada většinově schválila, uvedeno. Prohlášení se netýkalo jen brněnských Němců, ale i Židů a také českých Romů.
Brněnský pochod smrti
Jako brněnský pochod smrti je označováno vysídlení Němců z Brna po druhé světové válce, které bylo součástí celkového vysídlení občanů německé národnosti z území Československa. Výnosem rady Zemského národního výboru pro Velké Brno ze dne 29. května 1945 nařídili představitelé města vysídlení německého obyvatelstva podle schválených „Prozatímních všeobecných směrnic“. Téhož dne se předsednictvo ZNV usneslo, že nebudou nadále Němcům vystavována potvrzení o jejich loajálním chování či antifašistické činnosti.
Dne 30. května 1945 ve 22 hodin večer bylo vyvedeno ze třinácti seřadišť přes Staré Brno po Vídeňské ulici směrem na Rajhrad (dnes silnice I/52) přibližně 25 tisíc německých obyvatel (ženy, děti a starci). Za dozoru ozbrojených Revolučních gard brněnské Zbrojovky a armádních jednotek následoval pochod bez jídla, bez vody, bez lékařské péče a bez zastávek pro odpočinek. Po přenocování v rajhradské sokolovně, orlovně, hostinských sálech, v zemském sirotčinci i jiných prostorách a na fotbalovém hřišti dorazili vysídlenci v ranních hodinách 31. května 1945 do Pohořelic. Po zjištění, že se mezi vyhnaným obyvatelstvem nachází i Češi ze smíšených manželství, jejich děti, němečtí Židé a němečtí antifašisté, byla tato část vrácena zpět do Brna. Přibližně 10 tisíc Němců, kteří byli ještě schopni pochodu, bylo hnáno dál k Mikulovu a do Rakouska. Zbytek vysídlenců neschopných dalšího pochodu zůstal v pohořelickém táboře.
Sběrný tábor v Pohořelicích se vyznačoval krutými podmínkami – chyběly postele, hygienická zařízení, léky, vázlo zásobování potravinami. Velmi rychle se zde šířila epidemie úplavice a tyfu. Denně umíralo v táboře 60 až 70 lidí, zčásti i na následky stále pokračujícího týrání. V pohořelickém táboře zemřelo 459 brněnských Němců, 170 jich zemřelo v okolních obcích, kde byli rozmístěni kvůli nedostatku místa v táboře (celkem 629 osob). Při pochodu k rakouské hranici přibyli další mrtví (rakouská strana eviduje 1062 dalších obětí). Přesné počty zemřelých Němců se liší především u českých a německých historiků. Při celé vysídlovací akci z Brna mělo zemřít 1691 obětí.
Zdroj: wikipedia.cz
