Co bylo u vás doma 14. února v letech před marketingovou invazí svatého Valentýna? V mé rodině se oslavoval svatý Tryfon, patron vinohradníků. Rodiče i prarodiče se scházeli s přáteli a dobře se bavili pozdě do noci v malé chatce v rodinné vinici. Pokud by seděli před stavením, viděli by na světýlka nejen města, ale i největšího bulharského přístavu a na část zálivu. V únoru je ale zima, tak asi bývali spíše uvnitř. Rozjížděli se domů až nad ránem. Ráda na to vzpomínám, i když jsem v těch dobách byla jako malé dítě doma a po osmé v postýlce. Dodneška je to pro mne svátek, kdy se už jako dospělá ráda napiji dobrého vína a přiťuknu si s někým, koho mám ráda – ale rozhodně ne kvůli Valentýnovi!
Svatý Tryfon nikoli Valentýn
V lednu a únoru se vzdává hold různým patronům vinohradnictví a vína a nejen v Bulharsku, protože je jich podle různých zdrojů během celého roku požehnaně, včetně sv. Martina a sv. Urbana. Je to doba, kdy mrzne, víno už je dávno ve sklepích, na vinicích se ještě nepracuje a je příležitost scházet se, bavit se, ale i plánovat a chystat se na začátek prvních vinohradnických prací. Je také třeba bohům či svatým poděkovat za minulou sezónu a příznivě si je naklonit, aby byla i příště bohatá úroda a pak i dobré víno, kterým by se napřesrok znovu slavilo. A aby to nebylo jednoduché, v různých zemích se slaví v různý den (což u původních svátků bývá, tj. u těch, co nebyly nikým „ustaveny“, naloženy, shora sjednoceny a centralizovány či v pozdní době importovány.)
Začnu-li v zemích svého regionu chronologicky, musím začít středním a východním Chorvatskem. 22. ledna je tam svatého Vinka nebo Vinceka, což je svátek považovaný za začátek vinařského roku. (Stejně jako v některých oblastech Francie sv. Vincenta.) Vinaři se odeberou na svou vinici nehledě na počasí, její vlastník odřízne několik větviček (často tři a každou se třemi pupeny) a ty se pak křtí tak, že se pokropí starým vínem. Přítomní se pomodlí ke svatému Vinkovi za bohatou úrodu, ochranu před krupobitím, mrazem a nemocemi, a všichni se vrátí do tepla a oslavují do rána. Větvičky vezmou s sebou domů a dají je k oknu – na jaře podle rozpukávání pupenů věští, jaký bude rok.
V pravoslavném Srbsku je podle kalendáře 14. únor dnem svatého Tryfona – ochránce polních porostů a zejména vinné révy. Když prší nebo sněží, bude rok úrodný. Také se věří, že svatý Tryfon do půdy vkládá uhlíky, aby začal tát sníh a skončila zima. Podobně jako v Chorvatsku se odřezávají a osvěcují révové výhonky, a to nejen vínem, ale i svěcenou vodou. Takto se symbolicky otevírá vinohradnický rok, který o něco později začíná prořezáváním. Proto je svátek v jihovýchodním Srbsku nedaleko bulharských hranic znám i jako zarezoja.
Dále na východ je Bulharsko. Tam se svátek jmenuje Tryfon Zarezan. Je zvykem jít na vinici s obřadným chlebem, vínem, rakijí (rakie, bulharsky rakija = pálenka, velmi často z vinných hroznů grozdova rakija) a dobrým jídlem. Kněz (pravoslavný pop) se pomodlí za zdraví a plodnost. Jedna réva se ořeže a místa řezů se polijí vínem a rakijí, aby se rodilo více a lepších hroznů. V mnoha oblastech se volí car (král) vinic – zkušený, poctivý a vážený vinař, někdy vede průvod na koni, s korunou z vinné révy. Následuje velká veselice na vinici samotné nebo někde v teple. Zvyků je hodně, ale všechny znamenají ve vinohradnických rodinách jediné – začátek nového pracovního cyklu.
Jistě není náhoda, že se jedná o první jarní či těsně předjarní svátek. Začátek února je i u nás v ČR časem masopustních maškar a zvyků – posledním dnem masopustního období je Škaredá nebo Popeleční středa, kdy začíná už předvelikonoční půst, končí nadvláda zimy a jaro je na dohled. Vše, i to křesťanské, se řídí dávnými předkřesťanskými rytmy, fungujícími dodnes – přírodě je náboženství jedno.
Se dnem bulharského svátku je ovšem zase křížek. Píšu sice o 14. únoru, kdy lidé většinou slaví, ale podíváme-li se do bulharského církevního kalendáře, připadá sv. Tryfon na 1. února. Takže 1. únor podle nového stylu nebo 14. únor podle starého. A jsme znovu, jako o Vánocích, u změny církevního kalendáře v roce 1968 (viz můj vánoční příspěvek). V tomto případě si ale můžeme vybrat. Pokud nebudeme chtít na mši, tak je jedno, budeme-li slavit na začátku či uprostřed měsíce. Víno se totiž pěstovalo dávno předtím, než se stal jeho patronem křesťanský světec. A v půlce února je přece jen jaro trochu blíže v naší mysli i v přírodě. Takže nechcete-li se vzdát svatého Valentýna, patrona zamilovaných, proč k němu nepřibrat do společnosti i svatého Tryfona? Láska a víno, víno a láska – to je přece taky klasická kombinace. Všimněte si podobností: láska i víno omamují, opíjí, z lásky i vína lze vystřízlivět, vínečko je od milé a obojí lze pít celý život. Obojí nás může jak potěšit, tak zničit. A často to záleží jen na nás.
- Vinice autor: ČT24, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/18/1732/173170.jpg
- Svatý Tryfon autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2313/231222.jpg
- Slavnostní zařezávání vinné révy autor: Margarita Troševa, zdroj: ČT24 http://img2.ct24.cz/cache/140x78/article/24/2313/231227.jpg