Bylo jedno království s temným tajemstvím. A v něm vesnice, kde v rodině místního pekaře vyrůstala Bohdanka, která tušila, že ani u nich doma to není úplně v pořádku. A také tu byl les a v něm chatrč hodné čarodějky Gabriely, která toho hodně pamatuje, a co neví, to vykecá její kouzelný hřeben. No a nad tím vším krouží sedm krkavců, čekajících, jestli se najde někdo, kdo prolomí jejich kletbu. Na všechno pak dohlíží právě zrozená pohádkářka Alce Nellis, která bratrům Grimmům, Boženě Němcové i nám udělala pohádkovou radost.
Pohádka je věčná. Když to vyjde, dokáže být současně klasická i postmoderní, tradiční i cool. Řekl bych, že právě to se teď stalo! Když se to povede, může filmová pohádka, která má u nás dlouhou a dobrou tradici, pořád rozdávat chytrou zábavu a radost. A talentované vypravěčce Alici Nellis, která doposud točila své hořko-úsměvné žánrovky ze současnosti, se vstup do pohádkového světa podařil. Možná si touhle pohádkovou kreací jen chtěla vybrat time out a odpočinout si od aktuálních témat, možná si chtěla vyzkoušet nový formát nebo chtěla dát dárek (nejen) svým dětem a natočit spektakulární opus, na který může zajít celá rodina. A možná to bylo od každého trochu. Ale ať už to bylo jakkoli, udělala dobře!
Sedmero krkavců kroužilo televizní obrazovkou v režii Ludvíka Ráži již v roce 1993. Hrál jim k tomu tehdy Petr Hapka a bylo to spíše temné pokoukání, které při premiérovém vánočním uvedení vyvolalo rozporné reakce a sváteční atmosféru zrovna neprozářilo. To Alice Nellis natočila v zásadě „hodnou“ pohádku, v níž namixovala odvahu, lásku, zlobu, nadutost, nenávist a tajemství tak, že vyklenou dramatický oblouk, který neděsí svojí ponurostí, ale oslovuje zvláštní autenticitou, jako bychom se dívali na skutečný (a nikoli pohádkový) příběh.
A tak jsme svědky toho, jak hodná čarodějka Gabriela nabonzuje dceři vesnického pekaře Bohdance tutlané rodinné tajemství a vyšle ji na záchrannou misi. Rodinná kletba může být zlomena a její bratři zachráněni, ale musí si to odmakat, a navíc u toho nesmí ani muknout. Ale Bohdanka je silné děvče, ostatně jako všechna „děvčata“ v tomhle genderově polarizovaném příběhu, kde dominují ženské party a chlapi jsou buď arogantní blbci, kteří tvrdí, že ženský jsou jako koně, nebo manipulovatelné nuly anebo alespoň přechodně koktají. Ale bez nich to nejde, takže když Bohdanka narazí na prince Bartoloměje (hodný, zamilovaný, dobrosrdečný) a Norberta (zlý, vilný, sobecký), je každému jasné, že tohle setkání je osudné.
Pocta klasickému pohádkovému žánru
Čtyři roky příprav a téměř padesát milionů se na konečném výsledku pozitivně podepsaly. Alice Nellis (Ene Bene, Výlet, Tajnosti) tak mohla natočit poctivou a neošizenou pohádku, z níž je patrné, že si to užívali i všichni na place. A tenhle pocit je naštěstí přenosný. Její Krkavci jsou zábavní i dramatičtí, vtipní i dojemní, milí a nezadržitelně směřující k očekávanému pohádkovému happy endu, kde čisté dobro zasloužené převálcuje temné zlo.
Jak bývá jejím zvykem, scénář si Alice Nellis napsala sama, tentokrát na motivy pohádky Boženy Němcové. Napsala ho nejen s respektem ke známé předloze, ale nevyhýbala se ani dílčím zásahům do děje a rozestavení postav, které filmovému tvaru prospěly (kdyby tak neučinila, neuviděli bychom třeba slizkou studii intrikářské královny Sabiny Remundové, což by byla rozhodně škoda).
A také tu režisérka potvrdila, jak ráda obnovuje spolupráci s herci, s nimiž už má něco odtočeno. Martha Issová sice není právě dospívající děvče, ale je mile sveřepá a věrohodná, možná i proto, že i fyzicky náročné sekvence ustála vlastními silami. Jako němá tvoří kontrastní pár s koktavým princem Lukášem Příkazkým, zezadu jim mydlí schody namachrovaná královna Sabina Remundová a klidnou sílu představuje čarodějka Zuzana Bydžovská.
Pohádkové jsou i exteriéry slovenských hor, do nichž je přesně zasazený hrad Zvíkov, a to vše, kolorované zajímavým soundtrackem Vašo Patejdla, má tu správnou pohádkovou atmosféru, zarámovanou pohádkovým vizuálem kameramana Matěje Cibulky. Dramatické momenty jsou místy docela brutální (smrt na hranici nebo novorozeně svržené z hradeb), ale jsou citlivě vyvažovány nadhledem a vtipem. Triky jsou funkční a nepřebouchnuté.
Jisté filmařské řemeslo je v případě Nellis samozřejmostí a také tu znovu dokazuje, že je stejně dobrá režisérka jako scenáristka. Sedm krkavců je milé pohádkové pohlazení, které přilétlo, aby nám udělalo dobře. Řekl bych, že se mu to hodně podařilo.
